Ačkoli politici budou jistě tvrdit opak, vše nasvědčuje tomu, že připravovaná novelizace zákonů, jejichž oficiálním cílem je boj proti trhu s nelegální výrobou lihovin, nebude příliš úspěšná. Opatření v novele zákona o označování lihu totiž zdaleka neřeší problémy, které k výrobě nelegálních lihovin vedou. Ještě větším problémem je pak nedostatek vůle k potrestání již zjištěných nebo potenciálně odhalených viníků.
Jaká cena lihoviny je podezřelá? Nejčastější půllitrové maloobchodní balení čtyřicetiprocentní lihoviny se nemůže v praxi legálně dostat pod sto korun.
Ačkoli bylo díky kontrolám zjištěno množství restauračních zařízení, kde se naléval načerno vyrobený a nezdaněný alkohol, bylo od loňského vypuknutí metanolové aféry podáno pouze jedno podání na zrušení pohostinské činnosti. O „vůli“ kontrolních orgánů trestat viníky svědčí také skutečnost, že v době prohibice byli nejúspěšnější v odhalování metanolu nebo rizikového alkoholu hasiči – byli totiž jediní, kteří neměli s podvodníky vytvořeny osobní, a z toho pravděpodobně vyplývající i finanční vazby.
Problém je dále v tom, že licence k výrobě alkoholu lze v zásadě stále vydat každému. Důkazem o nevůli zodpovědných orgánů je také skutečnost, že návrh novelizované legislativy původně neobsahoval zákaz odkladných účinků při nalezení pochybení jak v restauracích, tak u podezřelých výrobců.
Podívejte se: Falšovaná, nebezpečná a nejakostní vína
Dozorový orgán nevidí, neslyší
Z výše uvedených důvodů také naše zákony, včetně připravovaných novelizací, neřeší základní nástroj k uvádění nelegálního alkoholu na trh – počet a prověrky výrobních daňových skladů, evidenci distributorů lihovin a obchodní podmínky týkající se distribučních firem.
Z informací od zdrojů dobře obeznámených s tuzemským trhem lihovin přitom vyplývá, že v poslední době bylo v ČR založeno na 20 nových distribučních společností, které jsou připraveny dodávat do maloobchodní sítě levné, protože nedaněné lihoviny. Právě distributorské firmy poskytují v praxi alibi nelegálním výrobcům lihovin. Bohužel poměrně obvyklá praxe je taková, že stačí mít zaregistrovaný daňový sklad, nakoupit kolky, nelegální lihoviny označit a za nižší cenu dodat zboží do maloobchodu. Při vysoké konkurenci na trhu lihovin samozřejmě mnozí odběratelé na dodávku levnějších lihovin slyší. I proto má podle odhadů v současné době minimálně každý devátý obyvatel ČR doma nezdaněnou a tedy rizikovou lihovinu, kterou si legálně koupil.
K tématu: Domácí zásoby lihovin: methylalkohol je nejčastěji v tuzemáku a vodce
Pokud se přitom na něco přijde, výrobce promptně změní distribuční firmu, a jede se dál močálem temným kolem bílých skal. Kupodivu, dozorovým orgánům nepřijde podezřelá ani taková finta, kdy se nový subjekt liší od původního pouze tím, že z písmen „s.r.o.“ se stane v nástupnickém subjektu „s.r.0“. To je tak vizuálně marginální zásah, že není třeba ani měnit etikety.
Podezřelé daňové sklady
Má-li se proti černému trhu s lihem něco skutečně pohnout, musí se zodpovědné orgány soustředit i na výše zmíněné skutečnosti. Zcela jistě by například měly být více prověřovány výrobní subjekty, které často mění své distribuční firmy. Minimálně maloobchod by měl mít povinnost prověřovat a nahlašovat nové distributory lihovin, a žádat prokázání jejich historie.
A pozornost by se měla také soustředit na zmiňované daňové sklady. Těch je po celém území naší země 196, přičemž na o něco menším Slovensku je jich 19. Samotná Unie výrobců a dovozců lihovin, jejíž podíl na našem trhu činí 80 procent, má dohromady 35 daňových skladů. To, že zbývajících 20 procent výrobců má 161 daňových skladů, by snad mělo přijít někomu podezřelé.
Bude-li ale někdo o prověření podezření stát. Trh s černými lihovinami totiž ročně generuje zisk ve výši zhruba 1,5 miliardy korun, a je pouze veřejným tajemstvím, že se část z těchto peněz používá na úplatky.
Půllitr lihoviny pod stovku je nutně nelegální
Vzhledem k tomu, že stát své spotřebitele před nedaněnými a tedy rizikovými výrobky zřejmě i nadále nechrání, je proto na místě připomenout si cenové relace podezřelých lihovin.
Začněme u malého, „dvoupanákového“ balení lihovin, které lze zcela běžně nakoupit v některých částech ČR, zejména pak v Moravskoslezském kraji, za 12 korun v případě 100 ml balení. K tomu je třeba říci, že jen spotřební daň činí u takových výrobků 11 korun, dalších zhruba 2,20 koruny představuje DPH. Pokud se tedy někdy setkáte (kromě slevových akcí) se 100 ml balením lihovin v ceně pod 14 korun, vězte, že si kupujete minimálně nedaněný, v horším případě zdravotně rizikový alkohol.
Že se načerno vyrobené lihoviny v současné době zcela legálně prodávají, svědčí i důkazy formou paragonů získané při zakoupení šestilitrového barelu za 720 korun. Opětně lze připomenout, že jen součet daní za takové množství lihoviny činí 820,74 koruny. Ačkoli ovšem zmiňovaný důkaz existuje, nikdo situaci neřeší a nikdo není potrestán.
Zřejmě nejdůležitější informací pro spotřebitele je ale cenová kalkulace týkající se nejčastějšího půllitrového maloobchodního balení čtyřicetiprocentních lihovin, jako je rum či vodka. V takovém případě tvoří daně 74,40 koruny. Připočteme-li k tomu náklady na výrobu, zisk výrobce a zisk prodejce, není se v praxi možné dostat pod hranici 100 korun za půllitr. Pakliže nějaký obchodník prodává uvedené zboží levněji a nejde o zboží v akci, je prakticky jisté, že takové výrobky byly dodány do maloobchodní sítě či restauračních zařízení distributorem, který nabízí nedaněné lihoviny od tím pádem nelegálního výrobce.
Vše na téma: KAUZA METYLALKOHOL
ČLÁNKY DO MAILU