Dříve do Čáslavské číslo 1 vážili cestu jen ti, kteří na sebe zvrhli koflík s kávou nebo umazali kabát od šmíru. Dnes sem míří kroky všech, které honí mlsná nebo dostali chuť na dobrou brazilskou kávu. Dneska už tu není čistírna, ale líheň dobrot – Cukrářství čp. 1, za nímž stojí Míša Bucharová a Bára Zemanová.
Znají se teprve rok, ale už spolu investovaly nemalé peníze do podniku, který jim přináší štěstí a radost. Uspějí na Vinohradech s poctivými věnečky a Francií?
Potkaly se na kurzu
Míša studovala architekturu, ale protože usoudila, že tohle není to, co by ji v budoucnu mělo těšit a živit, začala pracovat ve vyhlášených kavárnách a cukrárnách v Praze. A protože ji práce v kuchyni a s lidmi naplňovala, vyrazila na rekvalifikační kurz na cukrářku. „A právě tam jsem se seznámila s Bárou, která na kurz zavítala poté, co tzv. vyhořela jako manažerka startupu,“ začíná vyprávět Míša. „Obě jsme přišly pozdě, a tak nás usadili do první lavice. Po první hodině jsme zašly na víno, kde jsme zjistily, že si opravdu hodně dobře rozumíme a velmi dobře se doplňujeme.“
Tříměsíční kurz jim nic nového nepřinesl. „Ten systém je zastaralý, principy jsou správné, ale jak to vypadá a jak to chutná, to je stará škola, laskonky, špičky a konec,“ říká Míša, která se netají tím, že na kurz se nešla něco naučit, ale jen pro ten papír, který jí umožní samostatné podnikání v potravinářství. A na to dlouho nečekala, krátce po kurzu jí totiž Bára nabídla, aby si s ní otevřela podnik. A Míša souhlasila.
Větrník za 14 Kč vám nenabídnou
Prostor pro svůj vlastní podnik nehledaly dlouho, hned zkraje natrefily na bývalou cukrárnu, v níž si dokázaly představit své podnikání, ale nakonec couvly. „Tam chodili lidé zvyklí na věneček za čtrnáct korun, ale my jsme chtěly péct věnečky, které jsou z kvalitních surovin, a ty prostě takhle levně ani nevyrobíte. Tak bychom to měly hodně těžké,“ vypráví Míša.
V té době ale ještě netušily, že přebudovat čistírnu na potravinářský provoz bude ještě těžší a bude to stát dvakrát více času a peněz, než kdyby začaly podnikat v zavedené provozovně. „Kdybychom nebyly naivní, tak do toho asi nepůjdeme,“ říká Míša s tím, že svého úmyslu rozhodně nelitují, navzdory tomu, že počáteční investice se vyšplhaly přes milion korun.
Punk vyhrál na krajkami
Místo měly, bylo třeba vymyslet koncept. Obě majitelky jasně věděly, že růžová cukrárna není nic pro ně. Žádné škrobené ubrusy, načančané stolečky a hory šlehačky ve spreji na „turkovi“. Chtěli něco nevšedního, výjimečného, něco, co si nespletete. A aby bylo jasné, že jsou něco víc než cukrárna, rozhodli se, že budou cukrářství. Punkové cukrářství čp. 1. „Nepouštíme tady punkovou muziku, všechno se to odvíjí hlavně od té snahy odlišit se. Od toho, že jsme si tu většinu věcí budovaly půl roku svépomocí, bez architektů, grafiků a návrhářů,“ vypráví Míša.
A ten punk, ten jsme cítili, ještě než jsme do vinohradského podniku vstoupili. Na vývěsním štítu je rukou napsáno Cukrářství čp. 1, pod kterým půvabně prosvítá těžko smazatelná stopa po původním nápisu „Čistírna“. Uvnitř vás nadchne nápaditá grafika plná sladkostí přes celou stěnu, o níž se s tenkou fixou v ruce a notnou dávkou trpělivosti postaral kamarád Míši I´am mat.
Punkové je i posezení u kovových stolků z IKEA, za nimiž svítí nápis SWEET PUNK, i „tácy“, na nichž si ve vitríně hoví věnečky a větrníky. „To jste první, kdo poznal, že tu místo táců máme obklady. Když nám se prostě žádné tácy nelíbily,“ říká mi Míša. Třešničkou v punkovém cukrářství jsou pak nakřivo nařezané vizitky. „Asi si v tiskárně mysleli, že když jsme punková cukrárna, že bychom mohli mít i vizitky trochu nevšední. Záměr to ale nebyl,“ říká se smíchem Míša.
Dva měsíce provozu ukázaly, co lidé chtějí
5. prosince 2018, zhruba rok po seznámení na kurzu, pak spustily zkušební předvánoční provoz. A ten je v lecčems vyškolil. „Chtěly jsme dělat snídaně od osmé ranní, ale neuspěly s nimi, lidé k nám chodí hlavně odpoledne, když se vracejí z práce,“ říká Míša. I nabídku museli oproti původním plánům pozměnit, v plánu byly hlavně makronky, éclair, Paris Brest, typické francouzské sladkosti, lidé si ale vybrali jinak. „Chtějí hlavně naše poctivé věnečky, větrníky, laskonky a jednoduché buchty, muffiny,“ říká Míša.
K nakousnutí lákají i marcipánové brambory, čokoládový dortík či pralinky. V nabídce bývají i cupcaky, linecký koláč, rybízové makronky a v létě, až bude sezóna ovoce, budou v cukrářství k mání i ovocné tartaletky a dezerty na slano, s nimiž už se teď můžete seznamovat. „Odpalované těsto, které využíváme na věnečky, naplníme hummusem, rukolou a olivovou tapenádou,“ říká spolumajitelka Cukrářství čp 1.
Koupí dva dorty a cukrářství skoro zavírá…
Možná vás zaskočí, že zdejší vitrína nepraská ve švech a nenajdete tu třicet druhů zákusků a dvacet druhů dortů jako ve staré cukrárně. Je to dáno jednak tím, že je cukrářství na začátku své éry a kromě majitelek, které se v kuchyni i za pultem střídají, v něm nikdo jiný nepracuje. A druhak tím, že si chtějí zachovat čerstvost, kvalitu a bezchybný vzhled nabízených kousků.
Jen se tedy často nesmí stávat, to, co se událo zrovna během naší návštěvy. Obchod navštíví elegantní stará dáma, která zrovna slaví narozeniny a přeje si dva dortíky – Míšu a cheesecake. Ne dva kousky, ale dva celé dorty. Právě ty jediné dva dorty, které jsou ve vitríně. „Co kdyby někdo přišel popřát,“ vysvětluje málem omluvně, když vidí, jak vitrína prořídla.
ČLÁNKY DO MAILU