První 3 dny očistného půstu jen o vodě jsem pociťoval hlad. Vyčistila se mi pokožka. Drobné nedokonalosti zmizely. Ale pocit hladu tu byl, člověk to musel nějak překonat. Další den a následně vlastně celý týden byl úplně odlišný. Cítil jsem se lehký a ... překvapivě ... plný energie! Měl jsem sílu, nepotřeboval jsem jíst. Pocit hladu byl naprosto pryč. Bylo to fantastické a nedá se to popsat. Na konci svého očistného půstu se mi myšlenka, že zase začnu jíst a své tělo zanášet odpadními látkami, vysloveně příčila. Rozhodně mi to však pomohlo. Vážení dietologové a experti, víte co mi můžete. :-)
Musím říct, že je mi docela divně z citací jako je "Delší postění bych doporučila každému, kdo najde dost odvahy a třeba potřebuje dodat sebevědomí. Tomu, kdo si potřebuje urovnat život a myšlenky....".
Tohle už je fakt nemocná doba, kdy je tohle brané jako projev odvahy a cesta k urovnání myšlenek. Obecně sice nepřeju nikomu nic zlého, ale "slečně či paní Petře" by možná měsíc třeba teď na východní Ukrajině velice prospěl :-(((