Rizika plavání sice nejsou nijak fatální, ale s postupným poznáváním souvislostí týkajících se prostředí, ve kterém se člověk pohybuje, se začínají hromadit. Například při koupání v umělých bazénech.
Značná část lidí bazény, díky snadné dostupnosti a množství atrakcí, které jsou s koupáním v nich spojené, preferuje před plaváním ve volné přírodě. To je oprávněně spojeno s větším rizikem při kontaktu s organismy, které ve vodě v přírodě běžně žijí, přičemž největší obavy vzbuzují více či méně toxické sinice. Bazény naproti tomu mají image zařízení, ve kterých se žádné „potvůrky“ nevyskytují, a představují tak pro rekreační koupání čistší prostředí. Tak úplně pravda to ale není.
Plavu – dýchám – vdechuji. Co?
V prvé řadě jsou přirozenou součástí většiny bazénů toxické látky také. Jde především o zplodiny z desinfekcí bazénů a mix celé řady látek, které se do vody bazénů dostávají z těl plavců. Tématu se velmi podrobně věnoval na základě výsledků vědců z americké Environmental Protection Agency časopis Environmental Health Perspectives, přičemž základní syntézu výsledků u nás zveřejnil server Osel.cz. Z nich vyplývá, že zejména intenzita plavání má vyšší vliv na míru vdechování látek, které vznikají reakcemi s chlórem a brómem, tedy dezinfekčními činidly běžně používanými v bazénech. Vědci celkem logicky zjistili, že po intenzivním plavání v tělech plavců narostla jejich koncentrace, přičemž odhalili i zvýšené koncentrace látek skupiny trihalometanů, které mimo jiné poškozují dědičnou informaci bílých krvinek.
Jak už to tak bývá, i v tomto případě je míra rizika daná zejména naší vlastní genetickou výbavou. Někteří z nás mají totiž geny, které dokáží měnit zmiňované trihalometany na ještě toxičtější látky, jiný lidský gen ale naopak negativní účinky trihalometanů zmírňuje. Genetika hraje roli i v míře rizika, které bývá s plaváním v bazénech často spojováno – totiž rizika rakoviny močového měchýře. Vědci přitom na celkem velkém vzorku zkoumaných plavců odhalili, že pokud měl dotyčný plavec rizikové varianty genů, pak čelil šestkrát vyššímu riziku onemocnění rakovinou než člověk, který chodil plavat stejně často, ale rizikové varianty genů nezdědil.
Čtěte dále: Válka s rakovinou: močový měchýř a štítná žláza
Plavání v bazénech s mořskou vodou je zdravější
Kupodivu i v případě koupání v bazénech – tedy v desinfikované vodě, existují rizika mikrobiální kontaminace. Mohou za to především sami plavci, a všeobecná preference koupání v teplé vodě. Čím je ale voda teplejší, tím lepší podmínky pro rychlejší rozvoj různých mikroorganismů v ní… Jedním z nich mohou být i měňavky rodu Acanthamoeba, které běžně žijí ve volné přírodě, především v půdě, ale poměrně často pronikají i do vody. A podle dosavadních poznatků přežívají dokonce i v chlorované pitné vodě nebo ve vodě plaveckých bazénů. Některé druhy měňavek jsou přitom schopné vyvolat závažné infekce, například zánět rohovky oka, přičemž tento zánět provázejí silné bolesti a při rozsáhlejším zasažení rohovky hrozí nemocnému oslepnutí.
K tématu: Velkým nepřítelem kontaktních čoček je voda
Generální prevencí vůči mikrobiologickým rizikům je i tak samozřejmě desinfekce vody, není ale možná od věci si uvědomit, že nižší rizika představují kryté bazény se slanou vodou. Takové bazény se podstatně lépe udržují právě z pohledu mikrobiálních rizik a zřejmě i tato skutečnost stojí za stále větším počtem bazénů s „mořskou vodou“. Tak úplně mořská sice není, k vytvoření slané chuti se používá především jedlá sůl, zatímco pravá mořská voda se skládá z tisíců dalších ingrediencí. Umělá mořská voda je ale nepochybně nepříliš známý benefit. Pokud má někdo zájem prostudovat si hygienické požadavky na provoz bazénů, najde příslušné údaje na stránkách Státního zdravotního ústavu.
Plavejte. Ale za určitých pravidel
Cílem tohoto článku není odradit plavce od koupání v bazénech a různých typech uměle budovaných koupacích zařízení. Je zcela zřejmé, že samotná koupel a plavání ve vodě jsou většími pozitivy, než zatím stále spíše potenciální rizika vyplývající z návštěv bazénů.
Právě proto je ale vhodné ctít některé základní zásady a uvědomit si širší souvislosti rekreačního plavání.
Jednak že intenzivnější plavání znamená v praxi vyšší inhalaci možných rizikových látek. Dále že koupání v „mořské vodě“ je o něco zdravější z pohledu mikrobiální kontaminace. Že ani při koupání neplatí možná rizika pro všechny, ale jen pro geneticky „hůře“ vybavené jedince. Že je nutné uzavřené prostory bazénů dostatečně intenzivně odvětrávat. A především, že míra zejména mikrobiálního rizika záleží na samotných koupajících se, jejich hygieně před vstupem do vody a zodpovědnosti v případě různých kožních chorob – pokud jimi někdo trpí, neměl by společné kryté umělé bazény navštěvovat…
ČLÁNKY DO MAILU