Vlákno názorů k článku Řekni, kde ti chlapi jsou? od serafim - spis nez na putky a mrchy bych je...

spis nez na putky a mrchy bych je rozdelil na zeny s prilis vysokym sebevedomim a na zeny s prilis nizkym sebevedomim. oba dva druhy se pak ve vysledku nechovaji zensky, ale jako dusevne porouchane nasilnice, zahledene do svych traumat a presilovych her. coz je pro nas chlapy – rekneme si to uprimne – dost nezajimava vec; myslim ze nikdo o zadne takove hry nestojime, spise o tu pohodu a zabavu a harmonii v „povinnostech“, aby byli vsichni spokojeni. aneb to „kurva doma nebo v posteli a dama ve spolecnosti misto naopak“, to myslim mluvi za hodne.
ale co se tyce toho clanku, plne s nim souhlasim, bohuzel nenabizi reseni – kdyz cloveka vsichni ze vsech stran trestaji za to co popisuje jako ideal, tak se ten ideal tezko prosazuje a navraci..

Naprostý souhlas :-/
…zahleděné do svých traumat, jednající defakto téměř výhradně ve dvou rovinách: agrese+intolerance (prostě bude po mým …kdybych tak měla jasno aspoň v tom co vlastně chci :-D) / (a pokud ne ->)citové vydírání+manipulace a to často u obou uvedených skupin „žen“ jenom v jiném poměru a při jiných okolnostech. Třešničkou na dortu potom je to že náma pohrdají a jsou do hloubi duše přesvědčeny (opravdu tomu věří) jak jsou ve srovnání s námi morálně na výši. Z toho pak vyjde ta Dáma v domácnosti (a děvka když je přesvědčená že se to „nikdo“ nedozví nebo i otevřeně ve společnosti).

Co bychom také mohli čekat po třech generacích praktikovaného matriarchátu ve kterém valná většina z nás vyrostla. Buď nás vychovávala matka/exmanželka (eventuelně s babičkou) anebo matka s přítomností podbačkoráka v domácnosti jemuž bylo právo podílet se na výchově z důvodu ženou zjištěné nesvéprávnosti odňato. Většina kdysi mužů se stala podbačkoráky pod hrozbou rozvodu což znamenalo velmi často být bez bydlení a naprosto vždy bez dětí (s ústupkem v podobě je jednou za 14 dní vidět). Ti co se podbačkoráky nestali (rozhodli se nepřijmout nadvládu ženy) byli rozvedeni s výše uvedenými důsledky. V tomto vyrůstali tyto „ženy“ které se chovají podle svých vzorů (zhrzenných exmanželek) a „muži“ jež buď vzor Muže neměli vůbec a nebo jím byl onen podbačkorák.

p.s. Už mě v „zoufalství“ napadlo že jim ty hormóny (jejichž hladiny v průběhu měsíce masivně kolísají) nějak zamlžujou mozek protože nejsou schopné být v klidu a jednat normálně i v naprosto bezproblémových a pohodových podmínkách. Neni problém? …panika, musíme vytvořit konflikt, najít problém, rozpor, prostě nesoulad.

také souhlas.
ono stačí se podívat na to co stojí v zákoně – muž musí platit na dítě i tehdy když se prokázalo že není jeho, jen z toho důvodu že žena otěhotněla během manželství.. a těch věcí tam je víc… nechápu jak může potom někdo hlasovat pro tvrzení, že muži mají dominantní roli. manželský obchod je dost jednostranný.
k té ženské potřebě vytvářet problémy a nervovým záchvatům – ono by se to snadno vysvětlilo, kdyby takových žen bylo pár (jednoduše psychiatrická diagnóza), ale ono se holt stává že někdy je těch pacientů tolik že přestávají být pacienty a je pak z nich norma… ale na tom není nic neuvěřitelného, prostě nemocných může být víc než zdravých. jde o to že ty ženy si po generace nesou a předávají nevyléčená traumata a model chování jako po traumatu (v jejich podání za to můžeme my, samozřejmě..jako kdyby lidská bytost z psychologického a duchovního hlediska nebyla primárně zodpovědná za sebe). a jelikož se tu vytvořila dominantní ženská role a zavedla politika která podporuje ženy v traumatu, tak si na tom tyto pacientky samozřejmě ulítávají i nad rovinu těch traumat které jsou třeba skutečné. zkrátak je to stále model porouchané ženy která se neumí ovládat a tak pořád zveličuje ty traumata protože už bez nich neumí žít. jednoduše jí jsou dány podmínky pro to aby se tak chovala (je to považováno za normální a chlapi jsou už učení aby to tolerovali a vyhovovali jim), je to pro ně i výhodné jako způsob manipulace, a jelikož jim to je tolerováno (až podporováno) a je relativně v životě klid (žádné války a velké události), tak se nesnaží se dát dohromady.. kdyby se opravdu udála válka nebo nějaká výrazná změna a byly ať už čímkoli nucené se usebrat, tak by to mnohé přešlo…řekl bych že se vůbec nesnaží ale ony se i mnohé snaží ale stále se z toho nedokáží vybabrat z výše zmíněných důvodů a protože tímpádem není, co by je nakoplo a usebralo. jelikož je dnes rolí ženy hlavně využít chlapa skoro pro všechno, a byly z těch mladších odejmuty i běžné ženské práce (jsem za rovnoprávnost, nenutím je k tomu, ale má to důsledky), pak opravdu nemají na starosti nic většího než se babrat v sobě a hrát tuhle zčásti sebedestruktivní hru i nadále..

