Však já to taky tak dělám, jenom se u toho hrozně naběhám. Když chci takovou zeleninu, pro kterou jsem dřív chodil na roh, musím jet tramvají do Holešovické tržnice; když chci čerstvou rybu, musím až do Vysočan do rybárny; když chci játra nebo jiné "úzkoprofilové" vnitřnosti, musím jet k řezníkovi do Karlína, protože všichni ostatní, ke kterým to mám blíž, je vedou pouze nárazově čas od času. Když chci telecí... tak nevím, protože od té doby, co zavřeli Pavlisovo řeznictví na Floře, se mi jiného stabilního dodavatele telat najít nepovedlo. V běžné docházkové vzdálenosti nemám jediný obchod, kam by se dalo jít smysluplně nakoupit; je tu jen Billa, Albert, Kaufland a osm až deset Vietnamců, kteří přeprodávají ten Kaufland. A to je, prosím, Praha. Jak to asi musí výpadat na maloměstě?
Co se týče sortimentu cukrovinek za bolševika, buď máte selektivní paměť, nebo jste měli líného vedoucího v konzumu. Nabídka českých a slovenských produktů byla prakticky totožná, jen byly všechny zhruba o třetinu až polovinu větší. ;) Belgické nugáty a podobné obmyslnosti ze Západu se sem pochopitelně nevozily, jelikož to bylo za valuty - ale dneska se to sem taky nevozí, protože pro východoevropský trh se to mastí v Polsku z palmového oleje a kakaových šlupek. Když to chcete normální, neokradený, stejně si je musíte z toho Skopčákova přivézt osobně.