Za komunistů jsme se ještě stihla vdát a mít vlastní domácnost, tak mě nikdo nemůže podezřívat, že si nemůžu nic pamatovat.
Některé potraviny byly daleko lepší, jiné horší. Hlavně nebyly (třeba roštěná, svíčková, panenka - ty jsem začala vídat až po revoluci, dřív jen pod pultem pro známé...).
Lepší byly třeba dorty, krémy se dělaly ze šlehačky a másla. Dělalo se odhadem tak 20 druhů podle centrální receptury, takže v kterékoliv cukrárně od Aše po Čiernou pri Čope to chutnalo stejně. Vždy měli pohromadě tak 7-10 možností. Laskonky byly z lískových oříšků a másla, ty mi chybějí nejvíc.
Na druhou stranu sice tam bylo míň chemie, ale dodnes mám trauma z toho, jak nám rodiče nutili kakao ze zkyslého mléka, protože ho koupili den předtím a v samoobsluze se válelo celý den při pokojové teplotě.
Taky jsem jako malá holka tátovi chodila kupovat pivo (tenkrát se to tak nebralo) a pamatuju se, jak jsem musela v létě otáčet lahve dnem vzhůru, která už se kazí a zakaluje. Někdy byla fuška najít dvě dobrá piva z hromady bas. Jogurty byly hrozně kyselé, tak divoce. Všechno se kazilo před očima. To byla daň za absenci chemie...