Kuchaři a provozovatelé to zdůvodňují náklady na provoz, jako jsou nájem, spotřeba plynu, elektřiny, vody, platy zaměstnanců a tak dále, které se bezesporu do ceny jídla musí promítnout. Pokud i přesto někdo servíruje v poledne oběd za 69 korun, jeho konzument, pokud nebude rovnou „otráven“, pozře prý v každém případě nekvalitní potraviny, z nichž bylo jídlo uvařeno.
Vyzkoušela jsem polední menu
Na polední menu jsem zašla v Praze do jedné žižkovské restaurace. Bylo kolem poledne. Narváno nebylo, ale ani prázdno. Vybrat jídlo jsem si nemohla, protože nabízeli pouze jedno. Ten den to byla gulášová, nebo čínská sladkokyselá ostrá polévka, jako hlavní chod vepřový steak na fazolkách a slanině s hranolky a coby dezert banán. I když hranolky nemusím a pravá gulášová polévka se nedělá z mletého masa, masu na fazolkách a slanině jsem neměla co vytknout. Zaplatila jsem 86 korun.
Jako bonus navíc jsem mohla vyhrát menu na druhý den gratis. Po patnácté hodině, kdy končí polední nabídka, se losují čísla, která se hostům dávají spolu s účtenkou. Docela milé překvapení, když druhý den před obědem uvidíte vaše číslo napsané na tabuli u vchodu. Nevýhodou je, že budete mít třeba chuť na švestkové knedlíky a dostanete guláš.
Stejná restaurace nabízela do patnácti hodin ještě šest hotových jídel po 79 korunách a tytéž dvě polévky, co byly zahrnuty do poledního menu, za osmnáct korun. Zaplatila bych tedy o jedenáct korun víc a neměla banán. Tak i tak bych se najedla do stovky a vůbec ne špatně.
Čtěte také: Oběd v „nádražce“
Čím dál méně hostů
Polední menu poskytují i mnohé restaurace specializující se na cizí kuchyni. Majitel jedné mexické, Bohumír Hájek nabízí za 99 korun výběr ze dvou polévek, ze třech hlavních chodů – všechno jsou minutky, v pondělí dezert, od úterý do pátku kávu. Obdobné jídlo, které podává jako hlavní chod, najdete i v běžném jídelním lístku, ovšem maso má více než sto gramů a samozřejmě je za více peněz, třeba 170 korun plus cena přílohy. Zjednodušeně řečeno, je stejné, jenom je ho méně.
Pan Hájek, podobně jako Michal Šolc z žižkovské restaurace, kde jsem obědvala, si stěžuje na úbytek hostů. Co jejich počet ovlivňuje? „To je nevyzpytatelné. Stačí, když začne pršet, tak nepřijdou. Ale dokud to půjde, tak polední menu dělat budu. Nechci mít prázdnou hospodu,“ říká. A otvírá ještě problém stravenek. Myslí si, že kdyby je lidé přestali dostávat, návštěvníků bude ještě méně. Na druhou stranu si firmy, které stravenky vydávají, berou pět procent z její ceny, když za ně nakoupí maso, tak jeho dodavatel chce dokonce šest procent. Takže pro restauratéra zase tak výhodné nejsou.
Business lunch
Přejete si mixed salad with lemon dressing, pumpkin seeds and parmesan, home smoked pork… Už nejsme v restauraci ani v hospodě, ale v restaurantu. Polední menu se jmenuje business lunch, je dvojjazyčné, končí také baťovskou devítkou, je ovšem za 199 korun.
Jako předkrm byl zrovna míchaný salát s citronovým dresinkem, dýňovými semínky a parmezánem, hlavní chod byla domácí uzená krkovice se smetanovo-křenovou omáčkou a houskovým knedlíkem nebo thajský rýžový wok a na závěr se servírovala vanilková zmrzlina s omáčkou z lesního ovoce. Pro obchodní jednání jako stvořené.
Levné hotovky
Blanka Suchá polední menu přestala připravovat, když i jí ubyli hosté. V bezprostředním okolí restaurace se přestalo stavět a dělníci ze stavby se přesunuli jinam. Když ale sečtu cenu polévky a hlavního chodu dostanu se na plus minus 85 korun.
