Prostopášnosti našich předků. Nahé zadnice, orgie i bičování

Pojďme se podívat o pár set let zpátky, do doby, kdy dámy nosily šaty, jež sotva odhalovaly kotníčky. Prostituce i tehdy jen kvetla a ani dámy z vyšších kruhů se netajily svým sexuálním apetitem. 

Francie plná vášně

Kolébkou neřesti byla ve středověké i pozdější historii především Francie. Ať už jde o pověstný francouzský polibek, nebo francouzské milování, zdaleka to nebylo všechno. Vše začalo už v období renesance (14.–16. století), kdy se do popředí dostávaly lidské touhy, vášně, a především přirozenost.

I v 17. a 18. století bylo vášně všude dost, váhání a zdráhání žen bylo pouze naoko. Bralo se to tak, že když žena říká „ne“, myslí tím „ano“, protože její tělo dávalo často jasně a velmi svůdně najevo, co chce. I ta všudypřítomná galantnost mužů byla tehdy sexy. Galantnímu muži nebylo třeba, aby byl zároveň odvážný dobyvatel. Stačilo, byl-li koketní motýl, uvádí S. K. Neumann (1875–1947) ve svém rozsáhlém unikátním díle Dějiny ženy.

Kult ňader, šaty s výstřihem do pasu

V 17. a 18. století se hojně uctívala ženská ňadra. Od poslední třetiny 17. století do konce 18. století se rozmohl kult ňader. Mnohé dámy nosily opravdu hodně velké výstřihy, některé z vyšších kruhů dokonce chodily i se zcela odhalenými ňadry. Neumann uvádí, že se například velice odhalovala ňadra na dvoře Karla II. Anglického. 

Přečtěte si také:

Freud mnoha pacientům ublížil, léčil masturbaci, hysterii i homosexualitu

Kojení bylo zapovězeno, z řad měšťanstva a šlechty to bylo považováno za něco nepřípustného, skandálního či směšného. Každý pyšný novopečený otec ihned hledal kvalitní kojnou, zatímco jeho žena „užívala prášků, které domněle vyháněly do dvou dnů mléko z prsů,“ píše Neumann. Podle odlitku skvostných ňader Marie Antoinetty byla dokonce vyrobena mísa na ovoce, která zdobila Malý Trianon ve Versailles. Právě na tomto místě se často pořádaly různé sexuální orgie, které začínaly jako maškarní ples a končily bůhvíjak.

Bledá pokožka, alabastrová ňadra

„Pikantnost byla vyhledávaná nejen místo zdraví, nýbrž i místo skutečné krásy. Smyslnou pikantností bylo možnost zastříti nejen ten nebo onen nedostatek, nýbrž i skutečnou ošklivost. K pikantnosti například náleželo bledé líčko, znamení fyzické něžnosti a nocí věnovaných lásce. Tváře svěží a kvetoucí pokládány byly za selské,“ vysvětluje ve své knize S. K. Neumann.

A pro dosažení požadované dráždivé bledosti se spotřebovávalo množství pudrů a pro pikantnost se lepily mušky, a to nejen na tvář, ale i na různá místa po těle, především čelo, tváře, šíji, ňadra, dokonce i na intimní místa a zadeček. Mušky původně sloužily k zakrytí nedokonalostí pokožky, ale brzy získaly jiný význam. Používaly se zejména taftové nebo sametové a měly různé tvary a vyobrazení, například srdíčka, hvězdičky, lišky, zajíčky a podobně.

Přečtěte si také:

Zdravá žena je i krásná. Přesto se ženy vždy potřebovaly líčit jako kurtizány…

Samozřejmostí byly i zvýrazněné smyslné rty, útlý pas stažený v korzetu a v určitém módním období i zvýrazněné hýždě speciálně vyztuženou sukní. I postupné odhalování byť jen ženských kotníčků mělo své neskutečné kouzlo a smyslnou dráždivost. Dráždivý účinek měly i vysoké podpatky, které se nosily v 17. a 18. století, do konce 16. století byla obuv převážně plochá.

