Názor k článku Rakovina, a co dál? od anonym - Článek jsem si se zájmem přečetla, sama jsem...

Článek jsem si se zájmem přečetla, sama jsem rakovinu prsu prodělala, ještě mi tehdy nebylo ani 30 let. Ale když pořád dokola čtu, jak někomu rakovina něco dala, jak je vlastě rád, že tím prošel, jak má teď jiný pohled na svět, tak si říkám, že jsem asi divná. Rakovina mi NIC NEDALA. Naopak vzala, vzala mi např. možnost věnovat se dál sportům, které jsem měla ráda. Rakovina nijak, ani v nejmenším, nezměnila můj žebříček hodnot. Nejsem vděčná za to, že jsem si tím musela projít, ale jsem s tím, co bylo, smířená. A ty řeči, jak se někdo naučil mít se rád.... Pečovala jsem o blízkého člověka a měsíce téměř nespala - tím se rakovina spustila. Pomohlo by, kdybych se měla "ráda", na toho člověka se vykašlala a odstěhovala se? Nebo jak je to myšleno? Zkrátka stalo se a musím jít a žít dál, jak nejlépe to jde, jsem samozřejmě vděčná, že vše relativně dobře dopadlo, ale abych brala rakovinu jako nějaké znamení a příležitost ke změně života, to tedy opravu ne.