Morální problém vidím takto: Pojídáním čehokoli něčemu ubližujeme, něco usmrcujeme. Od velkých živočichů přes hmyz a drobnou havěť a ještě titěrnější (kvasinky a jiné mikroorganismy) až k rostlinám, které možná také vnímají bolest.
Protože jsme každý jiný, máme každý svou hranici postavenu jinde. Někdo je schopen zabít člověka. Jiný jej dokáže zbít. Někdo násilí na lidech zavrhuje a přitom pojídá těla "velkých" živočichů. Další má tu hranici u ryb. Někdo až za nimi. Někdo nepije ani alkohol (makaly na něm přece kvasinky a musely umřít) atd.
Nějakou (náročnější) hranici si postaví samotář, který má svou stravu plně pod kontrolou. Jiná je situace, když se někdo vyhýbá masu, ale nemůže si třeba v závodní jídelně vybírat a zkoumat, jestli i v tom bezmasém jídle není nějaké stopa (třeba živočišného tuku). Jestli v polévce, která není na výběr, není něco ze zvířat apod. Chystání "čisté" svačiny doma je zase zdržující a není to ono. Tak prostě za ten dar poděkuji, poprosím za odpuštění a nebudu si za každou cenu hrát na hrdinu vegetariána.
Je to těžké. Nejsme dokonalí ani nemůžeme být. Můžeme se trochu polidštit třeba tím, že si dáme maso jednou či dvakrát do týdne... Nakonec -- jak to bylo ještě před několika desítkami let na vesnici? Maso mívali jednou za týden a to ještě nepříliš velký kus (aspoň tam, kde jsem dřív bydlel).
Pohoda, hezký den