Coby holku z malé moravské vesnice mě po příchodu do Prahy překvapily dvě věci: jednak jak odpudivě hnusný tu je chleba, takže jsem si neděli co neděli vozila bochník od nás z Moravy, abych měla co jíst. A pak: že se tu hlína kupuje v pytlících. Takže když se člověku v práci na stole převrhne květináč a vysype se trochu hlíny, nestačí vyběhnout dolů pod barák a nabrat lopatičku nové. Nezapomenu, jak jsem stála na Příkopech, kde sídlila naše firma, a marně se rozhlížela po kousku volné hlíny…
Chleba už nevozím, za deset let Praha přece jen udělala pokrok i v tomto směru, takže ho kupuji na farmářských trzích (přehled farmářských trhů) a je skoro tak dobrý jako ten z Moravy. Ale zemina mi chybí pořád. Takže zahradničím. Na plantáži metr dvacet na pět metrů, což je velikost mé lodžie.
Každoročně tu mám kromě kupy květin, rajčata a papriky, a další zeleninu střídám dle nálady. Jednou to byly okurky – nevěřili byste, jak se jim na západní stěně lodžie dařilo! Pak fazole. Taky melouny. Letos to jsou tykve. Přece jen, jsem odkojená Přemkem Podlahou a myslím si tudíž, že dávno neplatí co Čech to muzikant, ale co Čech to zahradník. Aspoň u nás na Moravě to tak je a tady v Praze pozoruji, že se kdejaký intelektuál na stará kolena také rád rýpá v hlíně.
Koníček, který mě baví
Ale zpět k rajčatům. Abyste rozuměli: to co mám na lodžii, nejsou žádná roztomilá balkonová cherry rajčátka ve výšce dvaceti centimetrů keříku a plodů velikosti hrášku. Má rajčata jsou regulérní vzrostlé zahradní odrůdy, vrcholky jejich keřů mě převyšují i po pravidelném zaštipování a rostlinky se naklánějí pod tíhou plodů.
Přečtěte si: Co nejhoršího může provádět váš soused na balkoně?
A já se dmu pýchou, že jsou větší, vzrostlejší a vůbec vydařenější než ty máminy na moravské zahradě. Navíc každý z osmi keřů je jiná odrůda, a já si testuju, která se osvědčí. Už už to vypadá na favorita, ale sdělovat výsledky by bylo ještě předčasné, dokud neproběhne sklizeň a degustace ze všech keřů. Ještě by se ostatní odrůdy urazily a nedozrály.
Rajčatům věnuju přes hodinu denně a právě řeším zapeklitý problém, jak vyřešit střídavou péči s rajčaty, když prvního září musím odjet na dovolenou. Nechat je ve finiši jejich životaběhu samotné osiřele umírat nehodlám. Co s tím, však zatím nevím. Nicméně. Do té doby bude každé ráno patřit k mým rituálům, že mi snídani, tedy tradiční rohlík se sýrem, bude zdobit vlastnoručně vypěstované čerstvé rajče nebo paprika.
Vyzkoušejte recepty na letní osvěžení: Rajčata plněná sýrovým krémem
Na kolik přijde balkonové rajče
Když jsem se onehdy rozplývala před kolegy v hospodě, jak neví, o co přicházejí, promnout v ruce vlastní rajče, přivonět, nakrájet a nechat rozplývat na jazyku, pragmatik Milan mi do chvalozpěvu skočil a suše se zeptal: „A nepřišlo by tě třikrát levněji, kdyby sis je nakupovala normálně v supermarketu?“ To mě zaujalo. Jaké jsou vlastně náklady na jedno rajče vypěstované na balkoně? Spočítala jsem to.
Při dnešní ceně pražské vody 60,4 Kč za 1000 litrů mě vyjde voda na zalévání na 29, 50 korun na jeden keřík na 4 měsíce jeho života. Rajčata jsou holt žíznivé rostlinky. Celkem 34,50 Kč stála zemina na jeden květináč, 33,70 Kč nutný počáteční postřik proti mšicím plus hnojivo. A přesně tři koruny na každý keřík stojí provázek, jímž se rajče přivazuje k tyčkám.
Co nepočítám: Každému keříku věnuji v průměru sedm a půl minuty denně (vytrhat plevel, zalít, zaštipovat, postřik, a předtím pochopitelně nejdřív zasadit a pak sklízet, což taky zabere čas…) To všechno po čtyři měsíce života jednoho rajčete dělá zhruba 15 hodin času. Což převedeno do průměrné mzdy znamená, že kdybych ten čas věnovala práci, tak bych si vydělala přibližně 2000 korun, které nevydělám, protože se věnuji svému koníčku…
Čtěte také: Proč chlapy baví chodit na ryby?
Má někdo ještě dražší rajčata?
Ještě je nutné připočítat jednorázové vstupní náklady, což je 230 korun za květináč i s podmiskou (žádný hogo fogo květináč, obyčejný plast, ale velký, kořeny rajčat potřebují prostor), plus 19 korun tyčka, k níž se keřík přivazuje. V dalších letech to je pak sice o to méně, protože květináč, miska i tyčka zůstává, nicméně započítejme to pro pořádek.
To všechno prosím krát osm, protože keříků je osm. Čili všechny náklady (můj čas nepočítám) dělají celkem 2800 korun. A to jsem ještě nepočítala cenu samotných sazeniček rajčat, jelikož jsem je letos všechny dostala. Jinak by mě přišly zhruba na 120 korun.
Když spočítám, že každý keřík má průměrně sedmadvacet rajčat, která ale nikdy nedorostou do velikosti jako na krámu, takže každý keřík může mít tak nanejvýš kilo rajčat – a to ještě pokud je budu hodně mile přemlouvat, aby vyrostly. To znamená, že mě kilo červených plodů vyjde na 350 korun. V dalších letech, kdy již nemusíte investovat do květináčů a tyček by to bylo, pravda, o tyto náklady méně, tedy „jen“ 101 korun. (Nebo to můžeme rozpočítat na životnost vybavení dejme tomu deseti let, pak se dostaneme na 126 korun na kilo).
V porovnání s rajčaty v krámě, která stojí desetkrát méně (cca 40 korun za kilo), je mé mičurinství, ehm, poněkud legrační a rozhodně neekonomický koníček. A to ještě započítáme-li i vložený čas, pak mi na balkoně vyrostla asi nejdražší rajčata na planetě.
Z čehož plyne, že zahradníci jsou blázni. No a co. Zase ušetříme za psychoterapeuta.
ČLÁNKY DO MAILU