Na serveru Probulica.org se nedávno objevil článek, který informoval, že se v USA zbytečně vyhazuje velké množství prošlých léků. Z textu vyplývá, že i desítky let staré medikamenty mohou být ještě účinné. Jak to s jejich trvanlivostí a využitelností vypadá v České republice? Nevyhazují se zbytečně léčiva, která by ještě bylo možné využít?
Ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP) Jakub Dvořáček vysvětluje, že trvanlivost je u různých druhů léků odlišná. Krátkou ji mají například málo stabilní léčiva připravená přímo v lékárně. Řada medikamentů, převážně ty ve formě tablet, ji může mít delší. „Dále se stanovuje doba použitelnosti, která je u tablet, čípků apod. (zkrátka u ´dělených lékových forem´) shodná s expirací,“ říká Dvořáček s tím, že je vždy třeba údaje o době použitelnosti sledovat a prošlá léčiva nepoužívat. Mohou být neúčinná, ale i nebezpečná. „Hodně také záleží na tom, jak se lidé k lékům chovají. Zda je skladují tak, jak mají být skladovány. V případě špatného uskladnění – například při nesprávné teplotě – se na datum expirace nelze spolehnout,“ doplňuje ředitel.
Firmy nesou odpovědnost za účinnost léků
Odborníci připouštějí, že i v tuzemsku se velké množství léků kvůli expiraci stejně jako jinde ve světě likviduje. „Jakékoliv plýtvání je samozřejmě nepříjemné. Expirované léky něco stály, zátěž však není jen finanční, ale také ekologická: musely se za specifických podmínek vyrobit, spotřebovalo se při tom nějaké množství energie, léky se musely zabalit a někam dopravit,“ říká Jakub Dvořáček.
Galerie: Výroba léků v Zentivě
Jak se zdá, je to začarovaný kruh. Farmaceutické společnosti totiž nesou odpovědnost za to, že léky budou účinné a bezpečné. Nikdo si nedovolí riskovat, že by jen malé procento léčiv kvůli špatně nastavené době trvanlivosti neúčinkovalo nebo někomu ublížilo. Ředitel AIFP připouští, že by bylo skvělé, pokud by se podařilo snížit množství prošlých léků na minimum. Toho se dá dosáhnout lepším plánováním, třeba díky odebírání léčiv v nemocnicích přímo z lékárny bez nutnosti uskladňovat léky v nemocničním skladu.
Prošlé léky doma nepoužívejte!
Lucie Přinesdomová ze Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) podotýká, že používání prošlých léků (jejich výdej v lékárně či použití v rámci zdravotnických zařízení) je v rozporu se zákonem. Pokud SÚKL takové použití odhalí, je příslušnému subjektu uložena sankce dle příslušného zákona. Cílem je zprostředkovat pacientům jakostní, účinné a bezpečné léčivé přípravky.
Velkým problémem je však podle odborníků používání prošlých léků v domácnostech a jejich nákup na různých internetových aukčních a inzertních fórech. „SÚKL se, v rámci kampaně Léky do koše nepatří, snaží pacienty o této problematice informovat a nabádá je, aby například zbytečně nenakupovali léky pouze ´do zásoby´, což se často děje. Otázka takového plýtvání je možná více na straně lékařů (tzv. účelné farmakoterapie). Často se totiž stává, že dva lékaři (nebo více) předepíší pacientovi tentýž lék, jelikož nejsou dostatečně informováni o všech léčivých přípravcích, které pacient užívá,“ uvádí Lucie Přinesdomová.
Podávají je i v tuzemských nemocnicích
Horší je, pokud prošlé léky podá pacientům přímo personál nemocnice, ať již z nepozornosti, anebo úmyslně ve snaze ušetřit. Výsledky namátkových prověrek SUKLu naznačují, že se takové případy dějí. Je to nepřípustné a nemocnicím za takové jednání hrozí vysoké pokuty.
Třeba v USA se kolem této problematiky rozvířila debata vedená v tom duchu, že prošlé léky by se měly testovat a v případě zachování účinnosti nelikvidovat, ale jejich „životnost“ výjimečně prodloužit. Pokud se zavede vhodné systémové řešení, rozhodně by to mohlo užitečné. Je to vhodné zejména u velkých zásob léků nakoupených státem, armádou. Tam, kde je zajištěno, že byly léky uskladněny ve správných podmínkách.
Výjimečně je možné použití prošlých léků povolit
K nakládání s prošlými léčivy máme podle Jakuba Dvořáčka stejný přístup jako ostatní vyspělé evropské země. Prošlé léky se mají likvidovat. Je však v moci zdravotnických zařízení dobrým plánováním tyto případy omezit.
