Zatím přes dvacet letošních případů výskytu tasemnice vypadá po letech několikanásobně nižšího výskytu tohoto parazita v ČR jako opětná recidiva již vyřešeného problému. Dlužno ale říci, že se tasemnic, a to i v případě použití nejnovějších metod v prevenci zjišťování výskytu boubelů v tělech skotu, nejspíš ještě nějakou dobu nezbavíme. Zatím žádná z používaných nebo k použití připravovaných metod není totiž stoprocentní.
To platí i pro vyšetřením krve skotu na přítomnost protilátek proti cysticerkům (boubelů v tělech skotu). Oproti současným praktikám nařezávání svalových partií skotu je sice tato metoda citlivější, i tak je ale podle Josefa Dubna, mluvčího Státní veterinární správy ČR (SVS), její účinnost 82 procent. Protilátky tak lze potvrdit u 82 infikovaných kusů skotu ze sta, což zas tak úžasná záruka „bezpečného masa“ není.
Tasemnici vypudí pálivé koření
Navíc z této metody není jasné, jestli se protilátky vytvořily již dříve, v době, kdy v těle příslušného zvířete skutečně paraziti byli, přičemž v době, kdy je zvíře testováno, v něm již nejsou, nebo nejsou funkční (jsou například zvápenatělé).
I samotná tasemnice v lidském těle může přežívat různě dlouhou dobu. Ne každý přitom ví, že jí lze z těla ven „pomoci“, a to prostřednictvím pálivých druhů koření a především – česneku. Což jsou mimochodem ingredience používané při konzumaci zřejmě nejvíce rizikového jídla – tatarského bifteku. Potvrzují to i historické zkušenosti používání pálivého koření v oblastech, kde je riziko výskytu různých červů vyšší než v euroamerické civilizaci, i proto, že se v takových oblastech řada pokrmů přímo z červů či hmyzu připravuje. Není náhodou, že ve stejných oblastech se zároveň konzumuje mnoho pálivého koření.
Přečtěte si: Pozor: Pálí to!
Antibiotika by nepomohla
Zpět ale k tasemnici. Ta, o které je řeč, se nazývá tasemnice bezbranná, a zdaleka nejde o jediný druh tasemnice, který se vyskytuje v ČR. Své druhy tasemnic mají i kočky nebo psi, takže zdrojem tasemnic nemusí být vždy jen a pouze hovězí maso. Ostatně, v minulosti, kdy byl v naší zemi dočasně zakázán prodej tatarských bifteků, také nebylo zdrojem hovězí maso, jak se později zjistilo.
Co je pro spotřebitele důležité, je skutečnost, že k léčení skotu, u kterého je podezření na výskyt boubelů, není možné použít antibiotika. K ničemu by to nebylo. Pokud se boubele zjistí při veterinární prohlídce na jatkách, nesmí být pochopitelně takové maso dodáno do tržní sítě.
Prevencí vůči šíření tasemnice je počasí
Možné rozšíření tasemnice v přírodě je velmi snadné, a může se na něm doslova plošně podílet i sám, a to klidně jediný, člověk. Do prostředí se totiž tasemnice dostává prostřednictvím trusu, který obsahuje poslední článek tohoto parazita s velkým počtem vajíček. Riziko pro rozšíření parazita tak představují veškeré suché záchody, žumpy a jejich nekontrolovatelné vyvážení do přírody, i jednotlivé výkaly například v lese. Fakticky jedinou „přírodní prevencí“ vůči dalšímu šíření je počasí. Teplo a sluneční svit vajíčka tasemnice likvidují, nicméně, vzhledem k tomu, že každé prostředí se od sebe liší, například vlhkostí, nelze zcela přesně a generálně říci, za jak dlouho slunce zárodky tasemnice zničí.
Nejúčinnější metodou prevence proti tasemnicím tak zůstává v případě tatarského bifteku klasické škrábání masa, při kterém se boubele tasemnice obvykle zničí. A zřejmě to tak ještě nějakou dobu zůstane. Druhou možností je několikadenní zmražení hovězího, ze kterého chceme tatarský biftek nebo krvavý biftek udělat. Jenže ono zmražení, zvláště je-li neodborně provedeno v domácnosti spotřebitele, se může negativně projevit zejména na senzorických a kulinářských vlastnostech hovězího. Stoprocentně stoprocentní dokonce ani není syrové či polosyrové hovězí nejíst. Tasemnice není jen v hovězím, jak již bylo řečeno.
Čtěte téma: Jak se nenakazit tatarákem?
Na závěr snad jen jedna poznámka – podle některých zpráv v médiích to skoro vypadá, jako bychom byli rizikem tasemnice skoro ze všech stran obklopeni. Skutečností ale je, že podle statistik činil v ČR výskyt boubelů v mase skotu v loňském roce jen 0,004 procenta, což je v praxi 60 případů z 1,4 milionu poražených zvířat. A i v případě, že se moderními metodami prokáže výskyt protilátek u plných deseti procent skotu v příslušném chovu, je skutečné riziko hodnoceno jako malé. I proto, že existence protilátek ještě automaticky neznamená výskyt boubele schopného infekce.
ČLÁNKY DO MAILU