Názor k článku Řekni, kde ti chlapi jsou? od Pavel - Nu, já se tedy za chlapa považuju a...

Nu, já se tedy za chlapa považuju a stejný názor má i několik mých kamarádek. Nicméně například ve firmě je i názorová pevnost k ničemu. Nesnáším anální alpinismus a podobné techniky růstu a nemohu-li říkat pravdu, raději mlčím. Když ale zvážím, kam mě tyto řekněme morální kvality přivedly, není to moc záviděníhodné. Kolegové se mě straní, protože vyjádřit stejný názor se bojí. Mám přirozeně i nejmenší plat a žádné rozhodovací pravomoce. Vedení na mě nemá páky, protože nemám ani děti ani hypotéku, naopak mám peníze z jiných zdrojů a mám i slušné vzdělání a jsem do jisté míry nepostradatelný. Ale žiju svým chapským přístupem na okraji firemní komunity. Zatím mi to vyhovuje a když se dva dny neholím, prý nevypadám špatně. Můžu si to dovolit. Já ano. Podržtaškové nikoli. Ovšem otázka je, jak dlouho mi to vydrží…bejt chlapem není lehký a znamená to mnohdy život na okraji majoritní karieristické bezcharakterní smečky. Znamená to mnohdy žít sám.