Názory k článku Rakovina, která rozkládá kosti. Projevuje se bolestí páteře

Zase tendeční článek, pokud si o nemoci zjistíte více, tak budete hned vědět, že šance na výlečení je téměř nula a plnohodnotý život v žádném případě.Většina lidí umírá do dvou let od zjištění.Přesně jako moje teta, která se léčila ve FN Plzeň, kde se na toto specializují.Dok­toři si slintají do kapsy, nějaké druhy možná dokáží pozastavit či "vyléčit".Uvozovky proto, že ve statistikách se často bere doba přežití tuším 5 let od léčení, ale častokrát se nemoc vrátí s daleko větší razancí.Pravda je taková, že u zhoubných nádorů je jejich úspěšnost léčby pramalá.Stále experimentují a bádají. Příklad byl můj táta, který býl léčen s rakovinou plic v Nové vsi pod Pleší, probíhalo to způsobem zkusíme tohle a tamto(též je po smrti bohužel).

Jak je jednou rakovina v těle,dříve nebo později vede ,a prohráváš,atˇse léčíš nebo ne,vyjde to na stejno

Tak to jste vedle jak ta jedle . Nekecejte o této konkrétní chorobě nesmysly když o ní nevíte vůbec nic. Tak jak je to popsané v článku tak tak to ve skutečnosti funguje.

Moje maminka se u prof
Maisnara"léčila", resp. Pan prof. se na léčbu 3/4 roku vykašlal a pak už bylo pozdě. Téměř rok bral všechny příznaky na lehkou váhu, nepomáhalo naše upozorňování na problémy, až se z léčby stala paliativní péče. A pak jednou řekl, že už se blíží konec a ani nebyl schopen poradit a zajistit odbornou péči. Prý nesplňovala tabulková kritéria, že měla všechny uváděné příznaky, ji nepomohlo. Jednou na vizitě, když byla v nemocnici pro zhoršení stavu, se přednosta zeptal, proč ta paní nema léčbu, ale to už bylo pozdě. A pak se Maisnar zviditelňuje v článcích v časopise a uvádí, jaké jsou výborné možnosti. Ale pro koho? Moji mamku prostě nechal umřít.

Bohužel musím konstatovat, že s přístupem pana docenta Maisnara máte pravdu. Obtíže mé maminky též zlehčoval, ocenila bych, kdyby řekl na rovinu, že s tím neumí nic udělat a nedělal by z maminky blbce, který si obtíže vymýšlí. Těžko soudit, ale jsem z jeho přístupu opravdu rozčarovaná a tragické je, že s tím člověk nic neudělá. V případě takové nemoci, je prostě člověk odkázán pouze na vůli lékaře.

já bych tady chtěla naopak vyzdvihnout a moc poděkovat lékařům z FN Olomouc, kteří mají pacienty s touto nemocí v péči.. Děkujeme jim za starostlivost, snahu a také dodání sil v boji s touto zákeřnou chorobou.. Maminku nám vrátili zpět do života a i když je to boj o každý den, jsme za to rádi a moc si toho vážíme.. Samozřejmě bychom byli rádi, pokud by se v dohledné době uvolnila další možnost léčby, kterou by nemocní mohli absolvovat. Bohužel mám v tomto pocit, že to nestojí na lékařích, kteří by léčili a pomáhali rádi, ale na pojišťovnách, penězích a farmaceutické lobby..... A to je neprorazitelné..