Názor k článku Řekni, kde ti chlapi jsou? od serafim - já vidím hlavní nedostatek v tom, že ženy ztratily...

já vidím hlavní nedostatek v tom, že ženy ztratily svá ženská pozitiva a není tu už kdo by je učil jaké výhody může mít žena.
po několik generací byly ženy vychovávány ženami které už tyto ženské dovednosti neznaly a nepředávaly je.
začlo to samozřejmě průmyslovou revolucí, změnou způsobu života, tím že bohatí muži si držely ženušky doma jako ozdobné kanárky v kleci a nechápali že když jim dají luxus, štempl něžného pohlaví, budou je obskakovat a zavřou je v domě, že to tu ženu neuspokojí a nebude se cítit tak šťastně jak si plánovali.
takto od života odtržená žena-vězeň začala trpět syndromem zvířete uvězněného v zajetí (vyprázdněnost a psychická porucha) a částěčně únoscovským syndromem (zahleděnost do únosce a snaha být jako on). Navíc městským životem taktéž narušení muži si někteří začali skutečně používat tu svou ženu v kleci jako objekt vybití agrese a frustrace, ale to už byla jen třešnička na dortu, kterou nám teď ženy předhazují.
Tím se nastartoval proces emancipace a feministické hnutí, které ovšem znamenalo i to, že se ženy naplno začaly snažit napodobovat muže ve všem a definitivně zahodily a zapomněly co je dobré na tom být ženou. To, co dnes ženy považují za ženství, není nic jiného než chlapství, emancipovaná traumatizovaná ženochlap.
Jak říkám, to se nespraví pokud se neobjeví dostatek žen, které by opět ostatní ženy naučily co je to být ženou a jaké to má výhody.
Teď budou po mně chtít ženy co si to přečtou, abych jim řekl jaké výhody to přesně jsou. Já je nazpaměť neumím a lovím to jako jakékoli jiné archeologické pozůstatky odevšad ale vím že jsou, vím že žena když chce něčeho dosáhnout může použít své „ženské zbraně“ a přesvědčit ve vší lásce muže aby udělal to co chce ona a ještě si myslel že na to přišel sám a byl přitom oceněn za to co dělá. Vím, že ženy mohou být šťastné v rodině, aniž by všechny starosti házely na muže, vím že existovaly spolky spokojených žen, vím že existuje něco jako cesta lásky (indové tomu říkají bhaktijóga), což je opak mužské racionální cesty a energie, vím že žena uměla spokojeně sedět v křesle a žensky meditovat a po žensku střádat energii spokojenosti, orgasmu a v duchu v lásce (získané drsným životem nikoli růžové uslintané pseudolásce) objímat celý svět a být opravdu matkou všeho, tvůrkyní a opečovávatelkou a udržovatelkou života, ohně, chlapů a všeho. Vím že když se ženy potřebovaly vybít a ustředit, měly své způsoby, čarodějné, aby se vyřádily a našly, když je něco rozhodilo nebo procházely vývojem…a nezatahovaly do toho muže. Zkrátka to šlo jinak a bývalo vnitřně lépe.
Tak jako muži bývali víc muži a vyvíjeli se do mužské dospělosti jinak než v rozpadlých rodinách, pokryteckých pracovištích, pod máminou sukní nebo násilím na ulici nebo nezdravými vztahy se ženami. Dnes se muži stávají muži spíš tím že jsou ve vztazích se ženami…a není pak divu, když jsou ty ženy víc muži než ženami, že pak se z mužů stávají víc ženy než muži, protože rovnováha musí být a když žena nevidí určitou pravdu a je nezodpovědná a chladná, stává se muž automaticky nositelem dříve ženských vlastností a je karmicky předurčen k tomu aby se stal tím pečujícím, chápajícím, zodpovědným a citově raněným. Což by nebylo nic špatného, že se prohodily role, ale ono to není v pořádku, protože muži mají stále mužská těla, testosteron a nemohou rodit děti, a ženy mají stále ženská těla, ženské hormony, menstruaci a dělohu k rození dětí…