Nejsmyslnější žena všech dob

Vyhlášená krasavice a kurtizána Ninon de Lenclos (1620–1705) prý ještě ve svých osmdesáti letech okouzlovala muže. Kdo byla tato žena? Neoplývala jen pověstnou krásou, ale také svou inteligencí, vzdělaností, duchaplností, hudebním nadáním a konverzačními schopnostmi. Ve své době se stala opravdovou femme fatale a muži jí padali k nohám jako přezrálé hrušky. 

Ninon se nikdy nevdala a odmítala se starat o své děti, měla nespočet milenců a užívala si života a své svobody bez zábran. Skandálem bylo, když se jeden z jejích synů, aniž by věděl, že Ninon je jeho matkou, do ní zamiloval, i když jí bylo už šedesát let. Když se dozvěděl pravdu, před jejími zraky se zastřelil.

Ninon de Lenclos se proslavila jako majitelka vyhlášeného salonu, kde se scházela francouzská smetánka. Mezi její přátele patřila například švédská královna Kristina, velká podporovatelka umění a velmi svobodomyslná žena. Dále třeba také vychovatelka královských potomků a druhá manželka Ludvíka XIV. Madame de Maintenon, dramatik Molière nebo Madame de Sévigné. Ninon byla vždy ochotna pomáhat svým přátelům, žila svobodně, skromně a finančně podporovala ty, kteří to potřebovali.

Činit si život příjemným až do smrti

Podle množství dochovaných písemností a uměleckých děl bylo zjevné, že se lidé snažili užívat si života naplno, a to se vším, co k němu patří. Cudnost a askeze šly stranou. Babička George Sandové své vnučce psala, že její dědeček byl hezký a veselý elegán, spokojený až do smrti. Popisuje, že lidé umírali raději na plese nebo v divadle než ve své posteli obklopeni čtyřmi voskovými svícemi a ošklivými muži černými. Užívali života, a když přišla poslední hodina, kdy bylo nutno život opustiti, nehleděli druhého oloupiti o jeho radosti. Poslední sbohem mého muže bylo vyzvání, abych ho hodně přežila a život činila si příjemným.

Přečtěte si také:

Hrách a kroupy se jedly každý den. A když byla bída, tak i ježci nebo listí ze stromu

Stanislav Kostka Neumann píše, že se také často vyobrazovaly nahé ženské zadnice, „scény klystýrové“, a to hlavně v 70. a 80. letech 18. století. „Měly účel, aby v pikantních pozicích představovaly a velebily krásné hýždě ženské. Muži, kteří tehdy rovněž používali hodně klystýru, nebyli v této pozici zobrazováni. Jen ženy. A to podle vkusu doby, neboť vyhrnuté sukně a prádlo kol nahého těla, cenila si rafinovaná doba jako zvláštní pikantnost.“

Orgie na dvorech králů 

Velká prostopášnost vládla například na dvoře Ludvíka XV., kde se pořádaly orgie ve velkém. Kvetlo i voyerství a „flagelantství“ (masochismus). Ženy všech dob měly své „utěšitele“ z různých materiálů, například kožené dildoes, anebo své malé psíky. Neumann v tom měl zcela jasno a ve své knize naznačuje, že ženy byly zvyklé flirtovat a parádit se, chyběla jim cudnost a „do kostela chodily méně z potřeby se modlit, jako spíše z potřeby ukazovat sebe a své šaty“.

Pokud však žena muže nechtěla, měla docela smůlu. Znásilňování žen bylo na denním pořádku a nebylo ani nijak trestné, bralo se to jako naplnění přirozené potřeby muže, který jen uloví objekt své touhy.

Rovněž se nějak neřešil věk. Chlapci začínali se sexuálním životem zhruba od třinácti let, první sexuální zkušeností bývaly služebné nebo prostitutky, které je zaučovaly. Ani děvčata nebyla nevinná a pro první svatební noci často fingovaly panenství a připravovaly si kuličky z prasečí krve, aby zanechaly na prostěradle požadované stopy nevinnosti.

Je ale pravda, že vždy na tom byli lépe muži než ženy, které pak častokrát podstupovaly potraty, umíraly při porodech, musely být mužům po vůli, i když nechtěly, nebo dokonce byly ještě i v 18. století prodávány na trhu jako dobytek. Nevěra se více tolerovala u mužů než u žen, které třeba i dostávaly pásy cudnosti, jež skutečně existovaly, jak bylo popsáno.