Dospělí onkologicky nemocní pacienti často neprochází tak agresivní léčbou, jako je tomu u dětí, a proto je u nich režim trochu jiný. V našem článku se zaměřujeme právě na dětské pacienty.
Co se dozvíte v článku
„Pokud jde o dětské pacienty, chemoterapie je u nich velmi intenzivní, protože mívají agresivní nádory. Adekvátně tomu je pak imunita nějakou dobu určitým způsobem snížená. A během této doby je potřeba dodržovat jistá režimová opatření,“ popisuje primářka Petra Keslová.
Ve chvíli, kdy se rodiče poprvé dozví, že jejich dítě onemocnělo nádorovým onemocněním, jsou nějaké režimové změny týkající se vaření nebo praní prádla asi to poslední, na co myslí. Postupně ale dojde i na tyto věci a je zapotřebí se nad nimi zamýšlet. Co všechno se v domácnosti změní?
Hlavní je minimalizovat riziko nákazy
V běžném fungování jde v podstatě o to, aby malý pacient přišel co nejméně do kontaktu s čímkoliv, čím by se mohl nakazit, protože jeho imunita je oslabená. A to ať už je řeč o infekci virové či bakteriální, tak i co se týče plísní. A na základě toho je pak potřeba přizpůsobit režim celé rodiny.
„Je potřeba dělat vše rozumně. Rodiče samozřejmě do práce chodit musí. Ale pokud cítím, že ,na mě něco leze‘, nebudu s dítětem spát v jedné posteli či v pokoji. Zkusím se izolovat, vzít si alespoň roušku…“ přibližuje Keslová. „Samozřejmě nejde rodinu úplně rozdělit. Málokdo má dva byty, aby se mohl separovat. Chce to zdravý rozum. Aby dítě nešlo k tomu nemocnému a nemocný nechodil k němu. A pokud pacient chodí ven, tak aby měl roušku a nechodil tam, kde se v uzavřených prostorech kumuluje hodně lidí,“ dodává.
Primářka proto rodinám svých pacientů doporučuje, aby se držely co nejvíc doma a jen spolu. Aby tedy mimo jiné nezvaly žádné velké návštěvy a nechodily třeba do kina či do přeplněných obchodních center. „Pokud mají děti sourozence, kteří chodí do školy či do školky, je zapotřebí monitorovat situaci. Pokud jde o transplantované pacienty, tak jsou situace, kdy doporučíme dát sourozence na chvíli třeba k babičce.“
Virové nákazy jsou problémem hlavně u transplantovaných pacientů, kteří trpí poruchou imunity mnoho měsíců. „U dětí v léčbě se virů běžně tolik nebojíme, ovšem s výjimkou chřipky. Každý rok jsme tu měli děti s chřipkou a byly to i vážné stavy. Jsou tu samozřejmě i děti s dalšími virovými nákazami, ať už jde o noroviry, rotaviry… Ale to jsou věci, které se dají zvládnout. Někdy znamenají odklad léčby, což je vždy riziko, ale speciálně chřipka dokáže udělat život ohrožující stav,“ vysvětluje primářka.
Učení i v nemocnici
Onkologická léčba trvá dlouho. Záleží samozřejmě na konkrétním typu onemocnění, ale vždy jde o několik měsíců, nejméně šest, často ale i dva roky léčby intenzivní chemoterapie. A po tu dobu by děti neměly chodit mezi větší množství lidí, tedy ani do školy. I na to se ale v nemocnici myslí.
Děti v léčbě mají individuální studijní plán, kdy se jejich kmenová škola spojí se školou při nemocnici a učitelky poté podle plánu docházejí za dětmi, látku s nimi probírají a následně je i klasifikují. „Hodně se snažíme, aby děti nic nezanedbaly a nespadly třeba o třídu níž. Někdy se to nepovede, ale naše snaha je, aby zůstaly ve svém kolektivu a vrátily se mezi své vrstevníky. A to se ve spolupráci se školou při nemocnici daří,“ říká Petra Keslová.
Snaha je být co nejvíc doma
Obecně se lékaři snaží, aby děti trávily maximum času doma. Tam je podle Keslové prostě zdravěji, protože nemocnice jsou pod tlakem antibiotik, koluje v nich řada rezistentních kmenů, kterými se děti snadno nakazí.
„Snaha je, aby, co to jde, byly děti doma. Ale zase záleží na rodičích. Většina rodičů je naštěstí takových, že když jim člověk všechno vysvětlí, může se spolehnout, že pokud má dítě teplotu, zavolají a přijedou. Pokud vidíme, že rodina není úplně spolehlivá, tak si je tady radši necháváme,“ podotýká primářka.
