V poslední době roste poměrně intenzivně zájem o využívání planě rostoucích bylin v gastronomii nebo k prevenci různých chorob. Obvykle se soustředí na bylinky rostoucí na loukách a v lese, tedy na půdě v zemi. Poněkud stranou přitom zatím stojí poměrně široká skupin vodních rostlin s léčivými účinky, z nichž některé mají i potravinářský význam, a to nejen pro člověka. Představme si proto alespoň dvě z nich.
Co se dozvíte v článku
Puškvorec obecný a jeho účinky
První je z pohledu využití pro zlepšení zdraví známější puškvorec obecný (Acorus calamus), který se již po staletí používá jako prostředek s příznivým vlivem na trávení, v prevenci proti nadýmání a dnes i při populárním čištění organismu.
Pozitivních vlivů konzumace puškvorce je ale mnohem více, pomáhá i při onemocnění žláz a dně, přispívá k odhlenění žaludku a střev, odstraňuje nechutenství. Žvýkání sušeného kořene puškvorce údajně dokonce pomáhá zbavit se závislosti na kouření.
Kořen z puškvorce se nakrájí a suší
Právě sušený kořen puškvorce je používanou částí této rostliny rostoucí v rybnících, jezerech a obecně na březích stojatých vod.
Kořen puškvorce je velmi aromatický a hořce kořenitý, neboť obsahuje silice, třísloviny, slizové látky, hořčin akorin (odtud pramení i část názvu rostliny) a další látky. Nejvhodnější doba ke sběru kořene je podzim (září až listopad), kdy obsahuje nejvíce bioaktivních látek.
Kořen se po sběru očistí, rozřeže na kusy a suší při maximální teplotě do 40 °C. Správě usušený kořen puškvorce praská a silně voní.
Puškvorec si můžeme vypěstovat
I vzhledem k tomu, že puškvorec v naší krajině ubývá, doporučuje se zájemcům o jeho využití pěstování vlastními silami na zahrádkách. Stačí, aby jejich součástí byla nějaká stálá drobná vodní plocha, například zahradní jezírko.
Namnožení puškvorce je velmi snadné, pomocí oddenků.
V gastronomii se používá puškvorec jako koření, zejména v asijských kuchyních, největší množství puškvorce se ale využívá k výrobě žaludečních likérů. Z mladých listů této byliny je možné také připravit salát pro povzbuzení chuti, je však třeba vědět, že puškvorec konzumovaný ve velkém množství může mít i halucinogenní účinky.
Prášek z kořene puškvorce je možné také zakoupit na našem trhu.
Okřehek neboli žabinec: vodu ve skutečnosti čistí
Druhou, ještě univerzálněji použitelnou vodní rostlinou je okřehek menší (Lemna minor), lidově nazývaný žabinec. Jde o jednu z nejčastěji se vyskytujících rostlin v ČR, obývající stojaté a pomalu tekoucí vody, často pokrývá celou vodní hladinu.
Žabinec je považován za signál znečištění vody, je to ale naopak – okřehek je totiž velmi účinným čističem vody. Vzhledem k tomu, že rostlina může do šestnácti hodin zdvojnásobit svou biomasu, je jednou z nejrychleji rostoucích rostlin, což skýtá značně využitelný potenciál.
Čerstvý i sušený okřehek je zdroj vápníku a bílkovin
Okřehek je přitom překvapivě výborným zdrojem bílkovin a také vápníku, a také proto je využíván i jako doplněk potravy. Konzumace této čerstvé i sušené vodní rostliny má navíc i další příznivý vliv na zdraví (protizánětlivý a diuretický účinek, prevence zánětů horních cest dýchacích, léčba kožních vyrážek a ekzémů).
Působí však také jako detoxikační prostředek pro chronické revmatické onemocnění, jako je revmatoidní artritida a osteoartritida. Okřehek obsahuje látky, jako jsou flavonoidy, diterpeny, polysacharidy, třísloviny, vitamíny B1, B2 a C a nenasycené mastné kyseliny, a může tak být i vhodným zdrojem bílkovin pro kulturisty a vegetariány – právě bílkovin totiž obsahuje až 45 procent.
Nejen pro člověka je ale okřehek využitelný – rostlinu lze totiž také použít jako krmivo pro kuřata, neboť obsahuje vysoké koncentrace vápníku (10–25 g/kg sušiny), což je minerál potřebný pro slepice k produkci vajec. Rostliny okřehku navíc obsahují xantofyly a karotenoidy, které zvyšují intenzitu zabarvení žloutku. Ostatně žabinec se přidával na našem venkově do krmení drůbeže i v minulosti, jak by potvrdili pamětníci. K využití v potravinářství a zemědělství by se však měl používat jen takový okřehek, který neroste v kontaminované vodě, právě proto, že rostlina má schopnost odvádět z vody toxické látky.