Moje manželka po celý rok chodila z bolestmi v podbřišku ke své obvodní lékařce. Ta ji vždy odbyla nějakými tabletami a ani se neobtěžovala jí odebrat krev. Po roce kdy již nemohla manželka bolestmi vydržet lékařku prosila, aby ji poslala na vyšetření. Bylo jí sděleno, že bude vyšetřena ale u psychiatra. Ten v Jilemnici okamžitě zařídil vyšetření, kde se zjistilo, že má cukrovku (2x denně píchat). Další vyšetření v Jablonci n.Nis. odhalilo nádor na slinivce. Psychiatr ještě zařídil operaci v Ústřední vojenské nemocnici, kde byla manželce odebrána téměř celá slinivka, žlučník, dvanácterník a půl žaludku. Po operaci ještě přežívala rok a půl, z toho poslední dva měsíce nepřetržitě napojena na pumpu s morfinem zapůjčenou za poplatek z Hospicu v Liberci. V Liberci také stihla absolvovat 3 chemoterapie, kdy každá trvala nepřetržitě 3 dny a 2 noci. Další pokusy jsem již nedovolil a vzal si manželku zemřít domů. Byly to moje nejhorší 2 měsíce v životě. Proč jsem se rozhodl podělit o tento příběh? Ze všech stran stále slyšíme o tom, že záleží na včasném diagnostikování nádoru... Jak může ale být podchycen včas, když o tom rozhoduje obvodní "odbornice", která všemu "rozumí" a léčí výše uvedeným způsobem.