Bylo by to prima, kdyby bylo možné k pitným účelům bez jakéhokoli rizika využívat nijak neupravenou vodu ze studní, studánek, pramenů… a obecně veškerou přírodní vodu, která by byla k tomuto účelu dostupná. Bohužel tomu tak není, protože životní prostředí, především v takzvaném „civilizovaném světě“, je na mnoha místech kontaminováno natolik, že neupravená voda může představovat větší rizika než voda z kohoutku.
Galerie: Voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou
Přírodní voda není nutně zdravější
Diskuse na téma pozitiva přírodní vody zaznívají v poslední době především v souvislosti s prodejem předražené „raw vody“ od společnosti Live Spring Water, která ji prodává za ceny zhruba 130 korun za litr. Společnost přitom spoléhá na neznalost spotřebitelů vyznávajících zdravý životní styl, vyznačující se mimo jiné konzumací přirozených potravin a přirozené (přírodní, harmonizované, neupravované nebo „raw“) vody.
Celá řada odborníků se už ale veřejně ozvala s tím, že ona „přirozená voda“ může být zdrojem mnoha i pro člověka nebezpečných bakterií a rozhodně obecně neplatí, že nijak neošetřená voda je kvalitnější než klasická pitná voda.
Live Spring Water propaguje a prodává tzv. raw vodu
Symbolem čistoty není ani podzemní voda
A to ani voda podzemní, která by měla být teoreticky symbolem čistoty. To potvrzuje i před pár dny publikovaná tuzemská studie Centra pro výzkum toxických látek v prostředí (RECETOX), která odhalila ve více než polovině zkoumaných vzorků zemědělských půd přítomnost dvou a více pesticidů v nadlimitní koncentraci.
Pokud přitom někdo namítá, že zemědělská půda se nachází na povrchu země, zatímco zdroje podzemní vody pod ním, pak je třeba ještě dodat, že chemické látky postupně pronikají právě do vod podpovrchových, a to i desítky let, což pro změnu zas loni konstatoval Český hydrometeorologický ústav.
Pokud se pak ještě týká studie RECETOX, podle ní obsahovalo konkrétně 51 % půd pět a více detekovatelných pesticidů a 36 % půd obsahovalo tři a více pesticidů v koncentraci vyšší než 0,01 mg/kg.
Voda pod kontrolou
Na druhou stranu je zřejmé, že v praxi záleží především na zdroji „přirozené“ vody, takže ta skutečně může být někdy i velmi kvalitní. Jde ale také o podmínky jejího transportu ke spotřebiteli i o chování spotřebitele samotného. Zdroje čisté přirozené vody jsou samozřejmě i v ČR, která navíc disponuje ve světovém měřítku značným množstvím léčivých pramenů a minerálních vod. To je ale přece jen něco jiného než nijak neupravovaná voda ze studánek a studní, i když právě s takovými zdroji pitné vody si většina lidí kvalitní „raw vodu“ spojuje.
Prodejci raw vody tvrdí, že neupravená voda je zdravější. Bohužel tomu tak není, protože životní prostředí, především v takzvaném „civilizovaném světě“, je na mnoha místech kontaminováno natolik, že neupravená voda může představovat větší rizika než voda z kohoutku.
Je tak patrně vhodné připomenout, že například pravidelné vodohospodářské rozbory vody ze studní opakovaně prokazují, že více než 90 % analyzovaných vzorků neodpovídá alespoň v jednom parametru vyhlášce č. 252/2004 Sb., kterou se stanovují hygienické požadavky na pitnou vodu. Nejčastěji nevyhovující jsou přitom mikrobiologické ukazatele, tedy nadlimitní přítomnost neškodných, ale i nebezpečných bakterií. Většina majitelů studní si ovšem pravidelné rozbory vody nedělá, stejně tak jako se laboratorně nezkoumá složení vody ze všech pramenů, studánek a podzemních zdrojů vody vyvěrající na povrch na území naší země.
Naproti tomu se u pitné vody z kohoutku sleduje řada ukazatelů. Z mikrobiologických ukazatelů jsou to například Escherichia coli, koliformní bakterie, intestinální enterokoky, z chemických parametrů pak vybrané kovy, organické látky či dusičnany. Mikrobiologické (hygienické) parametry pitné vody platí přitom jak pro studenou, tak teplou kohoutkovou vodu ve všech místech, kam je voda dodávána.
Kvalita pitné vody z kohoutku
Je sledováno:
- mj. 10 ukazatelů mikrobiologické a biologické kontaminace vody,
- celkem 62 ukazatelů fyzikálních a chemických vlastností vody,
- u 28 z nich jsou povoleny maximální limity v řádech nanogramů na litr.
Je samozřejmě věcí individuálního rozhodnutí spotřebitele, bude-li si pořizovat různá zařízení na zlepšení kvality vody z kohoutku, nebo kupovat přírodní vodu v různých (bohužel většinou PET) obalech. I když ani v tomto případě samozřejmě neplatí nic stoprocentně, obvyklou skutečností je, že se zvýšené náklady na nijak neupravovanou, přirozenou vodu nevyplatí, a dokonce může takový postup znamenat i vyšší zdravotní riziko. Nehledě na obtížnou odbouratelnost plastů (PET) či potřebu pravidelných servisů vodu zlepšujících přístrojů…
TIP: Lahvička za 36 Kč. Co dostanete, když si koupíte harmonizovanou vodu?
ČLÁNKY DO MAILU