Hned pít vodu, žádné zvracení. Lékař popisuje první pomoc při spolknutí louhu či kyseliny

Všemi těmito chemickými látkami se můžete poleptat. Zároveň část z nich najdete v našich domácnostech, nezřídka jako čističe pro zprůchodnění ucpaného odpadu nebo k odstranění usazené a odolné špíny.

Stejně jako z domácností nevymizely agresivní chemikálie, ať už tekuté, nebo granulované, zůstaly i jimi způsobené úrazy. Často se týkají dětí, které látku snědí či vypijí omylem, protože ji rodiče nechali v dosahu. Jen na bezpečnostní uzávěr se totiž nedá spoléhat.

Otrávení školáci i krvácení z aorty

Na dětském ORL v Motole ošetří za rok zhruba 50 pacientů poleptaných louhem či kyselinou. Zpravidla tedy řeší přibližně jeden případ týdně. Výjimkou byl rok 2000, kdy ošetřených dětí bylo celkem 81. 

Tehdy záchranáři naráz přivezli 14 dětí. Spolkly granule louhu používaného k čištění odpadů. Na školním výletě je nabídl žák první třídy třeťákům s tím, že jde o bonbóny. Asi si to opravdu myslel, protože sám si je vzal také, vzpomíná lékař Michal Jurovčík, jenž všechny děti endoskopicky vyšetřoval. Měly štěstí, protože granulí nesnědly moc. Nechutnaly jim. Poleptané proto, až na rty jednoho žáka, nebyly.

Jurovčík ošetřoval před několika lety také patnáctiletou dívku po sebevražedném pokusu, k němuž si vybrala jednu z jedovatých pokojových rostlin. Snědla kus jejího listu obsahující takzvané šťavelany. Ačkoliv jde o produkt přírody, dokáže ublížit stejně jako syntetické čističe. 

U dívky došlo za 14 dnů po pozření listu k proděravění jícnu. Otvor vznikl v bezprostřední blízkosti aorty, jejíž stěnu šťavelany rovněž narušily, proto slečna začala masivně vnitřně krvácet. Podařilo se ji zachránit, byly k tomu ale potřeba čtyři výměnné transfuze, při kterých se vyměnila krev v celém oběhu, takže dostala celkem dvacet litrů krve, vzpomíná Michal Jurovčík, lékař dětské Kliniky ušní, nosní a krční 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a FN Motol.

Statistiku dětí, které ve FN Motol skončily s poleptaným jícnem, sestavil lékař Michal Jurovčík. Graf ukazuje studentům medicíny a připravuje jeho aktualizaci v čase.

Autor: FN Motol/Michal Jurovčík

Sebevražedné pokusy končí invaliditou

Patnáctiletá dívka není jediná, kdo se poleptal v úmyslu vzít si život. Občas se lékaři i dnes setkávají s dospívajícími, kteří sáhnou po žíravinách. Není to ale dobrý nápad. Při úrovni dnešní medicíny takřka jistě lékaři náctiletého zachrání, ovšem s celoživotními následky třeba v podobě tracheostomie, tedy vyústění průdušnice, nebo gastrostomie, tedy vývodu žaludku.

Mezi pacienty jsou i ti, kteří kvůli sebevražednému pokusu zcela přišli o jícen nebo v případě vypití velkého množství kyseliny v extrémním případě i o celý žaludek.

V současné době se díky pokrokům v medicíně tímto způsobem skutečně sebevražda téměř spáchat nedá. Pacient přežije a následky jsou takové, že z mladého člověka je doživotní invalida, varuje Michal Jurovčík.

Nejčastějšími pacienty jsou malé děti

Poškození zdraví kvůli sebevražednému pokusu vidí lékaři poměrně vzácně. Ještě vzácnější jsou dnes případy, kdy se dítě či dospělý poleptá kvůli záměně. Třeba proto, že louh je v obalu, kde byl původně některý z nápojů. Proto stále platí rada, aby nebezpečné látky byly uchovávány vždy v originálních obalech.

Méně časté, ale v praxi vídané jsou také případy, kdy čistič při používání vystříkne z odpadu a člověk bez ochranného štítu jej v panice vdechne či spolkne. Poleptaná pak má nejen ústa, ale i nosní sliznici a přepážku. Proto není radno podceňovat vybavení ochrannými rukavicemi, ochranným oděvem a právě zmiňovaným obličejovým štítem.

