Vlákno názorů k článku Retrosajrajt? od Naďa - Za komunistů jsme se ještě stihla vdát a...

Za komunistů jsme se ještě stihla vdát a mít vlastní domácnost, tak mě nikdo nemůže podezřívat, že si nemůžu nic pamatovat.
Některé potraviny byly daleko lepší, jiné horší. Hlavně nebyly (třeba roštěná, svíčková, panenka - ty jsem začala vídat až po revoluci, dřív jen pod pultem pro známé...).
Lepší byly třeba dorty, krémy se dělaly ze šlehačky a másla. Dělalo se odhadem tak 20 druhů podle centrální receptury, takže v kterékoliv cukrárně od Aše po Čiernou pri Čope to chutnalo stejně. Vždy měli pohromadě tak 7-10 možností. Laskonky byly z lískových oříšků a másla, ty mi chybějí nejvíc.
Na druhou stranu sice tam bylo míň chemie, ale dodnes mám trauma z toho, jak nám rodiče nutili kakao ze zkyslého mléka, protože ho koupili den předtím a v samoobsluze se válelo celý den při pokojové teplotě.
Taky jsem jako malá holka tátovi chodila kupovat pivo (tenkrát se to tak nebralo) a pamatuju se, jak jsem musela v létě otáčet lahve dnem vzhůru, která už se kazí a zakaluje. Někdy byla fuška najít dvě dobrá piva z hromady bas. Jogurty byly hrozně kyselé, tak divoce. Všechno se kazilo před očima. To byla daň za absenci chemie...

"Taky jsem jako malá holka tátovi chodila kupovat pivo (tenkrát se to tak nebralo) a pamatuju se, jak jsem musela v létě otáčet lahve dnem vzhůru, která už se kazí a zakaluje."

No vidíš, a po letech to je zase velká móda. Dokonce ho zakalují i uměle, a ne kvasinkami, ale umělým zákalem z jablek:
¨
http://www.gastrotrend.cz/7-rubriky-clanky/4-pivo/3002-nefiltrovane-pivo--umele-zakalene-a-cezene-filtrem.html

No jo, tenkrát zákal znamenal, že konzument stráví druhý den na WC...

Jo, a hnědý flašky byly lepší než zelený. Ach jo.

Nikdo nevyzkoušel, ale všichni věděli, že. A když věděli, tak proč zkoušet, že.

Vy si tady oba pletete nefiltrované (může mít zákal) a nepasterované pivo. Věřte, že tehdejší pivo, v kterém se u dna cosi vznášelo, rozhodně nebylo vhodné k pití.
Zrovna tak jako byl na vyhození dort, co si ho člověk přinesl domů z cukrárny a zjistil, že krém je zkyslý.
Všechno má svá pro a proti. Dnes si může člověk vybrat.

Šlehačku moje mám dělala podle (pra)babiččina receptu z války z másla a mléka (máslo se rozmixovalo v mléce, nechalo se nějakou dobu odstát v lednici, a pak to šlo šlehat, podrobnosti si nepamatuji), protože koupit šlehačku na šlehání prostě nešlo. Zázrak bylo, když se podařila koupit smetana do omáčky.

V 50-tých letech? V 80-tých letech nebyla pokaždé na krámě, ale sehnat ji nebyl žádný "zázrak". Běžné bylo, to si vybavuji dobře, "kup smetanu na vaření, sladkou, ne zakysalou, kdyby nebyla, tak šlehačku" A málokdy člověk nepřinesl nic. Tedy pokud nešel půl hodiny před zavíračkou. Podobně, když byly narozeniny, šlehačka byla vždy. Byť člověk někdy musel oběhnout dva, i tři krámy, a radši na to pamatovat den předem.

To jsou právě ty pověsti, odvozující se od mimořádných událostí. Mléčné výrobky byly těžko k sehnání několik týdnů v roce 1981, když se to lifrovalo do Polska, kde byl vyjímečný stav, aby tamní obyvatelstvo uplatili, uklidnili. Stejně tak ty pověsti o nedostatku toaletního papíru. Ten byl špatně k sehnání asi čtvrt roku někdy kolem roku 1985, když vyhořela fabrika na Slovensku. Potom se objevily nějaké z Bulharska a podobné kuriozity.

"...pár měsíců neměla prakticky šanci se k šlehačce v maloobchodě dostat"

Je neuvěřitelné, jak lidé nedokážou odhlédnout od své omezené místní zkušenosti a zobecňují své výjimečné zážitky na celou dobu, celý stát a režim.

Šlehačka (snad kromě doby těsně po válce) rozhodně nebyla nedostatkovým zbožím. Bylo to to nejběžnější a nejobyčejnější zboží ve všech obchodech, které jsem kdy navštívil.

Je samozřejmě možné, že v zapadlém obchodě kdesi kdysi neschopný vedoucí obchodu neobjednával šlehačku, protože o ni v minulosti nebyl zájem nebo mu nezáleželo na spokojenosti zákazníků, je také možné, že někdo nedostal šlehačku těsně před zavírací dobou, ale dělat z toho trend a obecnou pravdu... Podobných nesmyslů je v této diskusi nespočet.