Názory k článku Prokrastinace – odkládání povinností jako diagnóza

Článek celkem povrchní, o ničem. Asi jen snaha sepsat pár řádku o něčem, co teď "letí". A autorka by si v článku měla upravit shlédnout/zhléd­nout. Shlédnout můžeme z kopce dolů, videa na YouTube ovšem můžeme pouze zhlédnout.

Možná se vám nezdá článek úplně nejlepší, proto že polovinu tvoří výčet příkladů "odkládání důležitých úkolů a poviností", to krkolomné slovo se nemá podle mne šanci uchytit.

Já popisovaným problémem trpím, čas od času. U mne jde o obraný mechanismus, který nejsem schopen vždy vypnout. Vždy se tedy alespoň snažím abych dlouhodobě získal. Když nedělám nic přínosného teď (někdy i dopustím, že mne takový stav může přiměřeně, například finančně, poškodit) snažím se alespoň o dlouhodobý přínos.

Zajímavé je, jaká je souvislost tohoto stavu se stresem, okamžitým rozhodováním, vyhořením. Nejsou zde žádná pravidla, ale přesto existují souvislosti. Jedno (nebo vícero z nich) může způsobit druhé, ale také může problém vyřešit.

I při vyřešení tohoto problému, však zásadní problém stále zůstává. Podle mne, to je zejména: nevyvážený život, špatná firemní kultura a špatné pracovní návyky. (Vysvětlení narážky na práci: Práce je důležitá, trávíme jí minimálně 1/3 dne. Různí manageři a "ti důležití" jsou rádi hrdinové a stachanovci. Podle mne je již "zárodkem zmíněného problému" nakažena celá společnost, která nemusí zrovna pracovat rukama.)

**
Chtělo to anketu (do diskuse lidé moc psát nebudou, ale kliknout by je nezabilo):

- Problémem netrpím
- Pravděpodobně problémem trpím
- Problémem trpím, ale snažím se ho sám/a řešit
- Problémem trpím, ale řešit ho nebudu

Pro blázny kteří věří na psychology by ještě mohla přibýt možnost:

- Problémem trpím, ale řeším ho (budu ho řešit) s "odborníkem"

Díky Lenko, už jsem vám to svoje odklikl.
Jsem celkem zvědavý jaké bude skóre, tak za týden, dva. Nemám sice žádnou informaci o návštěvnosti vašich stránek a o počtu přečtení článků, ale i tak myslím, že nebudu jediný postižený čtenář Vitalie.

Já svůj problém vnímám, ale... Pozoroval někdo z vás někdy děti? Co vše budou dělat radši než naprosto banální a nenáročnou činnost, kterou považují za práci a povinnost. Ať již jde o psaní úkolů, poklizení nádobí či pokoje. Cokoli je problém, mnohem větší než u mne. Je to přímo hmatatelné, fyzické, a bolestivé.

Pokud sledujete cizí děti, je to zaručená antikoncepce. Pozor ať vám nerupnou nervy, pokud máte s jejich rodiči nějaké vztahy nebo plány.

tak takhle to je :)

prokrastinace je prostě těžká forma lenosti a nechť si každý zváží důsledky, pokud s ní nebojuje..

Ano, přesně takto to mám s úklidem. Podle hesla: komu se to nelíbí, ať mi p...l políbí:-//// Ale nemám z toho opravdu radost. Přerůstá mi to přes hlavu a stydím se.

Prokrastinace mě už dlouho trápí, že už brzo s tím asi budu muset něco udělat :-)

Dobrý den, oním problémem se utkávám již několik let. Zpočátku jsem jej přikládal ku zůstatku životního stylu. Posledních sedm let žiju dá se říci klidným životním stylem s partnerkou ve společné domácnosti. Bude mi 40 let a problém se prohlubuje. Důležité povinnosti jsem schopem udělat(dokopat se a po jejich splnění mám pocit blaha) avšak neustále vykukují ty další. Jsem schopný celý den nejíst, odklonit rodiče a vše dělat na poslední chvíli. Doplácím na to jak ve vztahu tak finančně tak v sociálních vazbách.
D.Š.

Nenávidím vánoce. Stalo se mi právě dnes, že jsem tak dlouho ignorovala vánoce a cokoliv s nimi spojeného, až mě dostalo to, že mi nic netušící kamarád dnes dal hezký vánoční dárek. No tak jsem zaktivovala svou mysl, nedá se nic dělat, budou teda vánoce- a začala jsem trošku víc akceptovat skutečnost, která je pro mě ovšem víc než smutná.