Nemluvil jsem o jídle, ale o zabíjení (a ubližování). Na tom se nechci podílet, protože to cítím jako morální problém. Utěšování se tím, že za zabíjení a utrpení zvířat platím, považuji za pokrytectví a omlouvání škaredého činu. Vy třeba ne, když zužujete morálku jen na společnost lidí. Právě o tom jsem psal už na začátku, že lidé mohou mít a mají jiná měřítka. A tím, co jste napsal vy, to jen potvrzujete. Podobně odlišné měřítko mají lidé i co do základních životních potřeb.
Nabízí se ještě otázka, zda stejně souhlasíte a podporujete trápení domácích zvířat, usmrcování mláďat zvláště krutým způsobem, kohoutí a býčí zápasy apod. Jak vám vychází srovnání se zacházením s hospodářskými zvířaty ve velkochovech, při jejich převozech a na jatkách...? To neznáte, protože to není vidět, to se neukazuje, o tom se nemluví.
Ad 1. Opět chybí definice normálnosti. Další věc, na níž se nedá snadno shodnout. Pro mě je normální nezabíjet a neubližovat, pro vás zřejmě něco jiného.
Ad 2. I to se říká...
Pohoda, hezký den