Jídlo v restauraci je dobrá záminka se s někým sejít, říká pořadatelka festivalu Restaurant Week

Letošní podzimní edice festivalu Restaurant Week trvala rekordní tři týdny a končí tento víkend. A podle zájmu návštěvníků se dá soudit, že už je v Praze stejně doma, jako se dříve prosadil například v Londýně, Chicagu nebo New Yorku.  

Proč by měli lidé chodit na jídlo v rámci festivalu Restaurant Week?

Obecně si myslím, že je dobré chodit do restaurací, ale není to vždycky snadné se k tomu přimět a tohle je hezká příležitost někam vyrazit. Nedávno se mě někdo taky ptal, proč chodit na jídlo ven, když si ho můžeme udělat doma. Sama si taky spoustu jídla uvařím doma, ale chození do restaurací vnímám jako společenskou událost. Je to dobrá záminka se s někým potkat a strávit s ním čas. 

Příležitost k socializaci, můžete se potkat s kamarádem, popovídat si u toho jídla s mámou nebo babičkou, pozvat někoho na rande. Můžete na dobré jídlo zdrhnout od každodenní rutiny. My to lidem usnadňujeme tím, že to děláme levnější. Takže je to výhodné, protože to stojí méně, než kdybyste do té restaurace šli jen tak. 

Část lidí možná ocení i to, že si v každé restauraci vybírají ze dvou pevně daných menu a nemusí vymýšlet, co si dají za předkrm a jaké k němu zvolí hlavní jídlo. 

Určitě, protože někdo chodí do restaurace často a zkouší různé styly a různá jídla, je to pro něj běžné a hodně se v tom vyzná. Restaurant Week je ale příležitost i pro ty, kdo na to zase tak zvyklí nejsou, aby ochutnali něco méně obvyklého. 

Ale na menu chodí i štamgasti různých restaurací, které v rámci festivalu Restaurant Week nabízejí něco jiného, než mají normálně na lístku. Například Next Door Zdeňka Pohlreicha loni udělal telecí líčka na červeném víně, takže jiným způsobem než obvykle, a pro spoustu návštěvníků, kteří tu restauraci znají, to bylo zajímavé. 

Jinde zase nabízejí něco, co vůbec v jídelníčku nemají, třeba různé dezerty a tím také umí svoje stálé zákazníky překvapit. 

Chodí lidé v rámci festivalu do více restaurací? 

Průměrně jdou naši návštěvníci někam zhruba dvaapůlkrát, ale třeba na jaře jsme měli člověka, který šel na osm míst, další šli někam šestkrát. Nepočítám do toho firmy, které kupují vouchery na jídlo jako dárek. 

Přečtěte si také:

Jedlé zlato, lanýže, originální pizza i vareniky. To je nabídka podzimního festivalu Restaurant Week

O jaký typ restaurací je největší zájem? 

Velký zájem je o restaurace zaměřené na fine dining, které mají díky festivalu nejlepší poměr cena/výkon. To se týká třeba restaurace Dejvická 34, kde člověka večeře ve dvou díky našemu menu vyšla na necelých šestnáct set korun. Jinak by to bylo mnohem víc. 

Velký zájem je také o hotelové restaurace a úspěch mívají třeba i úplně neznámé podniky, které nabídnou hodně přitažlivé menu. To znamená restaurace, které mají steaky, seafood nebo nějaké neobvyklé ingredience, jako je zlato, kaviár nebo třeba pracují s tekutým dusíkem. 

A pokud jde o typ kuchyně, letí nejvíc Itálie, Francie, nebo něco úplně jiného? 

Restaurací s italskou kuchyní máme hodně, takže budou ve statistikách vždycky vysoko, populární jsou i asijské restaurace. Ale řekla bych, že lidé se až tak nerozhodují podle kuchyně, ale podle toho, co má která restaurace na menu. 

Z menu podzimní edice festivalu Restaurant Week

• 
• 
• 

Dalších 36 fotografií

Jaké byly vaše letošní podzimní tajné tipy? 

Jeden by byl cestovatelský. Jsem pyšná, že se nám podařilo ulovit zajímavé restaurace s národními kuchyněmi, například izraelskou nebo gruzínskou, kde návštěvníky čekají neznámé chutě a také třeba gruzínské tance. 