Kontroverzní čističky vzduchu
Co se týče čističek vzduchu, jde podle Keslové tak trochu o kontroverzní téma. Záleží především na tom, na jaké principu fungují. Ty staré, ve kterých je voda, lékařka nedoporučuje. Čistička pak totiž stříká plísně po celé místnosti. „Dnes se ale prodávají i čističky na bázi hepafiltrací a ty samozřejmě vhodné jsou. Nejsou nezbytně nutné, ale když se rodiče ptají, tak říkám, že pokud nebude na vodní bázi a budou ji čistit podle doporučení výrobce, pak mohou čističku pořídit.“
A jak doma s úklidem?
I zde doktorka doporučuje hlavně používat zdravý selský rozum. „Mámy by rozhodně neměly být otrokyně úklidu, to potřeba opravdu není.“ Stačí jednou týdně důkladněji uklidit – vysát, setřít prach, vyměnit povlečení.
Častěji je zapotřebí se zaměřit jen například na stolek, u kterého dítě jí nebo si tam často hraje, a ten otírat dezinfekcí denně. Stejně tak toaletu a koupelnu je lépe čistit častěji, v některých fázích léčby i po každém použití někým dalším. Tedy tak, aby dítě mělo zařízení čisté.
„Základ je, aby si dítě umělo pořádně umýt ruce před jídlem, po jídle, po použití toalety a podobně,“ připomíná Keslová s tím, že neméně důležité je, aby se dítě naučilo čistit zuby a pečovat o ústní dutinu. Protože chemoterapie vysušuje a dráždí sliznice, včetně právě té ústní, a otvírá tak cestu mikroorganismům žijícím v ústech, do těla. Pacienti si tak musí vyplachovat pusu, čistit zoubky po každém jídle, případně se jim ústa vytírají speciálními dezinfekčními štětičkami.
Běžné praní stačí
Ani s praním prádla by si maminky neměly moc lámat hlavu. Co jde, mohou prát na šedesát, ale není to vlastně potřeba. Výhodou je použití různých antibakteriálních přípravků. Hlavní ale je, aby bylo prádlo čisté. Ty kousky, se kterými přichází kůže pacienta přímo do kontaktu, například bavlněná trička nebo prostěradlo, na kterém spí, je pak dobré přežehlit.
Základem je nízkobakteriální strava
Největší problém tak ve výsledku může činit jídlo. Onkologičtí pacienti totiž musí držet dietu, která je v určitých fázích léčby i poměrně přísná. „Je potřeba dodržovat zásady takzvané nízkobakteriální stravy. Ta obnáší ve zkratce to, že by pacient neměl jíst nic, z čeho může onemocnět. Mělo by jít o pestrou stravu, založenou na dobře uvařených potravinách. Určitě žádné rizikové věci typu pultových lahůdek, fast foodu, u kterého netušíte, kdo, kde a v jakých podmínkách to připravil. Vše by mělo být dobře uvařené, žádné syrové maso, vejce… Vždy říkám, že cokoliv je uvařené, je dobré,“ vysvětluje doktorka.
Jídlo by ovšem mělo být uvařené čerstvě. Při skladování a následném nedostatečném prohřátí se totiž mohou začít množit škodlivé mikroorganismy, které by mohly malému pacientovi přitížit. Jídlo se proto musí po uvaření dát rychle do chladu a sníst do dvanácti hodin. Ohřát se navíc doporučuje jen jednou.
Pokud jde o ovoce a zeleninu, tak je důležité vše důkladně omýt a oloupat. Tomu se pak samozřejmě přizpůsobuje samotný výběr plodů. Těžko by kdo loupal borůvky, spíše se proto doporučuje ovoce typu mandarinky, kiwi, banány, jablka… A nebo tepelně upravené – kompoty, zavařeniny… Ale i tady pozor, mělo by jít raději o kupované plechovky a sklenice než o domácí výrobky, u kterých není vždy jisté, že byla správně dodržená technologie.
Domácí, nebo kupované?
„Pokud je třeba jablko pěkné a dobře omyté, nezáleží na tom, jestli je ze zahrady, nebo z obchodu. Trochu jiná věc je například u kompotů a zavařenin. Jsou lidé, kteří nesterilizují. U kupovaných věcí by měla být záruka, že byla technologie dodržena a že jsou suroviny dobře zpracované,“ vypočítává primářka.
A co se stane, pokud pacient nebude dietu dodržovat? Jednoduše hrozí, že onemocní. „Může jít o potravinovou nákazu stran bakterií, například salmonela také zvládne udělat těžký stav až sepsi. Řešili jsme i listeriózu, která také pochází často z lahůdek. A velkým rizikem speciálně pro pacienty s lymfomem nebo leukemií jsou plísně. V některých fázích léčby zažívají tyto děti opravdu velký úbytek bílých krvinek a riziko plísňové infekce je veliké,“ říká Keslová.
