Léčila hnijící dásně i neplodnost. Byla Trotula ze Salerna první lékařkou v historii medicíny?

V dávných dobách bylo nepředstavitelné, že by se jen tak nějaká žena stala lékařkou a vykonávala tohle povolání, považované za typicky mužské. První šanci dostaly ženy na přelomu 19. a 20. století, ale ani tehdy to neměly při studiu medicíny jednoduché. Řada žen sice vystudovala, ale lékařskou praxi stejně vykonávat nemohla. 

Některé to řešily tak, že pracovaly pod mužskými jmény, pod pseudonymy vydávaly své spisy, anebo rovnou léčily své pacienty v kalhotách – v přestrojení za muže.

Přečtěte si také:

První česká lékařka sice vystudovala medicínu, ale nejdřív mohla pracovat jen jako porodní bába

Jednou z takových žen, jimž se přisuzuje prvenství v medicínské praxi, byla zřejmě lékařka Margaret Ann Bulkley, později známá jako James Miranda Barry (1789–1865). V té době si ženy o studiu medicíny mohly leda nechat tak zdát, proto se tato vynalézavá žena uchýlila k tomu, že se vydávala za muže. Přijala jméno svého strýce Jamese Barryho, a dokonce i úspěšně provedla císařský řez. 

O stovky let dříve ale žila jiná lékařka, o níž se také nevědělo, zda je to muž, či žena. Právě ona bývá považována za úplně první lékařku-ženu na světě. Její jméno zní Trota nebo také Trotula ze Salerna. Co o ní víme? 

Přečtěte si také:

Tajemný dr. Barry: provedla první historicky úspěšný císařský řez žena?

Trotula ze Salerna žila pravděpodobně ve městě Salerno na jih od Neapole, a to již v 11. nebo 12. století. Její sláva se rozšířila až o něco později, a to po celé Evropě. Dochovaly se staré latinské spisy, v nichž se o této podivuhodné ženě lékařce pojednávalo, ale není úplně jasné, zda skutečně žila a byla ženského pohlaví, když v té době nebylo vůbec obvyklé, aby medicínskou praxi vykonávala žena. 

Vědci se domnívají, že jde o několik spisů různých autorů, které spíše pojednávají o známé neznámé Trotě či Trotule. Sama ale též byla autorkou několika dalších spisů, které je možné považovat za dost pokrokové. Jméno věhlasné lékařky tak v současné době znovu získává pozornost. 

Neplodnost, chloupky i hadí uštknutí

Věnovala se ženské medicíně. Můžeme ji tak považovat za úplně první gynekoložku na světě? Údajně pak i vyučovala své žáky jako profesorka a získala přezdívku Magistra Medicinae. Její spisy pojednávají především o gynekologii a zdraví žen, ale zabývala se také prevencí zdravého a dlouhověkého života. Doporučovala cvičení, zdravou stravu i dodržování základů hygieny. 

Její rady pro ženy se týkají rovněž sexuality, intimního života a krásy, doporučuje třeba, jak odstranit chloupky, umýt zuby či odstranit zápach z úst nebo pečovat o pleť, aby dlouho vydržela mladistvá, svěží a bez vrásek. Řeší také neplodnost, menstruační poruchy, porody nebo hadí uštknutí, otravy různými jedy a podobně, jak bylo pro tehdejší dobu zvykem.

Galerie: První ženy, které vystudovaly medicínu 

• 
• 
• 

Dalších 10 fotografií

Nebála se ozvat i proti mužům

Je důležité také zmínit, že se v konkrétních dochovaných spisech hovoří o Trotule ve třetí osobě, kdy ona radí ženám, vyznívá to tedy, jako by někdo psal o ní, jakožto proslulé a moudré ženské lékařce. Ze spisů rovněž vyznívá, že Trotula se v rámci jakési emancipace zastává žen a nebojí se ozvat se proti mužům. Soudila třeba, že za neplodnost nemůže vždy žena, což bylo odvážné tvrzení.

Zásadní přínos vidí odborníci také v názorech, v nichž Trotula píše, že mužští lékaři nemohou chápat skutečné problémy žen a nemohou jim rozumět více než ženy samotné. 

