Zůstanu u klasické definice půstu, tedy nepřijímání potravy. Pití klasické vody.
Běžně, klidně i několikrát měsíčně když cítím potřebu, praktikuji 36-ti hodinový půst. Někteří lidé se řídí podle fází měsíce.
Normálně se navečeříte, druhý den nejíte, další den můžete snídat. Během tohoto půstu prakticky 16 hodin spíte a pokud jste během dne dost aktivní ani si neuvědomíte že nejíte. Naopak budete cítit více energie a pokud budete fyzicky dostatečně aktivní nemusíte se bát, že si tělo bude brát energii ze svalů (zatěžované, tedy potřebné, svaly budou ušetřeny).
Když jste v dobré kondici dá se i jeden den nepít. Říká se, že to odbourává staré usazeniny a nánosy v těle. Ale pokud se začnete hodně přehřívat, a nejste schopni zpomalit a chladit se tak pijte. Termín hodně si musí každý vyložit dle svého těla.
Během nepití bych se zvýšené fyzické námaze spíše vyvaroval. Nepití je mnohem horší než hlad, navíc uvažte, že i potraviny vám dodávají hodně vody (obsahují zpravidla 40-70% vody).
Když už jsem zmínil ten příliv energie při půstu a odbourání nánosů starých usazenin v těle...
Po letech jsem jsem opět narazil na článek o "vnitřním buněčném dýchání", tzv. endogenním dýchání.
Nevím zda buňky nějaký kyslík začnou vyrábět, prý ano, ale věřím tomu že když tělo přidusíme tak se s tím bude snažit nějak vypořádat a může se přitom přepnout do vyššího energetického stupně, tedy buňky začnou fungovat efektivněji...
Podstatné je, že lidé co tohle praktikují (zpravidla jako součást jógy) potvrzují přínos pro zdraví.
ČLÁNKY DO MAILU