Řídnutí kostí nebolí, ale dá se poznat podle bolesti zad nebo potíží s dýcháním

S věkem kosti slábnou a řídnou, aniž to většinou tušíme. Časná stadia osteoporózy nezpůsobují žádné příznaky ani varovné signály. Ve většině případů lidé s osteoporózou nevědí, že ji mají, dokud si něco nezlomí. 

Komu hrozí osteoporóza nejvíce?

I bez zlomenin, bez závažných příčin lze pozorovat, zvláště u pokročilejší osteoporózy, některé typické projevy. Jakmile se stav kostní hmoty dále zhorší, mohou se objevit zřetelnější příznaky, jako je snížení výšky, bolesti krku nebo zad, a to od drobných potíží po ochromující bolest, shrbené držení zad, které může dokonce ovlivnit dýchání v důsledku zvýšeného tlaku na dýchací cesty a omezené expanze plic.

Existují rizikové skupiny, u kterých je pravděpodobnost vzniku osteoporózy vyšší. Jde třeba o ženy v menopauze i mladší ženy s odstraněnými vaječníky, podvyživené osoby, jedince s nízkým příjmem vitamínu D a vápníku. 

Přečtěte si také:

Trpíte osteoporózou? Čím dřív začnete cvičit, tím lépe

Zvýšené riziko se týká například i těch lidí, kteří pravidelně pijí alkohol, nadměrné množství kofeinu, kuřáků, vegetariánů a veganů, osob s nedostatkem pohybu, lidí s osteoporózou v rodinné anamnéze, pacientů s některými chorobami (například artritida, endokrinologická onemocnění) či jedinců užívajících určité druhy léků, jako jsou třeba kortikosteroidy.

Kosti máme nejhustší kolem třicítky

Hustota kostí dosahuje svého maxima okolo 30. roku věku, pak se postupně začíná snižovat. U lidí, kteří měli špatnou životosprávu nebo trpí určitými onemocněními, pak může dojít ke snížení pevnosti kostí pod kritickou mez a vzniku osteoporózy v mladším věku, než je obvyklé. 

Také pokud má mladý člověk nezdravou životosprávu, například nedostatek pohybu, špatnou výživu, nízký přísun vitamínu D a vápníku, může dojít ke zpomalení nárůstu kostní hmoty a jeho kosti nikdy nebudou tak pevné, jak by bývaly mohly být. Někdy se to stává i z hormonálních příčin.

Co rozhoduje o pevnosti kostí

Jednoduše řečeno, hustota kostí se odvíjí od jejich poréznosti. Zkuste si ji představit třeba jako mycí houbu, jejíž povrch je rozrušen drobnými otvory. Čím více takového volného místa v kosti je, tím méně je hustá. Kosti s malou hustotou se snáze zlomí, a to i následkem banálního zranění, jaké nastane třeba po zakopnutí. U těžké osteoporózy může dojít ke zlomenině dokonce i následkem silného kýchání nebo kašle.

Srovnání zdravé kosti a kosti řídnoucí kvůli osteoporóze

Autor: Depositphotos

Někdy se stane, že některý z páteřních obratlů je tak slabý, že se zlomí při normálním zatížení páteře. Podle výzkumů je až 80 procent hustoty kostí určeno genetickými faktory. V průběhu stárnutí se nicméně obsah minerálů v kostech snižuje u každého člověka, a ty se tak stávají poréznějšími. 

Kromě genetiky, stárnutí a pohlaví (ženy mají vyšší riziko vzniku osteoporózy) přispívá ke ztrátě hustoty kostí řada dalších faktorů, včetně výživy, životního stylu a celkového zdraví. 

Jak se měří hustota kostí?

Nejběžnějším způsobem diagnostiky je vyšetření zvané denzitometrie, pomocí kterého je možné změřit hustotu minerálů v kosti (bone mineral density – BMD) a hustotu kostní tkáně. Toto vyšetření mohou předepsat lékaři těchto specializací: revmatologie, dětská revmatologie, ortopedie, traumatologie, vnitřní lékařství, gynekologie a porodnictví, dětská gynekologie, endokrinologie a za přesně daných okolností také praktický lékař. 

Vyšetření můžete absolvovat i jako samoplátci, obvykle se pohybuje v ceně okolo 1000 korun. O hustotě kostí vypovídá takzvané T-skóre. Vyjadřuje výsledek srovnání s tabulkovými hodnotami kostní minerální denzity mladých lidí stejného pohlaví. 

• Hodnota vyšší než −1 je považována za normální, ale číslo v rozmezí −1 až −2,5 je vyhodnoceno jako osteopenie, první fáze řídnutí kostí a předstupeň osteoporózy.
• Jestliže je však T-skóre horší než −2,5, jedná se o osteoporózu. 
• Vyhodnocuje se rovněž Z-skóre, při kterém se porovnává výsledek vyšetření pacienta s osobami stejného pohlaví i věku. 

Další metoda, kterou mohou specialisté použít k diagnostice osteoporózy, je ultrazvukové vyšetření, prováděné obvykle na patě. Lékař také může provést některé testy krve a moči.

Léčba osteoporózy zahrnuje i změnu životního stylu

Léčba osteoporózy závisí na tom, co je její příčinou. Pokud jde o stav, vzniklý na základě jiného onemocnění, pak je primárně třeba léčit tuto chorobu. U „klasické“ osteoporózy nastupuje medikamentózní léčba spojená s režimovými opatřeními. Pacienti užívají léky proti odvápnění kostí a pro podporu jejich nové tvorby. 

Je také třeba, aby si ohlídali příjem vápníku i vitamínu D (tělo potřebuje vápník k udržení silných kostí a vitamín D k absorpci vápníku), mezi další živiny, které podporují zdraví kostí, patří bílkoviny, hořčík, zinek a vitamín K. Je důležité zařadit do svého každodenního plánu pravidelný pohyb. 

Vhodná je například svižná chůze, kondiční cvičení i rehabilitační programy, ale rovněž řada dalších aktivit dle věku a kondice pacienta. Pro osoby s osteoporózou je také důležité odstranit všechny faktory, které zhoršují už vzniklé onemocnění. Jak bylo již řečeno, jde kromě jiného například o kouření, špatně sestavený jídelníček nebo konzumaci alkoholu.

Podle výzkumů je osteoporóza častější u bílých lidí a lidí asijského původu, konkrétně u žen. Některé choroby a stavy mohou také zvýšit riziko osteoporózy. Patří mezi ně problémy s ledvinami, nedostatek vitamínu D, diabetes, hypertyreóza, hyperparatyreóza, revmatická artritida, demence, cystická fibróza, srpkovitá anémie, malabsorpce způsobená zánětlivým onemocnění střev nebo celiakií. Užívání imunosupresivních léků a steroidů, jako je třeba prednison, může také zvýšit riziko osteoporózy, stejně jako léky na epilepsii a substituční terapie štítné žlázy, pokud je dávka příliš vysoká.