Tuhle se nemocniční budíček v pět probíral v médiích a odpověď lidí z ministerstva i nemocnic byla prostá i tragická zároveň: ono je to tak prostě zavedeno, tradice. A jedním dechem dodali, že sice není žádný medicínský ani organizační důvod, proč by se pacientni nemohli budit třeba v sedm, ale když už to tak dělali ti před nimi... Míněno za císaře pána, který trpěl nespavostí a proto muselo celé Rakousko-Uhersko fungovat od nejčasnějšího rána.