Těžce zneurotizují nejen vás, ale i vaše dítě, ovlivní citové vztahy, zkreslí optiku vnímání světa. Nezřídka vytvoří jakousi časovanou bombu. Ta bude explodovat v budoucnu, ve vztazích dalších generací. Sociální dědičnost, „program“ řešení sporů převzatý z výchozí rodiny, se víceméně nevědomky spouští v zátěžových situacích.
Jak vychovat divouse: začněte už před početím
Ve sféře folklorní mytologie jde nejspíše o divoženky. Ty se chovají zlovolně, odvádějí poutníky z cesty a matkám podvrhují své ošklivé a hlučné děti nazývané divous, na Slovensku premieň. Rády také škodí lakomým lidem. Největší moc mají o svatojánské noci. Chrání před nimi stroužek česneku nebo chléb s bílou kůrkou. Wikipedie, z níž charakteristiku cituji, optimisticky tvrdí: Dříve jich bylo mnoho, ale den ode dne ubývají. No, nevím.
V každém případě, chcete-li jim udělat radost a ze svého potomka vychovat „divouse“ (nevhodně lze rýmovat „psychouše“), podivína a člověka nápadného, pokud možno s poruchami chování, začínejte včas. Nejlépe již před početím.
Alkohol, drogy, promiskuita, nějaká ta pohlavní choroba. Protějšek volíme po vzoru tzv. ruské rulety náhodně. Naději na úspěch zvyšuje prostředí seznámení. Takřka ideální jsou léčebny drogových závislostí. Problémem je neexistence koedukovaných věznic, ale vy už si nějak poradíte. Pokud muž dluží na výživném svým dětem, určitě za to může ta mrcha. Bývalá manželka, co z něj jen tahala prachy. Vy budete jiná. Zachráníte a změníte svého miláčka k lepšímu.
Povedlo se? Těhotenství není nemoc. Takže žádné ohledy. Cigaretka, rum – chytrých dětí boom.
Nemazlete se s dětmi. Život se také nemazlí
To, co přijde posléze na svět, není hotový člověk. V podstatě jde o jakousi rouru. Horem do ní putuje jídlo. Spodem odcházejí zbytky.
Život se s nimi také mazlit nebude…
Nemazlete se s dětmi, maminky (ani tatínci), život se s nimi také mazlit nebude. Dítko potřebuje kázeň a řád, jaképak přizpůsobování jeho potřebám. Metla vyhání děti z pekla a škoda každé rány, která padla vedle. Ovšem nejen to. Postupů, jež můžete při výchově vyzkoušet, je mnoho. Namátkou následující:
Způsoby výchovy, kterými se podaří dítku život zkazit:
- výchova nejednotná: rodiče se navzájem liší výchovným cílem nebo metodami,
- výchova nedůsledná: nedůslednost v požadavcích nebo v metodách,
- výchova laxní, lhostejná,
- výchova deprivační: citová karence, strádání „bez lásky“,
- živelně náhodná výchova: bez jasného, pevnějšího cíle,
- výchova náladová až explozivní,
- výchova verbalizující: jen slovní zákazy, příkazy, rozkazy,
- výchova moralizující, popřípadě někdy až bigotní,
- výchova autoritářská,
- výchova degradující, deklasující, snižující dítě výsměchem a ironií,
- výchova represivní: nadměrně trestající především tělesně,
- výchova brutální: formy mimořádně hrubého jednání – kopance, surové bití, spílání,
- výchova oportunistická: děti jsou vedeny k bezzásadovému prospěchářství; bez ohledu na druhé a bez zřetele na hodnoty mravní,
- výchova merkantilní: odměny i za povinnosti,
- výchova hypersenzitivní, úzkostně ochranitelská, přecitlivělá,
- výchova hýčkající: někdy až uctívání dítěte,
- výchova ambiciózní, ctižádostivá: cílem je vynikající dítě převyšující svými výkony a chováním jiné,
- výchova perfekcionistická, pedanticky puntičkářská: požadavek nadměrně přesného plnění povinností, bez citových projevů,
- výchova pesimistická až hypochondrická: chrání dítě před domněle trvajícím ohrožením nemocemi nebo neúspěchy,
- výchova kverulantská: rodiče si stále stěžují na křivdy, jimž je jejich dítě vystaveno,
- výchova preferující: dítěti je dávána přednost před ostatními sourozenci, dětmi v příbuzenstvu atd.,
- výchova repulzivní: odmítání, odstrkování dítěte,
- výchova sociálně-defektní, popřípadě až delikventní: rodiče jsou asociální, kradou, živí se příživnictvím,
- výchova patologická v užším slova smyslu: rodiče jsou psychopati, neurotici, psychotici, sexuální aberanti, alkoholici atd.