Rizikové potraviny
Odborníci doporučují ze stravy vyloučit především tyto potraviny:
– syrové a čerstvé mléko
- mléčné výrobky s živou kulturou (jogurty, plísňové sýry)
- syrové, grilované, sušené a uzené maso
- domácí uzeniny
- syrová zelenina, kterou nelze důkladně omýt (všechny druhy salátů, česnek, cibule, jarní cibulka, pórek, syrové bylinky apod.)
- syrové ovoce, které nelze omýt (maliny, jahody, angrešt, hroznové víno apod.)
- sušené ovoce, ořechy, semínka
- med
- nevhodně skladované pečivo (např. v igelitovém sáčku)
- tepelně neupravené cereálie, např. ovesné vločky
- zákusky a lahůdkářské výrobky
Pozor na katétr
Onkologičtí pacienti, především právě ti malí, mají zavedený centrální žilní katétr. Tedy plastovou hadičku, která se zavádí do žíly většinou pod klíční kostí tak, aby její konec byl až ve velké žíle u srdce. Díky tomu děti nemusí při každé aplikaci léků či kapačky absolvovat napichování žíly na ruce. Současně se ale s katétrem pojí velmi přísná hygienická pravidla, co se péče a manipulaci s ním týče.
„Katétr je věc, která vstupuje přímo do sterilního systému těla, takže se k němu chováme velmi zodpovědně a přísně sterilně. Proplachy, kdy se hadička otevře, se musí dělat sterilně, ve sterilních rukavicích, všechny pomůcky musí být sterilně připravené. Když se katétr jenom přelepuje, tedy pokud se bavíme o výměně překrytí té hadičky, i tam by se mělo postupovat asepticky, aby se do okolí nezanesla infekce,“ přibližuje Keslová.
Přes katétr se totiž do těla může dostat bakterie, kterou je člověk běžně osídlený na kůži, a způsobit vážné potíže. Současně se ale může do hadiček dostat i bakterie zevnitř z těla. Typicky například ze zažívacího traktu do krve, kde koluje, a protože koluje i v katétru, může se zachytit na umělou hmotu, ze které je vyrobený. A to je pak problém. „My už známe kmeny bakterií, které takzvaně mají tu umělou hmotu rády a nechtějí se jí pustit, takže víme, že je poté potřeba katétr odstranit. Dítě se musí přeléčit antibiotiky a s odstupem je mu zaveden katétr nový,“ popisuje postup lékařka.
Přečtěte si také:
Přeludy a nemoci slavných. Proč si Gogh uřízl ucho a jakou nemocí trpěl Baudelaire
Na katétr je pak zapotřebí myslet i při běžných aktivitách, jako je třeba koupání. Děti se mohou mýt jen tak, aby se na krytí nedostala voda, protože i to by znamenalo riziko infekce. „Ale měli jsme i pacienta, který měl katétr zavedený už dlouho, pak šel okolo rybníka a spadl do něj. To jsme samozřejmě museli velmi rychle řešit,“ vzpomíná Keslová.
A nejen na hygienu musí rodiče v souvislosti s katétrem myslet. Pro děti je samozřejmě nepřirozené, že z nich vede hadička, a hlavně ty malé se proto často snaží si ji vytáhnout. „Snažíme se o co největší fixaci. Dlouhodobé katétry jsou přišité pod kůží, ale děti jsou strašně šikovné. Znala jsem i jedno, které si ho překouslo… Musí se proto hlídat a dostávají různé pomůcky, jako jsou kapsičky nebo sportovní podprsenky, kam se dají hadičky schovat. Jenže ony jsou stejně zvědavé a co vidí, za to chtějí zatahat. A i když je to bolí, musí to prostě vyzkoušet,“ přibližuje Keslová věčný boj lékařů, a především rodičů.
Léky nejsou jen chemoterapie
Rodiče se musí připravit i na to, že v jejich životě zaujmou dost důležité místo všechny možné léky s různým dávkováním a různou dobu podávání. Kromě léků, které patří do léčebného protokolu, což jsou kromě chemoterapie například kortikoidy, je to celá řada podpůrných léků. Ty mají jeden hlavní úkol – ochránit dítě před různými komplikacemi včetně infekcí.
Tyto tabletky přitom děti berou i po skončení intenzivní léčby. Někdy tři měsíce, někdy půl roku, ty po transplantaci ale klidně i rok nebo pět. Záleží na konkrétním protokolu léčby. I proto lékaři stále kontrolují krevní obraz, aby věděli, jak na tom dítě s imunitou je, a mohli podpůrnou léčbu přizpůsobovat.
Odborná spolupráce
MUDr. Petra Keslová PhD., primářka Kliniky dětské hematologie a onkologie v Motole
ČLÁNKY DO MAILU