Ludmila (64) jako celoživotní kuřačka chodila na preventivní prohlídky k plicnímu lékaři. „Dvacet let bylo všechno v pořádku, pak jsem jeden rok vynechala, protože jsem se víc bála covidu než rakoviny. Na další kontrole se pneumoložce plíce moc nelíbily a poslala mě na CT. Tam se bohužel ukázalo, že mám šesticentimetrový nádor,“ vzpomíná.
Co se dozvíte v článku
Chemoterapii odmítla, operace nebyla možná
Onkologové jí nabídli léčbu chemoterapiemi a ozařováním, kvůli velikosti a poloze nebylo možné karcinom vyoperovat. „Odmítla jsem to, nechtěla jsem konec života strávit tak, jak to známe z filmů o onkologických pacientech,“ vypráví energická paní Lída.
„Doma jsme brečeli, nemohli jsme se s tím smířit. Lékaři mi dávali tři až šest měsíců života, přitom já neměla žádné potíže! Rychle jsme začali jednat, po 25 letech jsem si vzala přítele, začali jsme řešit závěť. Já doma vařila a mrazila muži jídlo v krabičkách… Ale pak jsme si řekli, že se nenecháme zlomit.“
Imunoterapie zabrala, nádor se zmenšil
Přestože jí to nejprve lékaři nenabídli, zjistila si Ludmila, že by byla vhodnou kandidátkou pro imunoterapii. A nakonec se k ní i dostala. Nyní tak užívá inovativní léčbu určenou pacientům, jejichž nádor vykazuje specifickou vlastnost, zjištěnou podrobným laboratorním vyšetřením vzorku odebraného při bronchoskopii.
Paní Ludmila sdílela svůj příběh během tiskové konference k léčbě rakoviny plic.
„Musím ocenit, že na bronchoskopii a všechna další vyšetření jsem se dostala rychle a bez zbytečných průtahů. Nyní je stav mého onemocnění takový, že se nádor zmenšil natolik, že by dokonce bylo možné jej operovat,“ dodává pacientka, která v současnosti normálně pracuje a vede běžný život včetně cestování nebo návštěv divadla.
„Co bude dál, to nevím. Ale říkám si, třeba se stane zázrak, a když se nádor zmenšil na polovinu a pak znovu na polovinu a ložiska v lymfatických uzlinách zmizela úplně, třeba se uzdravím. Vždyť podle prvních prognóz už jsem tu dávno neměla být,“ směje se Ludmila.
Roli hraje rychlost i kvalita vyšetření
I to, jak rychle se pacienti dostanou k bronchoskopii, je podle odborníků zcela stěžejní. Plus také to, kolikrát zákrok, který není nijak moc příjemný, musí podstoupit. Pokud se povede vzorek odebrat hned napoprvé, je šance na vyléčení vyšší.
„Rychlost a kvalita diagnostiky, především bronchoskopických vyšetření, je pro prognózu pacientů s karcinomem plic naprosto zásadní,“ vysvětluje docent Milan Sova, přednosta Kliniky nemocí plicních a tuberkulózy FN Brno.
„Bohužel se stává, že je u pacienta potřeba toto vyšetření opakovat, a ne vždy by to bylo nezbytně nutné v případě, že by byly použity navigační metody – například vyšetření za pomoci rentgenového přístroje a dalších technologií,“ doplňuje pneumolog a doporučuje, aby pacienti s periferním ložiskem plic absolvovali bronchoskopické vyšetření v některém z pneumoonkochirurgických center, která jsou mimo Prahu také v Plzni, Hradci Králové, Ústí nad Labem, Brně a Olomouci.
„Centra vysoce specializované pneumoonkochirurgické péče mají k dispozici nejmodernější diagnostické technologie a díky objemu prováděných vyšetření také potřebnou erudici,“ dodává docent Sova.
Bronchoskopie. O co jde?
Správně provedená bronchoskopie umožňuje nejen prohlédnout vnitřek dýchacích cest a plic pomocí miniaturní kamery, ale také odebrat potřebné vzorky nádorové tkáně. Ty jsou nezbytné pro celou řadu laboratorních vyšetření stanovujících všechny parametry nádoru důležité pro volbu léčby.
Jde nejen o základní typ nádoru, ale také jeho proliferační aktivitu (rychlost růstu) a diferenciaci, mutace v genech a expresi určitých proteinů, přítomnost metastáz, případně hormonální receptory u žen.
Hlavní je najít nádor co nejdřív
Úspěšnost léčby karcinomu plic závisí hlavně na tom, v jakém stadiu lékaři nádor odhalí. Malý nádor v prvním stadiu lze ve většině případů vyléčit operací nebo stereotaktickým ozářením, proto je důležitý program pro časný záchyt karcinomu plic, který umožňuje odhalit větší počet těchto časných nádorů.