Přečtěte si také:

Slavný lékař Jan Jessenius: Řezal lidi a nakonec skončil se sťatou hlavou

Koncem 13. století se v Itálii prováděly první pitvy, které byly velkým přínosem pro poznání anatomie ženského těla. V Salernu existovala již v 10. až 13. století lékařská škola, kde snad mohly studovat i ženy. Právě tam získala pověstná Trotula své vzdělání a dále jej prý poskytovala ženám i mužům. V jedné ze svých údajných prací věnujících se ženské medicíně popisuje například trhlinu hráze, zasazuje se o používání opiátů pro tlumení porodních bolestí nebo doporučuje vykuřování pochvy bylinami, a to třeba k vyvolání porodních stahů nebo menstruace.

Recepty na vykuřování pochvy

Jeden z jejích receptů pro ženy je zapsán v tomto znění: Vezmi zázvor, vavřínové listy a jalovec. Roztluč je a vlož v obyčejném hrnci na žhavé uhlí a žena nechť si sedne na děrované sedátko tak, aby přijímala kouř spodní částí těla, a tak se jí menstruace vrátí. Opakuj tento postup třikrát, čtyřikrát nebo ještě víckrát. Pro ženu, která dostává tuto léčbu často, je však nezbytné, aby si natírala vagínu zevnitř chladivými mastmi, jinak se příliš přehřeje. Procedura měla sloužit k vyvolání menstruace.

Pro vyvolání porodních kontrakcí zase Trotula doporučovala vykuřování ze směsi pastilek z galbanové pryskyřice, čertova lejna a myrhy nebo routy. Podle Trotuly děloha následuje sladce vonící látky a utíká před odpudivě páchnoucími, mezi něž tato odporně páchnoucí směs patří, proto měla pomoci dítě vypudit z těla ven. A jedním z dalších zajímavých předpisů Trotuly je také návod, jak ošálit muže o svatební noci v případě, že nevěsta již není panna.

Přečtěte si také:

Pacient přežil, lékař se proslavil, operoval i královnu. Jak Joseph Lister objevil antiseptikum

Lékařka popisuje šest stahujících receptů na obnovu panenského stavu vagíny, které obsahují třeba vaječné bílky smíchané s vodou a mátou, mladou kůru z dubu nebo pijavice. Lépe je učinit během noci předcházející vdavkám následující: ať si nevěsta vsune pijavice do vagíny (ale ať dá pozor, aby se nedostaly příliš daleko), takže bude vycházet krev a přemění se v malý chuchvalec sraženiny. Tak bude muž krví ošálen… nabádala Trotula ženy, které by se jinak se zlou potázaly.

Recept na hnijící dásně

Lékařka se věnovala také zubní medicíně, hygieně a kosmetice, jeden z dalších receptů zní takto.

Páchne-li ženě z úst kvůli hnití dásní, je třeba její stav zlepšit následujícím způsobem. Vezmi vápno, přírodní síru a auripigment, stejné množství vápna jako síry, trochu spálené dýně a trochu pepře. Nechť má žena kus šarlatové nebo jiné červené látky, kterou ustřihne tak ostře, jak jen to jde a přidá k výše uvedeným věcem. Poté ať vezme co nejsilnější vinný ocet, nalije do hliněné nádoby a povaří, pak přidá auripigment, síru, poté střídavě prášek z dýně a pepř. Nakonec nechť vloží kus látky a pak směs sundá z ohně, vyklopí z hrnce na stůl, rozdělí na malé tablety a ty nechá na slunci vyschnout. Z nich je pak třeba udělat pudr a mazat na rakovinné a hnijící dásně poté, co se opláchly v teplém vinném octu, v němž se vařil diviznový kořen. Až se zničí hniloba, pak se použije prášek ze skořice a růže, který se sype na dásně.

Ať už Trotula byla ženou, či mužem, žila ve skutečnosti, anebo jde jen o legendu, podstatné je to, jaký odkaz medicíny a péče o ženy se z tehdejší doby v Salernu zachoval.