Ono je to poněkud složitější. Všechny výše uvedené profese jsou ideální pro řešení problémů souvisejících s nějakou duševní poruchou, zdravotním problémem, případně nerovnováhou. Prostě a jednoduše v našem těle probíhají miliardy velmi složitých biochemickcých rovnic a někdy holt některá třeba neproběhne a nebo probíhá špatně. Produkce serotoninu, dopaminu a podobně. Tady lze skutečně třeba i ta farmaka využít. Ovšem v dnešní době bych řekl, že drtivá většina depresí a stavů klinicky diagnostikovatelných vychází spíše ze současného způsobu života. Rozpad klasického rodinného modelu, krize morálky, krize ekonomiky, televizní produkce, reklamy a negativní zprávy na nás všechny působí jako rakovina. Ztráta zaměstnání, rozvod, ztráta finančních jistot, ztráta důchodu, frustrace dětí, šikana a podobně. To už mnohdy farmaka ani vyřešit nemůžou a takový člověk se buď utlumí a nebo oběsí. Bohužel pár mých přátel zvolilo tu druhou možnost.
No, co se týče příčin těch depresí, v zásadě s Vámi souhlasím. Ale na druhou stranu, ze skromných historických znalostí si nemyslím, že to v minulosti bylo lepší, byly jiné věci, stejně těžké. to, že fungoval klasický rodinný model neznamená, že v něm byli lidé šťastnější apod.
Jinak, právě v takových případech, o kterých mluvíte, je určitě hlavní psychoterapie, farmaka jsou jen výpomoc.
Aby psychoterapie pomohla, je nutné, aby byl jednak dobrý terapeut, jednak, aby člověk našel sílu a ochotu na sobě pracovat a aby ho tíže životních událostí nepřitlačila až přespříliš. A to nemusí vyjít vždy. Život je složitý, a někdo to z nějakého důvodu skutečně nezvládne. Každý jsme jiný, někdo přežije i nejšílenější tragédie, někdo podlehne zdánlivé maličkosti. Tak to bohužel je a je to vždy tragické. Ale naději má troufám si říct, opravdu každý, pomoc existuje vždy, i když její míra a druh je pokaždé odlišná.
Ale treba sam Cimicky rikal, ze v pripade tech treba financnich depresi muze v podstate jenom vyslechnout. Pomoc tady je tezka. A stat se uz davno o sve lidi nestara. Prestoze je kasiruje na danich jak muze...
ČLÁNKY DO MAILU