Půst ani light potraviny vás kil nezbaví

Mýty o dietách, které lékaři slýchají ve svých poradnách, už by vydaly na slušně tlustou knihu. Je s podivem, kolik lidí věří, že pro zdravé a udržitelné zhubnutí stačí jíst jen do sedmnácti hodin, konzumovat k obědu pouze zeleninové saláty, zakázat si přílohy a přikázat tukožroutskou polévku. Vybrali jsme pět mýtů, které se prakticky dědí z generace na generaci, a přitom nemají valného opodstatnění. Také jim věříte?

1. mýtus: Půsty, hladovky a detoxy nastartují moje tělo

Zastánci detoxů tvrdí, že prý tělo začne hubnout právě až v momentě, kdy je očištěno od toxinů. „Mýtus detoxikace je strašně lákavý a populární, ale je to nesmysl. Člověk by neměl jíst buď špatně a nezdravě, anebo si dopřávat smoothie a detoxikační dny a myslet si, že tím to špatné smaže. Jde spíš o to, aby detoxikace u člověka fungovala stále,“ říká Václava Kunová, odborná garantka iniciativy Vím, co jím a piju.

Mudr. Václava Kunová

Lékařka, specialistka na problematiku zdravé výživy. Napsala několik knih o výživě a hubnutí. Od roku 2002 vede individuální poradnu snižování nadváhy.

Podobně se začne tělo bouřit, když mu budete „dopřávat“ několikadenní půsty. „Když člověk zastaví přísun jídla, bude podrážděný, unavený, začne u něj docházet k úbytku svalové hmoty a zpomalí se činnost štítné žlázy. Ta začne produkovat metabolicky neúčinný hormon trijodthyronin a metabolismus se zpomalí. Člověk to chvíli vydrží, ale po nějakém čase se stejně nají a přibere,“ vysvětluje odvrácenou stranu půstu lékařka. Mezi rizika půstu pak řadí hlavně nedostatek bílkovin, mastných kyselin, minerálních látek a dalších životně důležitých živin.

Tak jako hladovění a půsty, ani různé preparáty v kombinaci s očistnými klystýry nebo projímadly nejsou tím, co by vám lékař doporučil. Navíc člověku, který uvěří na jejich zázračné účinky, dávají falešný pocit jistoty: Moje tělo je teď čisté, detoxikované, tak se teď zas chvíli nemusím hlídat. „Zdravý organismus má velmi silné detoxikační schopnosti. Úplně zadarmo ale v náš prospěch pracovat nebudou. V organismu se totiž neustále tvoří určité množství volných radikálů, které nám mohou škodit. Pokud však mají silného protihráče, tedy antioxidanty ze zeleniny, ovoce a dalších potravin převážně na rostlinné bázi, jejich působení se zablokuje,“ varuje Václava Kunová.

2. mýtus: Z toho vyrosteš, puclíku

Protože se stravovací návyky utvářejí v dětství a dítě neovlivňuje ani skladbu ani velikost porce na talíři, vše je v rukou rodičů. Jsou-li rozumní, znají zásady zdravého stravování a podle nich nakupují a stravují se, mají značnou výhodu oproti rodičům, kteří jsou sami obézní a jedí nikoliv z hladu, ale proto, že je jídlo dostupné. Jejich ratolest je pak jejich odrazem. „Mohlo by se zdát, že obézní děti se méně pohybují a jedí více než jejich štíhlí vrstevníci, ale z rozsáhlé studie Státního zdravotního ústavu vyplynulo, že ať děti štíhlé nebo obézní, jedí stejně. Jediný rozdíl viděli ve špatných stravovacích návycích, kdy obézní děti často vynechávají snídaně a více jedí v odpoledních a večerních hodinách,“ říká lékařka. A stravovací návyky ať špatné, či dobré si s sebou nese dítě celý život.

