Puchýře, klíšťata, vši – nejlepší tábor mého života!

Irena Tesařová se loni v červenci po návratu dcery z třítýdenního tábora zděsila. Její devítiletá „princezna“ měla puchýře na nohou, rozbitá kolena, všude modřiny, tři přisátá klíšťata, kolem jednoho už se tvořil typický červený pruh, který značí nemoc, a ve vlasech vši. Ozdoba hlavy tak musela dolů, byť to dcera obrečela. Stejně tak šla pryč klíšťata a dcera brala tři týdny antibiotika doxycykline kvůli borelióze.

Když se Irena zpětně dozvěděla další podrobnosti o životě v tomto táboře, jako třeba fakt, že jídlo se chladilo v sudu spuštěném v potoce, protože lednička tu nebyla, a jídla si děti vařily samy, byla ráda, že dcera pobyt vůbec přežila jen s těmito „drobnými“ újmami a neskončila v nemocnici se salmonelózou či něčím horším. A přísahala si, že příště tábor nebude vybírat jen podle hezky barevného letáku a webových stránek, ani se nenechá uchlácholit tím, že organizace, která jej pořádá, na trhu působí už léta. Slíbila si, že nejdřív se na tábor pojede podívat.

Potíž je, že její dcera, byť ostříhaná nakrátko a chránící se kus prázdnin před sluncem kvůli antibiotikům, byla přesto šťastná. „Mami, to byl nejlepší tábor mýho života,“ řekla jí se zářícíma očima ta „princezna“, která v sobě na táboře objevila kdesi hluboko podřimující spokojenou lesní ženu. A letos tam chce znovu. Už teď se těší, že jí vlastnoručně vyrobená čelenka bude víc slušet v krátkých vlasech, než loni v těch dlouhých.

Pravidlo číslo jedna: Ptejte se svých dětí předem

Irenin příběh přesně vystihuje nejdůležitější pravidlo, jak byste tábory měli vybírat. Ptejte se nejdřív svých dětí. Mluvte s nimi o tom, na jaký tábor chtějí jet, co chtějí dělat. Přihlížejte k tomu, na co mají talent, co je baví a jaký tábor by se jim mohl líbit. Nemá cenu snažit se udělat vodáka z někoho, kdo má strach, už když vidí potok. Stejně tak se bude počítačový nadšenec nebo tlouštík na sportovním táboře jen trápit. A to přece nechcete.

Autor: Isifa.cz

Nemá smysl nutit dětem aktivity, které do té doby nedělalo, pokud je samo nechce zkusit. Až si ujasníte, jaký by tábor měl být, teprve pak jej hledejte a vybírejte.

Chcete dětem dát nějakou přidanou hodnotu a vyberete tábor, který je napůl lesní a napůl učební, a děti se tu mohou doučit angličtinu při hře, jak slibují brožurky? Fajn, a máte jistotu, že vaše dítě se o prázdninách jazyk učit chce, a že nemá osypky, už jen když slyší v rádiu anglickou písničku?

„Na takový tábor můžete poslat jen dítě, které se angličtinu o prázdninách samo chce učit. Pro ty ostatní by to bylo utrpení a tábor by byl za trest,“ říká předseda České rady dětí a mládeže Aleš Sedláček.

„Mimochodem: ten sud v potoce s jídlem sice asi vyděsí hygieniky, ale leckde, kde jsou zkušení táborníci, to může být lepší volba, než stará a už téměř nechladící lednička, která je ovšem podle předpisů,“ říká Josef Hordina z pražského Informačního centra pro volný čas dětí a mládeže Borovice.

„A stejně tak tábor, kde si vaří děti samy, může být leckdy lepší, než když je tam profesionální kuchař. Zkrátka tyto věci nejsou automaticky měřítkem špatného tábora,“ dodává Josef Hordina.

Šíření vší žádný vedoucí nezabrání, pokud některé z dětí (nebo spíše rodičů) bude ignorovat podmínky tábora a přiveze je sebou. Stejně tak vedoucí nezabrání přisátí klíštěte či dětským modřinám a škrábancům. Nad tím nemá smysl si lámat hlavu, to se prostě stává.

Pravidlo číslo dvě: peníze nejsou záruka kvality

Mnozí rodiče se snaží celoroční nedostatek času na dítě vykoupit tím, že investují tisíce do letního tábora a pak mají pocit, že pro dítě udělali to nejlepší.

„Drahý tábor neznamená dobrý tábor. Paradoxem je, že ty organizace, které jsou prověřené a léta působí na trhu, mají tábory obvykle velmi levné. Umí na ně totiž sehnat nějaké dotace a granty, a tím se dětem tábor zlevní,“ říká Aleš Sedláček. „Tak třeba tábory pořádané naší asociací mohou stát za dva týdny okolo dvou a půl tisíce se stravou pětkrát denně, za třítýdenní tábor, taky se stravou pětkrát denně, dají rodiče jen něco přes tři tisíce. Je to právě díky tomu, že je umíme zlevnit.“

Mnohatisícové sumy za tábor mají opodstatnění jen v těch případech, kde pořadatel potřebuje zaplatit náročné pomůcky, jako je tomu třeba u moderních paintballových táborů, kde je vybavení a „náboje“ do pistolí velmi drahé. Pokud ale za běžný tábor v lese chce pořadatel pět tisíc, vězte, že s největší pravděpodobností chce jen rýžovat peníze.