A druhý tip byl gurmánský, konkrétně třeba restaurace Dejvická 34 s hodně zajímavým menu. Rádi podporujeme i další skvělá místa, poprvé máme v nabídce například  River's smokelab, kde jídla připravují pomocí smokeru a mají efektní nabídku. Zážitek nepochybně je i restaurace Zinc v hotelu Hilton nebo Brick's Restaurant & Bar v Hergetově cihelně, kde mají nového kuchaře Pavla Sapíka. Novinkou je také Farina, v jejímž čele je šéfkuchař Riccardo Lucque a zaměřují se na neapolskou pizzu. 

Menu původně stálo 790, pak přibyly podniky za 590 korun a letos je ta levnější kategorie za 490? 

Ano, nižší cenu jsme ještě snížili a tím pádem se nám otevřely dveře do různých sushi restaurací a restaurací zaměřených třeba na plněné knedlíčky dim sum, což nám hezky hraje s cestovatelským zaměřením festivalu Restaurant Week. A zase, je to skvělá příležitost tahle jídla ochutnat i pro lidi, kteří je třeba neznají. 

V ceně už je koktejl v hodně 150 korun a vy k tomu získáváte tříchodové menu, ochutnáte něco, co jste dosud nejedli, necháte se obsluhovat, myslím, že je to dobrý zážitek. 

Chystáte se expandovat i mimo Prahu? 

Určitě, teď na podzim máme v nabídce i brněnské restaurace, časem bychom chtěli jít i dál, do regionů. Uvidíme ještě, kam se vydáme. Zatím nedokážu říct, jestli to bude Plzeň, nebo Budějovice, Olomouc, nebo Liberec. Ráda bych, aby si tam každý našel něco, co ho zaujme, a aby třeba přibylo restaurací za 490 korun. 

Na druhou stranu se snažíme mít pro zákazníky nějakou přidanou hodnotu, a proto jsme restaurace, které nabízejí amuse-bouche, začali označovat na našem webu hvězdičkou, abyste je nepřehlédli. 

Jakou restauraci jste při organizaci prvního ročníku oslovila jako první a jaká byla reakce?

Byl to Giona Fedrigo z restaurace Sansho, kterého jsem znala, on to okamžitě pochopil a řekl jasně, jdeme do toho – že to přece nemůže být nesmysl, když to dělám já. Sansho je podnik s dobrým renomé, což mě nakoplo a celé se to rozjelo. Vzápětí se zapojili třeba Riccardo Lucque a jeho společník Ondřej Rákosník s podniky La Bottega nebo Aromi a pak už to jelo samo. 

Restaurant Week se v Česku koná dvakrát ročně. A jak vás tak znám, mezitím toho děláte spoustu dalšího. Co všechno? 

Pořád jsem rozkročená doširoka a na dvou židlích. Na jedné straně mám Restaurant Week a na druhé jsem pořád Foodpioneer a dělám to, co jsem dělala vždycky. Snažím se přibližovat svět produkce potravin a zemědělství – čili se stále pohybuju kolem jídla, ale je to hodně zemité, a to doslova, protože se zajímám třeba o lidi kolem farmaření, mimo jiné dokumentuji jejich práci. Pracuji pro značku Regionální potravina, pro Evropský úřad pro bezpečnosti potravin, dělám různé kurzy třeba pro kuchaře o původu potravin. 

Zatímco práce kolem festivalu Restaurant Week je hodně manažerská, to ostatní je taková práce rukama, nohama, rukama v hlíně. Jsem při ní hodně v kontaktu s lidmi a s jejich příběhy. Je to občas až romantické a je hezké ty práce střídat. 

Víte, z jaké země pochází boršč, ramen, hranolky či třeba chilli con carne? Udělejte si test

Když se řekne vepřo knedlo zelo, málokdo pochybuje o tom, že jde o českou specialitu, stejně jako pizza nezapře Itálii a španělskou paellu by si asi taky správně tipnul skoro každý. Ale i mezi zdánlivě typickými jídly existuje spousta chytáků – vyzkoušejte si v našem testu, jak se v nich vyznáte.

Spustit kvíz