„Těchto případů se týkají dva významné pokroky léčby z poslední doby. První zásadní přínos je určen menší skupině asi 10 procent nemocných s řídící mutací typu EGFR. Těmto pacientům je po operaci – a někdy také zajišťovací chemoterapii – podávána po dobu 3 let takzvaná molekulárně cílená nebo také terčová léčba. Významně sníží riziko recidivy a ukázalo se, že po 5 letech sledování žije více než 80 % takto léčených pacientů,“ říká docentka Milada Zemanová, lékařka onkologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze.
Další léčebná metoda už je určená pro větší podíl nemocných, kterým by měla být před operací nabídnuta léčba kombinací chemoterapie a imunoterapie v délce 3–4 cyklů. „Ukázalo se, že taková terapie zlepšuje operační výsledky, u některých pacientů nádor vymizí úplně, nebo se alespoň zmenší, a hlavně se významně sníží riziko recidivy nádoru. Předoperační léčba je zřejmě úspěšnější než podávání obdobné terapie jen pooperačně, i když s pooperační imunoterapií se u části případů také počítá,“ dodává onkoložka.
Bohužel asi polovinu všech případů rakoviny plic se podaří zachytit až ve stadiu IV, kdy už se v těle nacházejí i vzdálené metastázy a šance na vyléčení je mizivá. Terapie se pak soustředí na prodloužení života a udržení nebo zlepšení jeho kvality.
„Metody molekulárně cílené léčby nebo protinádorové imunoterapie jsou úspěšné ve smyslu prodloužení střední délky života až na dvojnásobek (imunoterapie) nebo trojnásobek (antiEGFR terapie nebo jiná cílená léčba) oproti léčbě samotnou chemoterapií. Menší část pacientů žije déle než 5 let s plicní rakovinou jako chronickým onemocněním,“ popisuje docentka Zemanová a dodává:
„Určitý přínos přidání imunoterapie k chemoterapii byl zaznamenán rovněž u nejagresivnější formy plicní rakoviny, jakou je malobuněčný karcinom. Základní podmínkou úspěšnosti pro snížení incidence i úmrtnosti na rakovinu plic je ovšem to, aby co nejširší část veřejnosti byla přesvědčena o škodlivosti kouření jako hlavní příčině plicní rakoviny a přijala za svůj životní styl nekuřáctví.“
Kde mohou pacienti hledat podporu?
Diagnóza rakovina zamává s psychikou snad každého. Kam se obrátit? Kde najít pomoc? Organizací, která dlouhodobě pracuje na usnadnění cesty pacientů s nádorovým onemocněním zdravotnickým systémem, je Hlas onkologických pacientů. Tento spolek tvoří nestátní neziskové organizace (pacientské a podpůrné organizace), jež se věnují naplňování zdravotních, sociálních a psychologických potřeb onkologických pacientů a jejich blízkých.
„České zdravotnictví je v porovnání se světem úžasné. Jen se to málo ví. Největším úskalím je komunikace. Pacient dostává drahou léčbu, podstupuje nákladná vyšetření, ale často díky špatné komunikaci bloudí systémem,“ vysvětlila na tiskové konferenci věnované rakovině plic Michaela Tůmová, členka výboru spolku a ředitelka členské organizace Dialog Jessenius.
Aby spolek usnadnil pacientům orientaci v množství informací, které musí pojmout, rozvíjí dlouhodobý projekt nazvaný Cesta pacienta. Jde o praktické průvodce jednotlivými onkologickými diagnózami, mezi které v následujících měsících přibude také právě Cesta pacienta s karcinomem plic.
„Dali jsme si za úkol najít cestu systémem, zmapovat její dostupnost a provést pacienta či pečujícího diagnostikou, léčbou a návratem do aktivního života či doprovodem po ukončení onkologické léčby,“ doplňuje Tůmová.
Na přípravě cest jednotlivými diagnózami spolek pracuje s odbornými společnostmi i pracovišti napříč republikou. Také průběžně organizuje dotazníkové šetření, z nějž vyplývá, co je potřeba sledovat, a mapování, kde cesty nejlépe kopírují praxi, a kde je naopak potřebné hledat možnosti nápravy.
„Cesta žádného pacienta s vážným onemocněním není jednoduchá a vždy hraje velkou roli čas. Srozumitelně podané informace provedou pacienta a jeho blízké tak závažným obdobím, jako je onkologické onemocnění,“ uzavírá Tůmová.
ČLÁNKY DO MAILU