Jednou z možností, jak snižovat spotřebu syntetických farmaceutických preparátů na léčbu čehokoli a trend nadužívání těchto přípravků, je alespoň částečný návrat k používání léčivých prostředků na přírodní bázi. Příkladem je třeba včelí jed, který má ovšem většina lidí spojený se včelím bodnutím a následnými bolestmi po vpichu žihadla.
Včelí jed ale pro někoho možná překvapivě dokáže také naopak bolestem zabránit. V minulosti se úspěšně využíval k léčbě artritidy, revmatismu, trombózy, zánětů, otoků, k prevenci infarktu nebo i ke snižování hladiny cholesterolu, to vše (a mnohé jiné) bez vedlejších účinků. Využívat těchto léčebných účinků lze i dnes (podrobněji se tématu věnujeme v článku Apiterapie: Léčení včelím jedem), hlavním problémem je ale získat právě včelí jed.
Kde vzít včelí jed
To je možné několika způsoby, za šetrný způsob se přitom považuje vydráždění včely slabým elektrickým proudem, po kterém včela píchne do mikrotenové fólie, z níž ale může žihadlo vytáhnout, jed zůstane na skle a včela nezahyne. Tento způsob doporučuje na svých stránkách i Rodinná firma Pleva z Potštejna, která se již téměř dvacet let specializuje na výrobu a prodej včelích produktů a ve své nabídce jich má v současnosti více než sedmdesát. Jedním z nich je i „Krém s kapičkou včelího jedu“, který je mezi uživateli velmi populární a podle ohlasů skutečně lidem pomáhá. Uvedený krém se nicméně vyrábí z usušeného včelího jedu, který firma nakupuje od Výzkumného ústavu včelařského v Dole, ústav ale v současné době včelí jed nevykupuje.
Galerie: Propolis – včelí antibiotikum
Získat (a i prodat) včelí jed prostě není jednoduché. A není to také zcela bez rizika, neboť – jak připomíná například Antonín Přidal z Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Mendelovy univerzity v Brně – zmiňovaným šetrným způsobem získaný včelí jed může být částečně kontaminován zbytky pylu, prachu i obsahem včelího volátka, který včela při elektrošoku vyzvrátí. Nižší (nebo žádnou) kontaminaci včelího jedu lze tak lépe zabezpečit sběrem jedu po vpíchnutí žihadla do tenké pryžové podložky, přitom však včela většinou uhyne. Zbytkový jed nicméně obsahují i sama žihadla, což je další zdroj pro výrobu produktů ze včelího jedu.
Tak či tak v ČR aktuálně neexistuje zpracovatel včelího jedu a kdo chce surový jed prodat, musí si obvykle domluvit odbyt v zahraničí, většinou v Německu.
Krém, mast i injekce s apisinem
Někteří včelaři si ale vyrábějí včelí jed pro vlastní potřebu, produktem vhodným k léčbě nemocí a bolestí je pak krém či mast (to je i případ firmy Pleva), kdy se včelí jed smísí s nějakým tukem. Účinnou látku – apisin (či také apitoxin) – lze ale také aplikovat prostřednictvím injekcí, výsledkem je pak mimo jiné vyšší odolnost vůči včelím žihadlům.
V praxi se ale spíše používají krémy, které odolnost přítomností včelího jedu zvyšují také, ale účinnost je o něco nižší. Příznivé účinky včelího jedu se hojně využívají i v kosmetice – důležitá je v tomto směru informace, že použití těchto přípravků nevyvolává žádné alergické reakce ani u lidí, kteří jinak na bodnutí včely alergičtí jsou. Je tomu tak proto, že mast se obvykle po povrchu kůže roztírá, a jed tak není v těle koncentrován na jednom místě. Tak či tak snižují krémy s včelím jedem (i medem) projevy stárnutí.
Nejen tedy včelí med, ale i včelí jed, mateří kašička, propolis a další produkty včel byly a jsou zdrojem pro člověka prospěšných látek využívaných (například k léčbě a desinfekci bodných ran ve středověkých válkách) běžně v minulosti. Nebylo by vůbec od věci alespoň částečně se k těmto přirozeným „lékům“ vrátit. Což ovšem v praxi znamená přemoci farmaceutické firmy a to je úkol vpravdě heroický.
ČLÁNKY DO MAILU