Rehabilitace po covidu má začít 14 dní po nemoci a trvat 6 týdnů, doporučuje fyzioterapeutka

Na co si pacienti stěžují nejčastěji

„S rehabilitací doporučuji začít čtrnáct dní po nemoci, cvičení by mělo být pravidelné a postupně se navyšuje délka i zátěž. Frekvence cvičení je ideálně dvakrát týdně po dobu šesti týdnů,“ popisuje Iva Bílková. Komplexní postcovidová rehabilitace vrací pacienta po prodělané nemoci zpět do aktivního života i do výkonnostního sportu.

„Mezi nejčastější příznaky značící, že je po prodělaném onemocnění něco špatně, patří dušnost a celkově problémy s kvalitou dýchání jak v klidu, tak po určité fyzické zátěži,“ sdílí své zkušenosti z praxe Iva Bílková. Které další potíže pacienti popisují nejčastěji?

• Bolesti na hrudi
• Blokády žeber
• Bolesti hrudní páteře a celých zad
• Zvýšená únava 
• Brnění či bolesti končetin 
• Deprese a úzkosti

„Všechny symptomy, které člověku brání v obvyklé výkonnosti, lze v rámci komplexní rehabilitace vyléčit,“ doplňuje fyzioterapeutka.

Co předchází terapii

„V úvodu terapie se seznámíme s anamnézou pacienta. Zjistíme, jaký měl průběh onemocnění, sbíráme informace o dalších případných přidružených potížích, zkoumáme změny dechu při fyzické zátěži, sledujeme polohy, které pacient špatně toleruje a kdy naopak se mu nejlépe dýchá,“ přibližuje Iva Bílková.

Poté následuje kineziologický rozbor se zaměřením na vyšetření dýchání a minimálně šestiminutový zátěžový test chůze. Díky těmto poznatkům určí fyzioterapeut ideální kombinaci rehabilitačních konceptů a metod, které pacienta co nejrychleji vrátí k předešlým činnostem, ke sportu a jeho koníčkům. Délka rehabilitace pak závisí na kondici pacienta, běžných je ale asi šest týdnů. Fyzioterapeutka zároveň upozorňuje na to, že covid-19 zvýrazní jakékoliv problémy pohybového ústrojí, které měl pacient už před onemocněním a nevěnovala se jim pozornost. Po prodělání nemoci se tyto problémy bohužel ještě znásobí.

Fyzioterapie řeší i následky kašle

Rehabilitace se řídí potřebami každého jednotlivce. Individuální plán terapie sestaví fyzioterapeut vždy v souladu s potížemi a fyzickým stavem pacienta. 

„Základem rehabilitace je respirační terapie, která se zaměřuje na obnovu zdravého dechového stereotypu, posílení dechové kapacity plic, snížení či odstranění chrapotu, problémů s vykašláváním a znovuobnovení dynamiky hrudního koše a celého těla,“ říká Iva Bílková.

Dále terapie využívá dynamická, silová a vytrvalostní cvičení, která například uvolňují hrudník zablokovaný od kašle, prohlubují dechovou vlnu, posilují bránici, svaly trupu, končetin i vnitřní orgány.

• 
• 
• 

Dalších 6 fotografií

Rehabilitace není jen pro těžké případy

Pro pacienty s tzv. long covidem by měla být rehabilitace samozřejmostí, protože dlouhé polehávání nebo hospitalizace vinou vleklé nemoci vedou ke svalovému oslabení a celkové ochablosti.

„Rehabilitace je ale vhodná pro kohokoli, kdo i pár týdnů po nemoci pociťuje jakékoliv příznaky – neschopnost se plně nadechnout, omezení při sportu, únavu nebo chrapot,“ vysvětluje Iva Bílková s tím, že návrat do fyzické kondice se dá velmi urychlit.

„Také lidé s lehkým průběhem nemoci mohou zaznamenat narušení normálního chodu svého těla. Všímat si mohou vyšší dušnosti vleže na zádech, při chůzi do schodů, častá bývá bolest či tlak na hrudníku a pocit sevření. Ovládnout správný dech už pro mnohé není tak jednoduché, jak si myslí, ale dá se s tím pracovat a rehabilitace pomůže všem, aby se opět cítili fit,“ uzavírá fyzioterapeutka. 

Po covidu je jiný postup než u astmatu

Respirační rehabilitace doposud pomáhala především astmatikům. U postcovidových pacientů však odborníci zvolili jiné postupy. Astmatici mají totiž problém především s výdechem, a to následkem spasmů drobných dýchacích cest. Proto je třeba se u nich zaměřit na trénink výdechových svalů (břišních), zklidnění a uvědomění si dechové vlny. 

„U klientů po covidu je nejčastěji oslabená bránice, hlavní nádechový sval. V tomto se liší od astmatu. Každé sezení s terapeutem trvá hodinu. Na dálku je možné vysvětlit dechová cvičení, ale bez měkkých manuálních technik, uvolnění hrudníku a kontaktního dýchání se alespoň ze začátku neobejdeme. Cílem je instruovat pacienta k domácímu cvičení, kde už nebude dohled fyzioterapeuta potřebovat,“ uzavírá Iva Bílková.