Vůbec nejčastěji ale lékaři v nemocnici vidí jiná dramata – rodiče nedostatečně zabezpečí granulovaný čistič odpadů a dítě, nejčastěji ve věku dvou až tří let, jej omylem spolkne. 

Kromě toho, že na láhev dosáhne, má vliv i to, že i takto malé dítě občas dokáže otevřít i bezpečnostní uzávěr lahve, kterým jsou čističe často vybaveny. Podle lékaře Jurovčíka jsou i ty nejmenší v tomto ohledu velmi šikovné a jen na důmyslné zavírání spoléhat nelze. 

Čističe proto v domácnosti patří důsledně do nejvyšších pater polic, skříní, nebo ideálně rovnou pod zámek. A pokud už chemií něco čistíte, zcela jistě to dělejte bez přítomnosti dětí.

To, proč máme takový počet pacientů, je dané historickým vývojem. Před revolucí tyto přípravy nebyly komerční, dnes jsou dostupné na řadě míst a mají pro děti lákavé balení. Dřív to byla láhev suchého louhu ve strohém obalu s lékárenskou etiketou, říká lékař, který viděl i to, že louh byl v regálu hned vedle sušenek jen proto, že obojí bylo zrovna v akci.

V 90. letech si lidé čisticí přípravky stáčeli do vlastních lahví z velkých balení. V nemocnicích se to odrazilo na počtu lidí poleptaných kvůli záměně s nápoji. To už se podle něj dnes neděje. Stejně jako se lékaři nesetkávají s poleptáním třeba hašeným vápnem. Jednoduše proto, že lidé už tolik nestaví svépomocí a vápno si nehasí sami.

Louh leptá jinak než kyselina

Leptání u louhů a kyselin je podobné jako u baterie uvázlé v jícnu. U ní ale navíc nastává probíjení, teplo a tlak, takže baterie dokáže jícen poškodit rychleji. 

• 
• 
• 

Dalších 5 fotografií

Míra poškození zdraví závisí na tom, kolik látky dítě spolklo, na koncentraci přípravku a délce jeho působení. Té nahrává fakt, že jícen je fyziologicky na třech místech zúžen. Navíc po kontaktu s látkou se může křečovitě stáhnout, chemikálie jím pak prostupuje do žaludku jen pomalu.

Klíčovou roli v tom, jaký rozsah poleptání bude, má rychlost, s jakou se dostane postiženému první pomoci.

Záleží také na tom, zda je leptající látkou louh, nebo to je kyselina. Obě totiž způsobují jiný typ odumírání tkáně. Louh má tendenci ji rozpouštět a leptá neohraničeně. Kyselina naproti tomu vytvoří povrchový povlak s výjimkou žaludku, kde se její účinek umocní působením jeho šťáv. Důsledkem může být prasknutí orgánu a akutní břišní operace.

Jícen ale kyselina nepoškodí tak, jako to umí louh. Ten naopak méně škodí žaludku, protože jeho šťávy jej neutralizují.

Rozdíl je také v tom, zda jde o tekutinu, nebo pevnou látku. Tekutina, která má silnou koncentraci, působí v dutině ústní na více místech, protože se rozlije. U granule je poleptání zpravidla v ústech menšího rozsahu, ale nejde říci, že by to byla výhoda. Při smíchání se slinami se i z pevných částeček stává tekutina, a navíc je u nich vyšší riziko, že uváznou v jícnu, vysvětluje lékař Michal Jurovčík. Nevýhodou je, že vnitřek úst a trávicí trakt jsou vlhké. Právě vlhkost leptání tuhými granulemi urychluje.

První pomocí je sklenice vody

Zatímco třeba u otravy léky je první pomocí vyvolání zvracení a podání aktivního uhlí, u poleptání louhy a kyselinami platí přesný opak. Zvracení zcela jistě nevyvolávejte, protože by to vedlo jen k dalšímu poškozování jícnu tím, jak by se chemická látka vracela zpět. Pokud podáte aktivní uhlí, znemožníte tím provést endoskopii, protože lékař pak vidí jen černé útroby, ve kterých nedokáže přesně rozeznat míru poškození tkání, popisuje Michal Jurovčík.

Dobrá není ani snaha sahat do úst či krku s tím, že granulovaný louh sami vyjmeme. Podle lékaře tím zraněnému nepomůžeme, a navíc riskujeme, že začne zvracet.

