42 let. Přesně tolik je dnes prvnímu českému dítěti ze zkumavky

Zásluhu na tomto počinu, od něhož 4. listopadu uplyne přesně 42 let, má brněnský gynekolog profesor Ladislav Pilka z brněnské porodnice na Obilním trhu. Socialistické státní zdravotnictví metodu zprvu rozvíjet nehodlalo, a proto zdravotnickému týmu mimo jiné chybělo potřebné vybavení. Například vhodné stříkačky se sice nějak podařilo sehnat, ale stejně je sestry musely dopilovat, podobné to bylo i s ostatním materiálem. 

V případě prvního takto úspěšně počatého tuzemského dítěte nešlo o dnes už klasickou metodu in vitro fertilization (IVF), tedy oplodnění mimo dělohu a následné dělení buněk v laboratoři, protože k tomu chyběly podmínky. Lékaři pouze spojili vajíčko se spermií, následovalo vložení do dělohy. Úspěch nicméně postoj režimu změnil, metoda dostala zelenou – první československé dítě pomocí metody IVF se narodilo v roce 1984, první dvojčata v roce 1988. 

Poslední roky se v České republice prostřednictvím asistované reprodukce rodí asi 5000 dětí ročně.

Nejhezčí porodní fotky roku 2023

• 
• 
• 

Dalších 58 fotografií

Za 20 let to může být klidně dvakrát tolik, říká gynekolog Marcel Štelcl, vedoucí lékař reprodukční kliniky ReproGenesis. Ten s profesorem Pilkou dříve pracoval. V 80. letech minulého století se díky reprodukční medicíně rodilo jen několik dětí za rok, nyní jsme na tisících. Toto číslo stále roste, přibližně o 10 procent za rok, upřesňuje lékař Štelcl, člen Sekce asistované reprodukce České gynekologicko-porodnické společnosti. 

Úspěšnost se nedá srovnávat

Zatímco zrození prvního českého dítěte ze zkumavky probíhalo kvůli nedostatku potřebného vybavení takřka na koleni, obor asistované reprodukce doznal v posledních letech prudkých změn.

Metody odběru a oplodnění ženských vajíček se neustále zlepšují. Na rozdíl od průkopníků IVF zdravotníci disponují standardizovanými kultivačními médii, znají mnohem lépe metabolismus embryí a mají mnohem dokonalejší inkubátory. Díky tomu dostávají současná embrya výrazně lepší šanci na to, aby se uhnízdila v těle matky. Úspěšnost umělého oplodnění v této době se s počátkem IVF v České republice vůbec nedá srovnávat. Obrovsky také poskočily možnosti genetického testování, díky nimž můžeme eliminovat riziko genetické zátěže potomstva v rodinách s dědičnou nemocí. Navíc na dveře klepe umělá inteligence, která se sice reprodukční medicínu teprve ‚učí‘, ale v nedaleké budoucnosti bude umět lépe než člověk vybrat ‚nejlepší‘ spermii nebo určit, které embryo má největší šanci na uchycení v děloze, popisuje odborník.

Rodiče jsou úzkostnější

Mizí také stigmatizace, kterou neplodné ženy prožívaly a kvůli níž často fakt, že podstupují umělé oplodnění nebo mají „dítě ze zkumavky“, tajily. Někdy se setkávám s dotazem, zda nejsou děti z umělého oplodnění častěji nemocné. Nyní už víme, že to tak není. Rodiče těchto ‚vymodlených‘ dětí ale bývají pečlivější a úzkostlivější ve výchově. Častěji svoje potomky nechávají sledovat v nejrůznějších poradnách ve srovnání s rodiči dětí počatých přirozeně, uvádí vedoucí lékař ReproGenesis.

Pravda rovněž je, že stoupá věk zájemců o umělé oplodnění – kopíruje tak celkový trend, kdy mají lidé děti v pozdějším věku než v minulosti. Věk prvně příchozích se pohybuje kolem 37 let, což je asi o 5 více než před 15 lety, vyčíslil lékař. Věkový faktor se tak stal nejčastější příčinou poruch plodnosti. Na rozdíl od minulosti, kdy ve statistikách vedla neprůchodnost vejcovodů následovaná mužským faktorem.

Data zdravotních pojišťoven ukazují každoroční vzestup nákladů i počtu pojištěnců, kteří umělé oplodnění podstupují. Například největší česká zdravotní pojišťovna v roce 2021 zaplatila přes 310 milionů korun za asistovanou reprodukci pro více než 7400 pojištěnců. To je přibližně o 100 milionů korun a téměř 2700 osob více než v roce 2016.