Rakovina prostaty dnes již nemusí znamenat kastraci

V současnosti již ale nekončí veškerá léčba této nemoci kastrací. Možnosti moderní medicíny pomáhají nepříjemnosti spojené s rakovinou prostaty šetrně a efektivně eliminovat až na minimum, a to především díky lékům a úpravě režimu. Pacienti tak mohou i přes toto onemocnění žít spokojený život, ve kterém má své místo i sexualita.

Co to je rakovina prostaty a koho ohrožuje?

Rakovina prostaty je v České republice druhým nejčastějším zhoubným nádorem u mužů a třetí nejčastější příčinou jejich úmrtí na následky rakoviny. Počet nemocných navíc každým rokem významně stoupá. Pravděpodobnost karcinomu prostaty stoupá s věkem. U mužů nad 60 let je uváděn nález ložisek karcinomu prostaty až v 80 %, a u mužů osmdesátiletých dokonce v 95 %. To ale neznamená, že mladším ročníkům se toto onemocnění vyhýbá. Díky lepší diagnostice onemocnění se jej daří zachytit dříve a následně lépe léčit již v raném stadiu. Tento fakt posouvá výskyt karcinomu prostaty do mladší věkové kategorie.

Dřívější léčba = kastrace

Od poloviny 20. století se při léčbě nádorů prostaty přistupovalo ke kastraci neboli operativnímu vyjmutí varlat. Tato metoda by také jako jediná spolehlivě zaručila prevenci karcinomu prostaty, musela by ale být provedena ještě před pubertou. Po takovém zákroku se přestane tvořit testosteron, který ovlivňuje růst nádoru. Kastrační léčba je základním postupem v případě, je-li karcinom již rozšířen mimo prostatu. Jednou z dalších léčebných možností, které se používaly dříve, bylo užívání ženských hormonů. Umělé podávání estrogenu významně přispívá k potlačení růstu zhoubného nádoru prostaty, neboť snižuje tvorbu testosteronu, který jeho růst vyživuje. Tato metoda ale měla řadu vedlejších účinků, jako je třeba cévní trombóza nebo srdeční komplikace.

Moderní léčba dokáže zachovat sexuální život bez omezení 

V současné době nabízí lékařská věda nové, méně radikální léčebné postupy karcinomu prostaty, díky nimž může žít pacient spokojený život, jehož kvalita nemusí být nemocí celkově postižena. Rakovina prostaty dnes již neznamená nutně konec sexuálního života, ani konec mužství.

U vysokého procenta nemocných navíc bývá doba od zachycení rakoviny prostaty do okamžiku, kdy toto onemocnění může působit pacientovi potíže, poměrně dlouhá. Často v řádu roků, někdy dokonce deset až patnáct let.V případech, že lékaři nádor zachytí v počátečním a málo agresivním stadiu, mohou dokonce přistoupit pouze ke sledování a monitorování stavu pacienta a na jeho celkový, tedy i sexuální život, tak nemoc dlouhé roky nemusí mít žádný vliv.

Pokud je nádor ohraničený pouze na prostatu, lze jej s nadějí na celkové vyléčení léčit několika způsoby – operativním odstraněním prostaty (radikální prostatektomie) nebo ozařováním (radikální radioterapie).

Jaký vliv má odstranění prostaty na mužské funkce?

Operativní odstranění prostaty je spojeno se dvěma hlavními komplikacemi – úplnou neplodností (zaniká možnost ejakulace) a s problémy s erekcí, které se ovšem dají účinně řešit. Problémy s erekcí, které mohou nastat až u 80 % pacientů, jsou ale zase v 80 % až 90 % případů řešitelné. U menší části pacientů dobře fungují klasické tabletové léky. Větší část nemocných ale velmi dobře reaguje na injekce aktivních látek, které si aplikují sami do topořivých těles penisu přímo před pohlavním stykem.

Mezi další komplikace patří též inkontinence, tedy nemožnost zadržení moči v močovém měchýři spojená s pomočováním. V tomto směru vše závisí na zkušenostech operatéra a rozsahu onemocnění. Do budoucna je v tomto ohledu perspektivní operace pomocí operačního robota, protože umožňuje větší přehlednost při výkonu, a to by mohlo vést ke snížení nežádoucích účinků.

I v pokročilém stadiu nemoci je možné zůstat mužem

V pokročilém stadiu nemoci, kdy již pacienta často trápí metastázy do dalších orgánů, je nutné léčit celý organismus – zde se využívá hormonální léčba. Karcinom prostaty je závislý na hladinách testosteronu, proto je u pacientů s pokročilým stadiem onemocnění třeba přistoupit k hormonálnímu snížení testosteronu neboli kastraci.

Ta může být buď chirurgická, nebo farmakologická. K chirurgické kastraci, která může mít silný negativní psychický dopad na pacienta, již v moderní medicíně ve většině případů nedochází. V této fázi onemocnění se přistupuje k farmakologické, neboli chemické kastraci. Během chemické kastrace je pacient oproti celkovému odstranění prostaty schopen ejakulovat, ale má sníženou úroveň testosteronu na minimum (to samé nastává i v případě chirurgické kastrace). Má tedy problémy s libidem a také s erekcí, ale pokud erekce dosáhne, je schopen i ejakulovat. Všechny nežádoucí účinky se však dají úspěšně řešit stejně jako v případě prostatektomie čili radikálního odstranění prostaty.

Chemická kastrace patří mezi zásadní léčebné postupy, ale postupně se její efekt vyčerpá, jelikož nádorové buňky začnou být po určitém období vůči hormonům rezistentní. U některých pacientů lze chemickou kastraci aplikovat i přerušovaně s cílem zvýšit kvalitu jejich života. Výhodou chemické kastrace je skutečnost, že po jejím přerušení se pacient vrací do normálu během několika dní až týdnů.

Další podrobnosti o rakovině prostaty, její léčbě a všech souvislostech s tímto onemocněním spojených naleznete na portálu OnkoProstaty, www.rakovinaprostaty.org.