Možná se vám nezdá článek úplně nejlepší, proto že polovinu tvoří výčet příkladů "odkládání důležitých úkolů a poviností", to krkolomné slovo se nemá podle mne šanci uchytit.
Já popisovaným problémem trpím, čas od času. U mne jde o obraný mechanismus, který nejsem schopen vždy vypnout. Vždy se tedy alespoň snažím abych dlouhodobě získal. Když nedělám nic přínosného teď (někdy i dopustím, že mne takový stav může přiměřeně, například finančně, poškodit) snažím se alespoň o dlouhodobý přínos.
Zajímavé je, jaká je souvislost tohoto stavu se stresem, okamžitým rozhodováním, vyhořením. Nejsou zde žádná pravidla, ale přesto existují souvislosti. Jedno (nebo vícero z nich) může způsobit druhé, ale také může problém vyřešit.
I při vyřešení tohoto problému, však zásadní problém stále zůstává. Podle mne, to je zejména: nevyvážený život, špatná firemní kultura a špatné pracovní návyky. (Vysvětlení narážky na práci: Práce je důležitá, trávíme jí minimálně 1/3 dne. Různí manageři a "ti důležití" jsou rádi hrdinové a stachanovci. Podle mne je již "zárodkem zmíněného problému" nakažena celá společnost, která nemusí zrovna pracovat rukama.)
**
Chtělo to anketu (do diskuse lidé moc psát nebudou, ale kliknout by je nezabilo):
- Problémem netrpím
- Pravděpodobně problémem trpím
- Problémem trpím, ale snažím se ho sám/a řešit
- Problémem trpím, ale řešit ho nebudu
Pro blázny kteří věří na psychology by ještě mohla přibýt možnost:
- Problémem trpím, ale řeším ho (budu ho řešit) s "odborníkem"