SYNLAB má v Česku 75 odběrových míst, ze kterých se vzorky svážejí do celkem jedenácti laboratoří. Ta v Praze 7, stojící hned vedle Vltavy, je z nich největší, ačkoliv byste to podle úplně obyčejných dveří určitě netipovali.
Co se dozvíte v článku
Stejně tak zdejší odběrové místo, kam pacienti na odběry chodí, je malinké. Je to místnůstka o pár metrech čtverečních, ve které stojí jen dva stoly s počítači, vitrína se zkumavkami a odběrové křeslo. Vedle v čekárně pár židliček a lehátko. Nic nenapovídá tomu, že hned o patro výš stojí několik nejmodernějších strojů, které umí krev během pár minut vyšetřit a odhalit pěknou řádku detailů o životě pacienta.
Vzorky sem přivážejí každou chvilku
Krev těch, kdo se sem na odběr dostaví, tedy nemusí k vyšetření putovat nijak daleko. Pár vteřin jízdy výtahem nebo jen pár schodů a už zamíří do strojů. Z jiných míst sem vzorky vozí několikrát denně řidiči ve firemně označených autech.
Sváží se zpravidla několikrát denně. Všechny zkumavky se zpracují co nejrychleji po jejich přijetí. Pokud je potřeba krev vyšetřit rychle, může odběrová sestra nebo lékař zavolat řidiče i dřív. Některé vzorky se totiž musí analyzovat i do několika minut, konkrétně jde například o stanovení krevních plynů. Jiné zkumavky ale může čekat speciální analýza, a v takovém případě v laboratoři připraví sekundární vzorek, který pak podle potřeby uloží do lednice nebo do mrazáku, kde pak čeká na další vyšetření.
Spousta administrativy, pak vlastní analýza
My, zahaleni v ochranných zelených oblecích, už také přicházíme k recepci laboratoře, kde se skutečně „dveře netrhnou“. K pultu pod velkým nápisem „Centrální příjem“ míří jeden muž s modrým transportním boxem v ruce za druhým. Biologický materiál přivážejí v autochladničkách s definovaným teplotním rozsahem. Řidič také teplotu monitoruje a zaznamenává.
V laboratoři pak vyloží obsah boxů a odjíždějí, aby se za chvíli vrátili s další várkou zkumavek s veledůležitým obsahem.
Materiálu se hned ujímají usměvavé pracovnice příjmu. Zkontrolují žádanky, vytisknou čárové kódy a vše nahrají do počítačů. Musejí zkontrolovat, že vzorky odpovídají požadavkům na žádankách a že transport proběhl v souladu přísnými podmínkami akreditované laboratoře.
Samotná administrativa také v celém procesu zabere asi nejvíc času. Analýza vzorku je hotová klidně do deseti minut, ale příprava a identifikace trvá další čas, každý vzorek musí být oštítkován, tedy označen unikátním číselným kódem. Záleží na vytíženosti laboratoře, která se mění v průběhu týdne i během dne.
Každý špunt má svůj význam
Monitorů je v první části laboratoře víc než dost. Až na druhém konci místnosti je systém pro třídění vzorků, který zkumavky třídí a zpracovává před samotnou analýzou: Automate 2500 nebo Automate 2500 FAMILY. „Základní systém automatizuje odvíčkování, třídění a archivaci vzorků. V rámci manipulace a řazení vzorků systém automaticky rozpoznává typ zkumavky a barvu jejího víčka. Mezi funkce patří také alikvotní modul, který vytváří štítkem označené sekundární zkumavky, včetně detekce přiměřeného objemu vzorku pro požadované alikvóty,“ popisuje vedoucí laboratoře Anabela Čížková.
V průhledném boxu jsou pak samotné zkumavky vidět. Některé s fialovým uzávěrem, jiné se žlutým, další se šedým. Každý tento „špunt“ má svůj význam a každá taková zkumavka své pevně dané místo.
„Fialové víčko znamená, že jde o krevní obraz, který zamíří na hematologii. Žlutý, nebo spíše zlatý uzávěr pak znamená odběr pro oddělení krevního séra a zkumavky se šedým špuntem jsou s konzervantem, který brání krvinkám, aby odbourávaly krevní cukr, a jdou na vyšetření plazmatické glukózy,“ vysvětluje doktor Marek Antoš, biochemik laboratoře.
