Část lidí nedokáže říhat, po jídle nastávají hodiny bolesti. Léčba? Zatím jen experimentální

Proč vlastně musíme říhat? Odpověď je celkem jasná – abychom uvolnili ze žaludku vzduch a ulevilo se nám. Možná si však člověk ani neuvědomí, kolik vzduchu při jídle spolyká. Z potravin se navíc při trávení uvolňuje ještě více plynu.

Vzduchu v žaludku je nutné se zbavit, a tak to přirozeně děláme. Nejsou to vždy hlučné otřesy horního zažívacího ústrojí, jaké člověka postihnou po plechovce sodovky. Takové obyčejné, tiché krknutí nastává u běžného člověka až čtyřikrát po každém jídle. Častější říhání může znamenat žaludeční vředy, reflux nebo třeba syndrom dráždivého tračníku.

Nedávno objevená dysfunkce 

Do žaludku vede jícen, oddělený z každé strany svěračem. Když se do nově požitého jídla dají žaludeční šťávy s enzymy, chemická reakce vytváří plyn. Ten spolu s případným spolknutým vzduchem způsobí nafouknutí žaludku a uvolnění gastroezofageálního svěrače nad ním. 

Přečtěte si také:

Žaludeční vředy má téměř polovina Čechů. Někdy o nich pacienti ani nevědí

Plyny se tak dostanou zpět do jícnu. Podobným způsobem jako ten dolní se pak otevře i ten horní, krikofaryngeální svěrač, a tehdy plyn vyjde přes hltan a ústa ven. Od množství plynu vyloučeného najednou se odvíjí síla vibrací, které způsobí, tedy i hlasitost říhnutí.

Teprve v posledních letech se začalo v komunitě lékařů a biologů pořádně mluvit o lidech, kteří nejsou říhání schopni. Nejstarší případová studie se objevila v časopise Gastroenterology v roce 1987. Pořádný odborný výzkum však probíhá teprve v posledních pěti letech a zatím ani neexistuje dobrá statistika na četnost choroby. Diagnostika je přitom velmi užitečná pro postižené osoby. Syndrom je vrozený a obtíže jím způsobené mohou těžce zasáhnout pohodlí, zdraví, stravovací návyky, denní režim i kariéru pacienta.

Nafouklé břicho a zvláštní zvuky

Poruše se ve světě říká retrograde cricopharyngeal dysfunction – nejčastěji pod zkratkou R-CPD. Česky bychom to mohli rozluštit jako poruchu zpětného (retrográdního) chodu horního jícnového svěrače. Tento sval je totiž také zodpovědný za polykání, které u osob s R-CPD funguje normálně – akorát nedokáží propustit zpátky vzduch. Existují lidé s touto poruchou, kteří občas zažijí slabé říhnutí, ale v některých případech je svěrač tak netečný vůči náporu zespod, že pacient nemůže ani zvracet (a zabránit tak třeba otravě).

Žaludek se během první etapy trávicího procesu čím dál tím více nafukuje. Tato fáze může být velmi bolestivá. Protože se plyn zastaví až na hranici s hltanem, nepříjemný pocit nadouvání se týká žaludku i oblasti hrudníku. Časté jsou zvláštní bublavé a kručivé zvuky, které mohou dosáhnout překvapivé hlasitosti. Možná je to nečekané, ale R-CPD může takto způsobit větší faux pas, než když si někdo říhne.

Potrava setrvává v žaludku až dvě hodiny. Jejím posunutím do tenkého střeva nastává postupná úleva, protože i vzduch má konečně „kam jít“. Lidé s R-CPD proto také trpí mnohem častěji než my ostatní nadýmáním střev a mívají stále větry.

Jídlo jednou denně, pak ležet

Výzkumníci zatím nenašli žádné negativní účinky, které by měla R-CPD sama o sobě na lidské zdraví. Prožívání bolesti však je samo o sobě velkou nepříjemností. Pravděpodobně existuje velký podíl pacientů R-CPD, kteří si musí po jídle odpočinout, ale necítí potřebu řešit to s lékaři. U těžkých případů ale porucha zasahuje do duševního zdraví i do plánování stravovacího režimu. Třináct účastníků loňské studie se shodlo na bolesti i na tom, že hlasité zvuky, které jejich břicho vydává, vedou k úzkosti, sociální izolaci a snížené produktivitě. Všichni z nich si pamatovali, že neříhali ani jako děti, a že bolestivé a zneklidňující symptomy začali pociťovat v pubertě.

Osoby s R-CPD sdružuje fórum r/noburp na Redditu. Mohou tam najít seznam odborníků na tuto diagnózu a sdílet své zkušenosti se symptomy, diagnostikou či léčbou. Veřejnost mimo tuto sociální bublinu informovala o své nemoci například britská youtuberka Treacle Tatts, vlastním jménem Lauren Petrie:

Od té doby, co se moje R-CPD začalo zhoršovat, zhoršila se i moje úzkost, protože si myslívám: tohle dělat nemůžu, protože to přitíží mým symptomům. Takže například začínám mít úzkost z toho chodit někam na jídlo. Nemůžu si dát nic šumivého, musím žvýkat pomalu, jíst pomalu, a samozřejmě když jste u stolu s lidmi, kteří jí rychle, nechcete působit divně.

V jednom videu popsala, že si první jídlo dala až před osmou večer. Proč? Nemůžu jíst, dokud nemám hotovo natáčení, jinak se stane to, co během zbytku tohoto natáčení. Ve videu se pak ozývají hlučné šplouchavé a kručivé zvuky a Lauren postupně popisuje, jak se na škále od 1 do 10 zvyšuje její fyzická bolest. Když dosáhne nejvyšších čísel, je už schopná jenom ležet.

Experimentální léčba botoxem

Diagnostika se provádí těžko, při běžném vyšetření je dysfunkce téměř neviditelná. Nezbytné jsou informace o zkušenostech pacienta. Pokud ví, že nikdy v životě neříhal, pak je to celkem jasné. Jedná se však o novou diagnózu. Řada pacientů byla napoprvé diagnostikována špatně, například s gastroparézou, refluxem, či dokonce dráždivým tračníkem. Vědecký výzkum příčin a možné léčby také pracuje často s kvalitativními daty získanými rozhovorem s testovanými osobami. Také to chce pořádné přístroje, které mohou sledovat průběh nadýmání jícnu v reálném čase.

Hlavní způsob léčby, který zatím vědci objevili, je injekce botulotoxinu do postiženého jícnového svěrače. Botox tedy není jen na parádu – také umožňuje uvolnit z břicha zadržený vzduch a pomoci od bolesti. Jedna studie ukázala úspěšně nabytou schopnost říhat u všech 51 testovaných subjektů. Výzkum využití botoxu na R-CPD je však stále v plenkách, některým pacientům injekce nemusí zabrat a jiní si ji po pár měsících musí obnovit. „Naučit se“ říhat navíc může nějakou dobu trvat. Chirurgickou alternativou k tomuto je naříznutí svěrače, aby vzduch skrz něj unikal sám.