První pomocí je co nejdříve podat sklenici vody nebo mléka, aby se koncentrovaný louh či kyselina naředily, a okamžitý převoz do nemocnice. Rozhodně nedoporučujeme vyvolávat zvracení či podávat jakékoliv neutralizační látky, říká lékařka Kateřina Kotíková, vedoucí Toxikologického informačního střediska, na jehož telefonickou linku se kvůli poleptání nejčastěji obracejí jak rodiče, tak záchranáři.

Vody či mléka by ale nemělo být příliš, aby množství nevedlo k nežádoucímu zvracení. Pokud zraněný po úraze odmítá pít s tím, že jej to bolí, nenuťte jej, neboť již může mít proleptaný jícen.

Podle Michala Jurovčíka musí podání tekutiny přijít bezprostředně po pozření louhu či kyseliny. Tato pomoc má smysl do minuty od spolknutí, upozorňuje lékař. Pokud přijde napití později, ztrácí na účinku. 

Ideální je tedy scénář, kdy jeden pomáhá s pitím a další volá záchrannou službu. 

V případě poleptání kyselinou či louhem je lepší volat rovnou sanitku a nepokoušet se postiženého vozit do nemocnice autem po vlastní ose. Jednak proto, že sanitka může být díky zvukové a světelné signalizaci v nemocnici rychleji, a pak také proto, že posádka rychlé záchranné služby dokáže pomoci třeba při dušení či jiných stavech, které se k poleptání mohou přidružit.

Pokud louh nebo kyselina potřísnila oblečení, je dobré jej ze zraněného sundat. Pomůže také, pokud lékař záchranné služby i ten v nemocnici bude mít k dispozici lahev či jiné (originální) balení a případně příbalovou informaci.

Přečtěte si také:

Toto všechno děti spolkly: pozor na baterie, magnety a malé díly hraček. V prosinci jsou tyto úrazy nejčastější

Co čeká pacienta v nemocnici

U chemikálií je záludné to, že poškozují tkáně ještě i týdny poté, co už v těle nejsou. Například pokračuje jizvení jícnu, takže lékaři se snaží zajistit aspoň nějakou jeho průchodnost. A doufají, že budoucnost léčby bude spočívat v tom, že farmaceutické firmy vyvinou sondu napuštěnou látkou, jež jizvení potlačí. Zatím to možné není a jizvy se stávají hlavním nepřítelem pro budoucí schopnost polykání.

Při příjezdu do nemocnice pacient podstoupí základní vyšetření životních funkcí. Nezbytné je endoskopické vyšetření ústy, takže se zhruba šest hodin čeká, až je lačný, což je nutné pro podání celkové anestezie.

Endoskop lékař vsune jen na začátek jícnu, aby viděl, zda je poleptaný a jak moc. Podle Michala Jurovčíka se navzdory agresivitě čističů často stává, že orgán je v pořádku. Týká se to asi dvou třetin pacientů, které na dětském ORL ve FN Motol ošetřují. V takovém případě dítě většinou přes noc zůstává v nemocnici a pak se, pokud nemá další zdravotní komplikace, vrací domů.

V případě poleptání lékaři rozlišují čtyři stupně. Druhý až čtvrtý znamená, že pacient má nejméně na šest týdnů zavedenou sondu do žaludku, kterou přijímá potravu.

Zavedení sondy vyžaduje nejméně týdenní pobyt v nemocnici, při kterém se rodiče učí, jak potravu budou podávat dítěti doma. Další prognóza pak závisí na tom, zda a jak pacient dokáže polykat potravu.

Po šesti týdnech čeká poleptaného rentgen s kontrastní látkou. Pacient ji při vyšetření polyká a lékaři při tom zjišťují, zda v jícnu vznikla jizva. Pokud ne, sondu pacientovi odstraní a ten se znovu učí jíst.

Pokud ano, jizva většinou jícen zužuje, takže pacienta čekají nejspíš opakované endoskopické operace, jež mají vést k jeho rozšíření. Ne vždy jsme úspěšní a nejtěžší případy poleptání mohou skončit i náhradou jícnu, dodává lékař. Náhradu jícnu tvoří žaludek. Tato operace ale pacienta čeká nejdříve za rok od úrazu.

Odborná spolupráce

MUDr. Michal Jurovčík

ORL specialista zaměřující se mimo jiné na endoskopické zákroky u dětí, kochleární implantaci a operaci rozštěpových vad u novorozenců. Působí na Klinice ušní, nosní a krční 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol.