Kvetoucí pole řepky vzbuzují každoročně emotivní diskuse o tom, zdali je této plodiny na našich polích hodně nebo málo, zdali působí nebo nepůsobí erozi a zdali může představovat nějaká zdravotní rizika pro volně žijící zvěř nebo pro lidský organismus. Diskuse o tom tradičně provází celá řada mýtů, které na pravou míru uvádí publikace Mýty a fakta o řepce a řepkovém oleji. Jedním z omylů je i varování před údajně nebezpečnou kyselinou erukovou v kuchyňském oleji.
Co se dozvíte v článku
Řepka a kyselina eruková
Spotřebitele samozřejmě zajímá především kvalita řepkového oleje a možná zdravotní rizika kyseliny erukové, kterou řepka i v současné době ve velmi malé míře obsahuje.
V minulosti totiž tvořila kyselina eruková velmi významnou součást řepkového oleje (zhruba 45 procent), a v USA byl dokonce řepkový olej s vysokým obsahem kyseliny erukové v roce 1956 pro potravinářské účely zakázán. Od té doby se ovšem složení řepkového oleje významně, a pro spotřebitele příznivě, změnilo.
Nízkoerukové odrůdy řepky
Již od 70. let minulého století se zejména v EU, ale i jinde ve světě pěstují takzvané bezerukové (nebo také nízkoerukové) odrůdy řepky s maximálním podílem kyseliny erukové ve výši 5 procent.
V současné době pak platí v EU poměrně nové nařízení Komise č. 2019/1870, podle kterého nesmí být obsah kyseliny erukové vyšší než 2 procenta (20 g/kg). Ve skutečnosti se ale pohybuje podíl kyseliny erukové v odrůdách pěstovaných pro potravinářské účely na úrovni několika desetin procenta, případně ještě méně, pod hranicí možného zjištění běžnými analytickými metodami.
„Kyselina eruková v takto nízkém podílu činí řepkový olej zcela bezpečný,“ zdůrazňuje přední tuzemský odborník na oleje a hlavní autor výše zmíněné publikace doc. Jiří Brát.
Galerie: Jak se dělá z řepky olej – rafinerie Agrofertu Preol Food
Podle odborníků jde o vysoce kvalitní olej
O možných rizicích konzumace řepkového oleje není nic známo ani Václavě Kunové ze Společnosti pro výživu. A potvrzuje to i přednosta Ústavu klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice Hradec Králové prof. Jan Krejsek:
„Podle mého názoru není potřeba obsah kyseliny erukové v oleji a potravinách odvozených od řepkového oleje pro lidskou konzumaci řešit. Naopak, řepkový olej je svým složením nejkvalitnější pro běžné užívání v teplé i studené kuchyni, s ohledem na optimální spektrum mastných kyselin. Lépe konzumovat neztužený, v přirozené podobě. Nutričně je podstatně kvalitnější než mezi lidmi oblíbenější slunečnicový olej,“ konstatuje Jan Krejsek.
Moderní řepka byla vyšlechtěna klasickými metodami
Bezerukové (nízkoerukové) odrůdy řepky byly přitom vyšlechtěny na rozdíl od některých názorů konvenčními technologiemi, neboť v té době se ještě s takzvanými geneticky modifikovanými organismy (GMO) nepracovalo.
Současné odrůdy řepky tedy nejsou GMO, jak se také někdy tvrdí. Respektive ne ty pěstované na území EU, kde je stále pěstování jakýchkoli GMO plodin pro potravinářské využití zakázáno – v minulosti povolená jedna odrůda GMO kukuřice byla určena pouze jako krmení pro hospodářská zvířata.
Mimo EU se ovšem GMO řepka pěstuje, mnohem vyšší podíly GMO odrůd se ovšem mimo EU pěstují v případě jiné olejniny – sóji, které jsou v celkové produkci sóji zcela dominantní.
Kde se vzaly mýty? Lidé kdysi jedli olej ke svícení
Dlužno dodat, že kyselina eruková má při vyšší konzumaci skutečně negativní vliv na srdeční činnost, na druhou stranu má tato látka také příznivé vlastnosti při zpracování řepky na technické účely.
I když to není příliš známo, řepkový olej se v poválečné době sice používal především právě pro technické účely (například na svícení), ale z důvodu nedostatku potravin byl i tehdy v menší míře také používán ke konzumaci, byť se to nedoporučovalo.
V současné době ovšem, jak již bylo řečeno, patří řepkový olej mezi nejvhodnější oleje při přípravě pokrmů, mimo jiné i proto, že obsahuje zhruba 10 procent všeobecně velmi ceněných omega-3 mastných kyselin. Možná nejlepším důkazem prospěšnosti řepkového oleje je přitom postoj země, která jej téměř před 80 lety částečně zakázala – totiž USA. Dnes jej k pravidelné konzumaci doporučuje mimo jiné právě americká instituce Food and Drug Administration, a není sama, na evropské úrovni doporučuje totéž i německá Společnost pro výživu (DGE).
ČLÁNKY DO MAILU