Pokud prošlé léčivo naleznou lidé v domácí lékárničce, měli by je donést do lékárny. Ta je bezplatně odebere a zajistí správný, maximálně ekologický způsob likvidace. Toto je jediný přípustný standardní způsob. „V jistých případech může být rozumné dát léčiva otestovat, a pokud není problém, výjimečně jejich použití povolit. Za příklad může posloužit lék Tamiflu, který české ministerstvo zdravotnictví nakoupilo ve velkém, a později, když přišla chřipková epidemie, distribuovalo tisíce dávek do velkých nemocnic. Lék měl po datu expirace, ale ministerstvo jej poslalo Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv. Ten jej otestoval z hlediska zdravotní nezávadnosti a stability účinné látky. Nevyskytl se žádný problém, a tak mohlo být jeho použití povoleno. Odpovědnost za bezpečnost léku ale přešla na stát,“ říká Dvořáček.
To, aby se s léky přestalo plýtvat, by podle odborníků uvítali samozřejmě všichni. Za prostředky, které se ve zdravotnictví nejrůznějšími způsoby vyplýtvají, by raději mohlo být léčeno více pacientů moderními inovativními léky. Z toho by měli přínos pacienti, výrobci i stát, díky nižším sociálním výdajům, které jdou za chronickými pacienty, pokud ztratí práci nebo rovnou dostanou invalidní důchod. Jak plýtvání předejít? Jak již bylo zmíněno, bylo by dobré lépe plánovat. Nenakupovat více léků, než se spotřebuje. Týká se to jak nemocnic, tak domácností.
Jednoduché medikamenty mohou být účinné i po desítkách let
Podle Jakuba Dvořáčka je teoreticky možné, že i desítky let staré léky mohou být ještě použitelné. Týká se to hlavně jednoduchých, nízkomolekulárních léčiv. „Otázka zní, zda kromě zachované účinnosti zůstaly takové léky i bezpečné. Něco jiného než zachování podílu účinné látky je také její biologická dostupnost, která se může v čase měnit třeba v závislosti na fyzikálních změnách léčiva,“ myslí si Dvořáček s tím, že si nedovede představit, že by po takové době byly účinné a použitelné moderní biologické léky, v nichž jsou coby účinná látka přítomny veliké molekuly vyprodukované pomocí živých organismů.
„Především – se zdravím nelze zbytečně hazardovat. Je to jako když si otevřete čtyřicet let starou masovou konzervu. Může být nezávadná a po snězení obsahu se vám nic nestane. Nebo se také můžete otrávit,“ přirovnává Jakub Dvořáček. „Léčivý přípravek, u kterého vypršela doba použitelnosti, se stává tzv. nebezpečným odpadem. Poté je třeba jej zlikvidovat v souladu se zákonem o odpadech,“ podotýká Lucie Přinesdomová ze Státního ústavu pro kontrolu léčiv s tím, že SÚKL se zabývá nelegálními a padělanými léky, u kterých je obecně potíž s kvalitou bez ohledu na to, zda lék již expiroval, nebo ne. Primární je v takovém případě nelegální zacházení jako takové.
Galerie: Kde se padělají léky?
Farmaceutické firmy jsou v tom nevinně
Veřejnost často namítá, že farmaceutické firmy lobbují za to, aby expirační doby léků byly kratší, než je potřeba. Podle šéfa AIFP je to ale hodně divoká představa. Žádná farmaceutická společnost si nemůže dovolit riskovat, že její lék nebude účinkovat, anebo bude mít nějaké nepředvídatelné účinky, protože se jeho vlastnosti změnily v čase.
Podle Dvořáčka obchod s prošlými léky v České republice ve větším měřítku neexistuje. „Někdy si lidé přeprodávají v malém měřítku léky mezi sebou, využívají se k tomu internetová fóra a bazary… To je u léků na předpis nelegální a zároveň značně nebezpečné. Až čtyřicet procent takto zakoupených léků jsou padělky. I když jde o originální lék, s velkou pravděpodobností byl špatně skladován nebo může být prošlý,“ popisuje ředitel.
Problém se však teoreticky může týkat i oficiální distribuce. V Itálii se udály případy rozsáhlých krádeží léků v nemocnicích. Takové léky se potom někde pokoutně vracejí do distribučního řetězce. Vyšší míru jistoty budou mít pacienti po zavedení evropského modelu ověřování pravosti léčiv, který začne platit na začátku roku 2019. Každé jednotlivé balení léku bude při výdeji ze systému vyřazeno pomocí načtení speciálního 2D kódu – a kdyby bylo toto balení prošlé či falešné, systém na to upozorní.
Z výše uvedeného vyplývá, že žádná větší debata o prošlých medikamentech se v tuzemsku zatím nevede. Nebylo by dobré ji rozvířit?
Odborná spolupráce:
Mgr. Jakub Dvořáček, MHA
Výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP) od roku 2011.
Dříve působil v agentuře CzechInvest, zaměřené na podporu podnikání a investic, i jako poradce ministra na Ministerstvu školství, tělovýchovy a sportu ČR. V předchozích letech zastával různé pozice v Charitě České republiky, kde zodpovídal za řízení rozsáhlých osvětových kampaní či rozvojových a humanitárních projektů po celém světě.
ČLÁNKY DO MAILU