Spoléhat na to, že zakulacené dítě to přes pubertu vyběhá, je naivní. U dítěte, stejně jako u dospělého, je dobré odhalit příčinu nadváhy, a na tu se pak zaměřit. Malým vodítkem je soubor otázek, které mohou vést k odhalení příčin dětské obezity.

3. mýtus: Obezita je genetická, nic s tím nenadělám

Budou děti, které se mi narodí, obézní? Snad nebudou po tatínkovi, který není zrovna atlet… může nám běhat hlavou. Pravdou je, že genetika svou roli hraje. Ze čtyřiceti až sedmdesáti procent určuje, zda budeme nebo nebudeme obézní. Naštěstí jsme schopni svým životním stylem geny zapnout a vypnout. „Někteří lidé skutečně mají predispozici, aby měli nevyvážený příjem a výdej. Dnes už jsme ale z genotypu schopni zjistit, jak vysoké riziko mají ke vzniku obezity, jestli mají zakódovaný vyšší vnímání pocitu hladu nebo zda náhodou nemají problém s dosažením nasycení. To jsou lidé, kteří jedí, jedí a až když toho snědli moc, zjistí, že jsou přejedení, a je jim špatně. Tyto věci se ale dají trénovat, jen musí o tom problému člověk vědět,“ vysvětluje lékařka.

A i když budete mít špatný genotyp, vyjdou vám skony k přejídání a genetická výbava po mamince, neznamená to doživotní nákupy oblečení XXL. „S člověkem se dá individuálně pracovat. I člověk obézní, který má prokázanou predispozici k obezitě, vůbec být obézní nemusí. Je to novinka, ale zajímavá, je to dost možná začátek nového trendu,“ říká lékařka.

4. mýtus: Čím víc light, tím méně kil

Mýtus, který svých nejslavnějších chvil nabyl v devadesátých letech. Co bylo light, to bylo in, i když to nikomu nechutnalo. Cukr byl (a i dnes je) nahrazen sladidly, tuk jako nositel chuti a pojidlo chyběl, tak se použila želatina. „Je light výrobek dobrý, nebo ne? Na to není tak snadná odpověď, záleží na tom, o jaké skupině potravin se bavíme. U jogurtu například vůbec není nutné, aby měl 0,1 % tuku, stačí dvou až tříprocentní, zatímco u sýrů, které jsou označené jako light, můžeme ušetřit deset patnáct gramů tuku na sto gramů sýra, a to už stojí za zamyšlení,“ dozvídáme se od Václavy Kunové. Pokud si ale kupujete odtučněné mléko namísto polotučného jen proto, že nechcete posouvat pásek na kalhotách o dírku dál, činíte tak zbytečně. Rozdíl v tučnosti a energetické vydatnosti je naprosto zanedbatelný. V tomto případě je určitě lepší dát přednost chuti.

5. mýtus: Při dietě musím zapomenout na sladké

Neexistuje žádná nezdravá a zdravá potravina, jsou jen nezdravé a zdravé porce jednotlivých živin. Jak již bylo popsáno, co člověk, to jiný genotyp, takže zatímco jeden sladké potřebuje denně, druhému je cizí. Není si třeba vyčítat kostičku čokolády po obědě, horší je to s celou tabulkou. Ta obvykle přichází ke slovu, když málo spíme, odpočíváme a nemáme vybalancovanou hladinu cukru. Hladiny hormonů leptinu (který uvolňuje tukové buňky a informuje mozek o tom, kdy je čas přestat jíst) a ghrelinu (ten zodpovídá za pocit hladu) převládnou nad naší vůlí a my se neudržíme.

Jakékoliv striktní omezení, byť krátkodobé, se může vrátit jako bumerang v podobě přejídání a doslova nájezdů na všechno, co obsahuje cukr. Aby naše glykemická křivka nezaznamenávala větší výkyvy a my jsme své chutě udrželi na uzdě, je třeba jíst po třech hodinách, do každého jídla zakomponovat potravinu obsahující bílkoviny a konzumovat hodně zeleniny.