A hlavně: dítě nepozná, jak drahý tábor jste mu zaplatili. Měří jeho kvalitu vlastními zážitky. „Prostě – tak lacino se nevykoupíte. Bohužel se někdy uvažování rodičů ubírá stylem – koupím mu drahý počítač, hlavně když nebude otravovat a nebudu se mu muset věnovat. Zaplatit drahý tábor a uklidnit tak své svědomí, že mám dítě na tři týdny z krku a v drahém a kvalitním zařízení, není dobré řešení,“ říká Sedláček.

S tím souvisí pravidlo číslo tři: na výběru tábora pracujte už od září

Chcete-li, aby dítě zažilo opravdu nezapomenutelný tábor, který je zároveň prověřený a bezpečný, smiřte se s tím, že se na tom budete muset podílet. „A to nejlépe už od září,“ říká Aleš Sedláček.

Autor: Isifa.cz

Znamená to totiž, že dítě přihlásíte do takového kroužku, pro který je tábor vyvrcholením celoroční aktivity. Něčím, na co se děti těší, připravují se předem, chystají si pomůcky často za pomoci rodičů. „A rodiče jsou ti, kdo se třeba také musí na organizaci tábora podílet, třeba právě pomocí s výrobou něčeho pro dítě,“ říká Aleš Sedláček.

Pak máte větší jistotu, že dítě bude v dobrých rukou – na tábor se těší, jede tam s řadou lidí, s nimiž se zná, a ví předem, do čeho jde, takže se sotva může stát, že se vrátí s traumatem na celý život. A zároveň i vy znáte lidi, kteří tam s ním budou, měli jste čas si ověřit, že jsou to odborníci a nemusíte se bát.     

 „A nic nevadí, že takový kroužek budete dlouho vybírat a dítě za rok prostřídá třeba tři čtyři aktivity, než u něčeho zakotví. Má na to právo. Nikdo přece neví okamžitě, co by ho bavilo, ani vy jste to nevěděli v jeho věku,“ říká Josef Hordina.

I když je na tuto radu už v červnu pozdě, dá se přeci jen něco zachránit. Ptejte se, jestli má tábor den otevřený rodičům nebo jak se jako rodič můžete zapojit do jeho organizace. I tak poznáte, v čem vaše dítě stráví dva nebo tři týdny a s kým. A potomek nebude mít pocit, že jste se jej jen lacino zbavili.

Vybrat dobrý tábor je umění

Najít bezpečný tábor, na který bude dítě léta vzpomínat, je těžké. Samozřejmě je dobré kromě tří důležitých pravidel dát na dobré reference jiných rodičů, sejít se s organizátory tábora předem na informativní schůzce, kterou pořádá většinou každý solidní organizátor. Stejně tak neváhejte zjišťovat cokoliv o organizaci, která tábor pořádá. A je dobré nebát se ptát na cokoliv předem. Nebo naopak: netajit táborovému vedoucímu, že váš syn se i v deseti letech v noci občas pomočuje.

„Vím, je to těžké, rodiče se za to často stydí, ale pro to dítě je to horší. Vězte, že na táboře jeho hendikep rychle zjistí, a pak to pro něj bude hodně ponižující. Zatímco když táborový vedoucí ví předem, co může hrozit a že dítě třeba trpí občasnými nočními děsy, může mu pomoct a všechno se dá zařídit tak, aby tábor pro dítě nebyl ostudou,“ říká psycholožka Nina Šebková.

Kromě toho nezapomeňte, že ne pro všechny děti jsou tábory vhodné. „Nejde o to, jestli má dítě nějaký hendikep, dnes jsou už tábory pro celiaky, alergiky, mentálně i fyzicky postižené děti, či pro diabetiky. Nabídka je pestrá. Jde ale o osobnost dítěte,“ říká Aleš Sedláček. „Je-li vaše dítě introvert a individualita, která si raději zaleze s knihou u babičky na půdě, nenuťte ho násilím se družit a dělat aktivity, které nechce. Víc mu tím ublížíte, než prospějete,“ dodává psycholožka.

A ještě jedna rada. Vyberete-li tábor, kde bude méně než třicet dětí, nevztahují se na něj tak přísná pravidla, jako na tábory s větším počtem účastníků. Přesněji: na tábory do třiceti dětí se nevztahuje povinnost hlásit je hygienické stanici, takže je nejezdí kontrolovat hygienici.

Může tu tak projít řada jiných věcí, které by jinde nebyly možné – například sotva kdo bude dítěti bránit, aby si utrhlo jablko u cesty, zatímco na „velkém táboře“ mají oddíloví vedoucí povinnost nedat dětem nic, co neprošlo schválením hygieny a táborovou kuchyní. A taky tu dítě může zažít ten sud s jídlem ponořený do potoka. Prostě: větší romantika, ale pochopitelně výměnou za o něco větší rizika.