„Tento stroj vzorky roztřídí do stojánků, ve kterých se pak dávají do dalších strojů. Máme vypracovaný projekt i na automatický podavač, který už od příjmu po zadané identifikaci bude vzorky transportovat do strojů. Zatím pracujeme částečně manuálně, kdy nám stroj vzorky roztřídí a zdravotní laborant pak stojánky přenese,“ popisuje doktor Antoš stroj, ve kterém vidíme, jak robot zvedá jednu zkumavku za druhou a dává je na jiné místo.
Stroje prozkoumají až 12 tisíc zkumavek denně
Po pečlivém roztřídění a prvotní přípravě už zkumavky míří na samotný rozbor. Rozhodně nečekejte žádného laboranta s mikroskopem před sebou, to by v takovém množství nebylo vůbec možné. Vše dělají stroje, zkalibrované tak, aby byly maximálně přesné.
Těchto analyzátorů je tu dvanáct. Šest na základní biochemický rozbor, naproti nim pak šest na imunologický – zkoumají například hormony štítné žlázy, stresové hormony, nádorové markery… Kromě toho tady v Holešovicích mají ale i další stroje – na glykovaný hemoglobin, který umí zanalyzovat pohyb hladiny cukru v krvi v průběhu několika týdnů, dále pak linku na rozbor moči nebo hematologii, kde se dělají krevní obrazy. V celé laboratoři je tedy celkem 90 analyzátorů na běžná i vysoce specializovaná vyšetření.
I díky takovému vybavení zde zvládnou za den zpracovat tisíce vzorků, maximum je zhruba 12 tisíc zkumavek.
Mezi nejčastější vyšetření patří stanovení jaterních testů, zjištění hladiny kreatininu v krvi, což je ukazatel funkce ledvin, vyšetření cholesterolu nebo glykémie, tedy krevního cukru.
Stroj zkumavku prosvítí a provede analýzu
„Princip vyšetření glukózy je jednoduchý. Glukóza se převede na barevný produkt a v průsvitné nádobce se prosvítí halogenovou žárovkou. Měří se úbytek světla na základě barvy. Čím je barva vzorku intenzivnější, tím víc glukózy obsahuje,“ popisuje lékař.
Měříte si někdy krevní cukr?
„Laborant do stroje vloží stojánek, který má ze sorteru, stroj si přečte čárový kód a laboratorního informačního softwaru se zeptá, co má udělat. Podle požadavku změří parametry a pošle je zase zpátky do systému,“ dodává a my už sledujeme operátorku, jak znovu skenuje čárové kódy analyzovaných zkumavek do počítače a odkládá vzorky stranou.
Maximální ochrana před chybou
Právě časté načítání kódů minimalizuje možnost, že se stane chyba a zkumavky se popletou. Kód je pro každý vzorek unikátní. „Laboratoř je vybavena hustou sítí čteček těchto identifikátorů a všechny analyzátory používají také tento systém ke komunikaci. Klademe velký důraz na systém kontroly kvality, který nám umožňuje maximálně snížit riziko vzniku chyby. Toto máme zajištěné několikanásobnou kontrolou na více úrovních jak během přípravné fáze, tak i během vlastního měření. Dále platí, že každý krok, pohyb vzorku po laboratoři je možné kdykoli zpětně dohledat, včetně vazeb na jednotlivé pracovníky, stroje, reagencie, které se podílely na tomto procesu,“ vysvětluje Antoš.
A jak laboratoř zajistí, aby odpovídaly výsledky testů? Pečlivou kontrolou a kalibrací všech strojů. To se děje každé ráno, kdy zdravotní laborant stroje udělá údržbu a zkontroluje kvalitu.
„Stroj neví přesně, co měří, je potřeba ho nastavit. Máme kontrolní materiály, a když vyjdou v předepsaném rozmezí, tak zdravotní laborant uvolní stroj do provozu. Pokud vyjde chyba, stroj překalibruje,“ uzavírá biochemik.
Jak se vyšetřovala krev dřív?
V 90. letech minulého století se v laboratořích používaly jednoduché malé ruční fotometry. Reakce probíhaly v běžné zkumavce. „Reakční směs jsem ručně míchal a přeléval do fotometru, který měřil barevnost roztoku. Starší stroje měli klasickou stupnici s ručkovým ukazatelem. Výsledek jsem odečítal na stupnici a zapisoval do tabulky a pak přepisoval do žádanky. Další generace už měla jednoduchý displej s čísly. Je to tak 30–40 let zpátky. Velká revoluce přišla s nástupem výpočetní techniky PC a následně automatickými biochemickými analyzátory. Já jsem začínal s japonskými stroji HITACHI a Olympus,“ vzpomíná biochemik laboratoře SYNLAB Marek Antoš.
ČLÁNKY DO MAILU