Všude je něco. Využijme toho!
Jak říkávali naše předkové: Není kostelíčka, aby v něm nebylo kázáníčka. Spory v rodině není nutno rozmazávat. Vyřídit se dají „stručně – ručně“. „Domácí násilí“ je výmysl různých pisálků, feministek, hysterek a impotentů.
Leč pozor! Stane se, že úhor všedního života zázračně prosvětlí láska – sedmikráska. Láska celý svět změní, všechno je jinačí. Jděte za ní světa kraj a neohlížejte se. Čo bolo, to bolo! Rozvodů je dnes tolik, že jsou zcela normální. Děti je berou bez zbytečných citových excesů. Na druhé straně – pravda vítězí. Seznamte své potomky s tou svou a jedinou pravdou. Ať vědí, jakou mají matku (flundru, o kterou si normální chlap neopře ani kolo) či otce (děvkaře, prašivce, skřeta). Dámy, lze vám doporučit podat na toho zvrhlíka trestní oznámení. To, že zneužívá dceru, je jasné jak facka. Jestli zneužívá syna, sice není jisté na sto procent, ale tím spíš by to měly prošetřit orgány činné v trestním řízení.
TIP: Nedostatek úplně první lásky – prapříčina problémů
Samozřejmě jen ten nejlepší (táta) a ta nejlepší (máma) jsou hodny spolu vychovávat vaše děti. Když má někdo rád vás, bude mít bezpochyby rád i vaše děti. Kdyby ne – kdo hledá, najde. Prostě se poohlédnete po někom jiném.
Všechny zbraně povoleny. Včetně prkénka
Nejen láska, ale i prkénko hory přenáší. Ilustrovat to může rozhovor mezi psychologem a jeho dlouholetým klientem.
Klient: Pane doktore, moc jste mi pomohl při rozvodu. Na vašem webu jsem si přečetl citát: „Dělej, co funguje, nedělej, co nefunguje.“ A mně teď výborně funguje prkénko. Tak jsem vám jedno donesl.
Podává dřevěné prkénko na krájení masa či zeleniny.
Psycholog: Hm, a na co se vám osvědčuje?
Klient: Na baby, pane doktore, na baby.
Psycholog: Jak „na baby“?
Klient: Víte, mně už je po čtyřicítce, já se nemůžu na internetu seznamovat s mladýma holkama. Musím brát jen ty starší, už jetý, co mají děti. Na první schůzce jsem maximální slušňák. Nic si nedovolím. Vykládám, jak mám děti rád, vyptám se, jak se její děcka jmenují. Musím si to ale nenápadně napsat. Ono se to plete, dneska je to samej Jakub a Barborka. Domluvím si druhou schůzku a na tu přijdu s prkénkem. A vony to žerou i s navijákem.
Psycholog: Jak se to projevuje?
Klient: Třeba včera. Přijdu, dám jí prkénko a řeknu: „Víš, to není pro tebe. To je pro tvýho Ríšu. Dneska je všude těch žloutenek, tak kvůli hygieně. A taky kvůli vitamínům, je to dřevo a na tom se udrží vitamíny líp než na umělé hmotě.“ No, ona hned začala bulet a povídá: „Ty seš takovej hodnej. Každej chlap mě chce jenom šukat a ty jsi první, kdo si vzpomněl na Ríšu!“ Co vám mám o tom víc povídat. Za hodinu mi stejně dala.
Jen misogynové tvrdí, že ženy obvykle nepatří mezi významné sběratele. Některé mají slušnou sbírku prkének. Ta bývá v životě použitelnější než například sbírka zvadlých růží, eventuálně obalů od žiletek.
Pokud jste muž, vězte, že ženy jsou andělé. Ti jsou si ovšem dosti podobní. Jednou jste se spálil, tudíž využívejte prkénko a basta. Jistě víte, že děti jsou cestou k srdci i k jiným orgánům ženy. Jinak ovšem mějte na paměti rčení: Herodes, to byl král!
ČLÁNKY DO MAILU