já vidím hlavní nedostatek v tom, že ženy ztratily svá ženská pozitiva a není tu už kdo by je učil jaké výhody může mít žena.
po několik generací byly ženy vychovávány ženami které už tyto ženské dovednosti neznaly a nepředávaly je.
začlo to samozřejmě průmyslovou revolucí, změnou způsobu života, tím že bohatí muži si držely ženušky doma jako ozdobné kanárky v kleci a nechápali že když jim dají luxus, štempl něžného pohlaví, budou je obskakovat a zavřou je v domě, že to tu ženu neuspokojí a nebude se cítit tak šťastně jak si plánovali.
takto od života odtržená žena-vězeň začala trpět syndromem zvířete uvězněného v zajetí (vyprázdněnost a psychická porucha) a částěčně únoscovským syndromem (zahleděnost do únosce a snaha být jako on). Navíc městským životem taktéž narušení muži si někteří začali skutečně používat tu svou ženu v kleci jako objekt vybití agrese a frustrace, ale to už byla jen třešnička na dortu, kterou nám teď ženy předhazují.
Tím se nastartoval proces emancipace a feministické hnutí, které ovšem znamenalo i to, že se ženy naplno začaly snažit napodobovat muže ve všem a definitivně zahodily a zapomněly co je dobré na tom být ženou. To, co dnes ženy považují za ženství, není nic jiného než chlapství, emancipovaná traumatizovaná ženochlap.
Jak říkám, to se nespraví pokud se neobjeví dostatek žen, které by opět ostatní ženy naučily co je to být ženou a jaké to má výhody.
Teď budou po mně chtít ženy co si to přečtou, abych jim řekl jaké výhody to přesně jsou. Já je nazpaměť neumím a lovím to jako jakékoli jiné archeologické pozůstatky odevšad ale vím že jsou, vím že žena když chce něčeho dosáhnout může použít své „ženské zbraně“ a přesvědčit ve vší lásce muže aby udělal to co chce ona a ještě si myslel že na to přišel sám a byl přitom oceněn za to co dělá. Vím, že ženy mohou být šťastné v rodině, aniž by všechny starosti házely na muže, vím že existovaly spolky spokojených žen, vím že existuje něco jako cesta lásky (indové tomu říkají bhaktijóga), což je opak mužské racionální cesty a energie, vím že žena uměla spokojeně sedět v křesle a žensky meditovat a po žensku střádat energii spokojenosti, orgasmu a v duchu v lásce (získané drsným životem nikoli růžové uslintané pseudolásce) objímat celý svět a být opravdu matkou všeho, tvůrkyní a opečovávatelkou a udržovatelkou života, ohně, chlapů a všeho. Vím že když se ženy potřebovaly vybít a ustředit, měly své způsoby, čarodějné, aby se vyřádily a našly, když je něco rozhodilo nebo procházely vývojem…a nezatahovaly do toho muže. Zkrátka to šlo jinak a bývalo vnitřně lépe.
Tak jako muži bývali víc muži a vyvíjeli se do mužské dospělosti jinak než v rozpadlých rodinách, pokryteckých pracovištích, pod máminou sukní nebo násilím na ulici nebo nezdravými vztahy se ženami. Dnes se muži stávají muži spíš tím že jsou ve vztazích se ženami…a není pak divu, když jsou ty ženy víc muži než ženami, že pak se z mužů stávají víc ženy než muži, protože rovnováha musí být a když žena nevidí určitou pravdu a je nezodpovědná a chladná, stává se muž automaticky nositelem dříve ženských vlastností a je karmicky předurčen k tomu aby se stal tím pečujícím, chápajícím, zodpovědným a citově raněným. Což by nebylo nic špatného, že se prohodily role, ale ono to není v pořádku, protože muži mají stále mužská těla, testosteron a nemohou rodit děti, a ženy mají stále ženská těla, ženské hormony, menstruaci a dělohu k rození dětí…