Obdobnou zkušenost jsem udělala v Českém Brodě. V restauraci, kde se stravují hlavně dělníci a řemeslníci, menu nedělají a hotovky jsou tady ještě o nějakou tu korunu levnější. Ve druhé, kam chodí hlavně úředníci, prý také nabízejí polední menu, ale ve skutečnosti o žádné menu nejde, protože každý chod účtují zvlášť. Kdybych si objednala od každého to nejlevnější, vyšplhala bych se na cenu 143 korun.
Je možné uvařit guláš s knedlíkem za 67 korun, přírodní hovězí pečeni s knedlíkem za 69 korun a svíčkovou za 70 korun? „Je. I když už asi druhý týden uvažuji, že bych aspoň o ty tři čtyři koruny měla zdražit. Nevím, jestli by sem lidi přestali chodit?“ ptá se sama sebe paní Suchá. „Nad sto gramů masa jít nemůžu, a pod ně už vůbec ne. Naši hosté ale stojí hlavně o knedlíky a omáčku,“ dodává. Nakupuje v běžných obchodech, polotovary nepoužívá a je vlastně jedno, zda knedlo vepřo zelo vaří doma nebo v restauraci. Dělá to úplně stejně, jen s tím rozdílem, že v restauraci v o něco větším množství. „Specializujeme se na klasickou českou kuchyni a kvůli ní sem také lidé chodí. Kdybych před některého hosta postavila talíř a uprostřed něj naaranžovala mořské plody se stéblem citronové trávy, tak si bude myslet, že jsem se zbláznila,“ vysvětluje.
Přečtěte si: Dostanete to, za co zaplatíte. To platí i o jídle
I Blanka Suchá vidí největší problém v počtu hostů, což ovlivňuje cenu jídla. Ještě před pár lety se pravidelných návštěvníků, kterých bylo dost, zeptala, na co mají chuť a to jim také druhý den uvařila. Upekla jim i kachnu. I teď se někteří hosté občas zeptají, kdy bude segedín, nebo rajská, že určitě přijdou.
Nepřítel poledního menu
Provozní Pavel Šaffek z restaurace na Starém Městě je odpůrcem poledních menu a vůbec se tím netají. „Co vám nabídnou? Lacinou polívku, rizoto a k tomu kompot, salát nebo nějaký moučník, který byste si samotný nikdy nedala. Jakmile se dostanete přes sto korun, lidem to přijde moc, ale v mekáči si na tácu odnesou za sto dvacet nebo za sto padesát karbanátek, hranolky a colu a vůbec jim to nevadí. Mají zdeformovaný myšlení,“ říká.
Pan Šaffek tvrdí, že by nikdy nedovolil, aby se u něj vařilo z těch nejlevnějších surovin. Když chci na jídelníčku špagety, tak jedině italské Barilly s pravým parmezánem značky Aaron. Lidé podle něj už ani nevědí, co jedí. Každý zná jen kuře zapečené se sýrem. A s nadsázkou dodává, že už ani nepoznají rajskou nebo koprovou omáčku. „Restaurace nejsou závodní jídelny, kam se chodilo denně. Každý si může vybrat. Buď se najím dobře a zaplatím o dvacet korun víc, a třeba ne každý den, nebo do žaludku nasoukám cokoliv,“ dodává.
Jen na doplnění. Pavel Šaffek pracuje v restauraci, která v poledne nabízí hotová jídla kolem za 84 až 87 korun se stopadesátigramovým masem a jídla na objednávku, která nejsou o nic dražší. I třistagramový kuřecí steak na hromadě čerstvé zeleniny s černými olivami a bazalkovou omáčkou za 93 korun je v srdci Prahy více než lákavá cena.
Zatím to jde
Restaurace udržují polední menu, aby nezely prázdnotou. Z tříchodových jich dost přešlo na dva chody – polévku a hlavní jídlo. Snížila se i gramáž masa. Hodně záleží na tom, zda v okolí restaurace je hodně kanceláří nebo se zrovna staví, konkurence je velká. A samozřejmě v jakém městě a jaké lokalitě restaurace je.
Pokud zaniknou stravenky, zaniknou pravděpodobně i polední menu. Možná i některé hospody. Zatím se do stovky dá v poledne v některých z nich určitě slušně najíst. A nemusí to být nutně sekaná a bramborová kaše z pytlíku.
ČLÁNKY DO MAILU