Dvojice, které se shodnou na financích, jsou přírodní úkaz

Tzv. stojka se dnes už moc nenosí. Mladí lidé se do svatby nehrnou a žijí „na hromádce“ každý za své. Po případné svatbě se jim zajetý mechanismus měnit nechce. Nic proti, pokud žádný z partnerů netrpí pocitem, že doplácí. „S páry, které se shodnou na tom, jak nakládat s financemi, se setkávám v poradně asi tak často, jako veterinář s dvouhlavými telaty,“ tvrdí v knize Muž a žena – návod k použití psycholog Petr Šmolka.

Ona platí domácnost, on spoří (na svůj účet)

Autor: SXC

Vzali se mladí, tehdy před dvaceti lety to bylo běžné. Ivě bylo dvacet, Václavovi o čtyři více. Dítě bylo logicky na cestě. Finance neřešili, ostatně žádné ani neměli. Těch pár korun, co vydělali, lehce utratili za živobytí a zařízení do bytu. Milovali se, a když na tom byli s penězi trochu lépe, šetřili. On víc. Ale jí to tehdy ještě nevadilo. Pak začal podnikat, zkrachoval a nastaly problémy, na jejichž konci stál rozvod. Šlo mu předejít?

„Byla to doba těsně po sametové revoluci,“ vzpomíná Iva, „téměř každý tehdy začal podnikat. Václav nebyl výjimka.“ Iva vypráví, jak byli hladoví po všem, co si předtím nemohli dovolit. „Chtěli jsme to rychle dohnat,“ říká, „první zahraniční dovolenou jinam než do Bulharska, nové auto, lyžování v Alpách, první video a barevnou televizi jiné značky než Tesla Orava nebo Rubín.“ I když na tu dobu Iva dodnes ráda vzpomíná, s odstupem si uvědomuje, že právě tehdy položili s Václavem základní kámen pozdějšímu rozpadu vztahu.

Ztratila totiž, do jisté míry vlastní vinou, přehled o příjmech manžela. Tehdy se dohodli, že z její výplaty budou financovat provoz domácnosti, zatímco peníze z mužova podnikání uspoří. Skvělý nápad, jenže Václav ukládal vydělané peníze na účet, k němuž Iva neměla přístup. „Nevěděla jsem, kolik Vašek vydělává, ani kolik máme našetřeno. Byla jsem tehdy mladá, dnes vím, že to byla chyba, tehdy mi stačilo, že nestrádáme,“ vzpomíná.

Pod hladinou to zapáchá

V americkém filmu režiséra Woody Allena Manželé a manželky představuje režisér se svou tehdejší životní i filmovou partnerkou, herečkou Miou Farrow, zdánlivě spokojený a vyrovnaný pár. Jejich poklidným životem otřesou rozvádějící se přátelé. Během diskusí muž s mužem, žena s ženou i ve čtyřech vyplavou na povrch i léta neřešené problémy Allena s Farrow. Co se jevilo jako harmonie, se ukázalo stojatými vodami, kde to pod hladinou už pěkně zapáchá. Zatímco pár, který se chtěl původně rozvádět, si vše po italsku vyříkal a rozchod odvrátil, vztah Allena s Farrow se zachránit nepodařilo.

Harmonie totiž neznamená, že problémy nemáme, ale že je umíme konstruktivně řešit a hlavně že se posloucháme a nasloucháme si.

I Iva s Václavem působili na okolí harmonicky. Jejich roky neřešené problémy číhaly jako časovaná nálož pod kobercem a čekaly, kdo je odpálí. „Václav zkrachoval, tučné roky byly pryč, později vydělával už jen průměrně. Chtěla jsem, abychom zase hospodařili společně, ale odmítal. Peníze ukládal, jenže jsem netušila kolik a kam. Cítila jsem se unavená, finančně jsem už provoz domácnosti jen ze svého platu nezvládala. Občas jsem vyvolala hádku, ale nechtěla jsem, aby děti žily v napětí, a tak jsem problém v sobě dusila. Najednou už to dál nešlo, kára ztěžkla a já jsem potřebovala jeden kámen shodit. Tím kamenem byl samozřejmě manžel,“ dodává Iva. „Šetřil jsem pro nás,“ hájil se později a nabízel, že to spolu zkusí znovu a jinak. Všechno prý pochopil, ale žena mu už nevěřila. Přesto je chyba i na její straně. Kdyby o problému mluvila víc, nebo přiměla Václava k návštěvě partnerské poradny, nemusel vztah skončit rozvodem.

Nenaučili se společně hospodařit – nejdříve peníze neměli, pak jich měli tolik, že si s nimi nemuseli dělat starosti… a když přišly problémy, nebyli už schopní je řešit, neuměli spolu o penězích mluvit.

Dva nákupní košíky, dvě poličky v lednici

Petr Šmolka ve své knize tvrdí, že vybrat si můžeme jakýkoli způsob hospodaření, ale měli by s ním souhlasit oba partneři.

Věra a Lukáš zahájili soužití striktně odděleným financováním. Peněz měli tehdy dost – a co bylo podstatné, měli je oba. Jenže to se časem změnilo.

Poznali se před deseti lety, Věře tehdy bylo 25, Lukášovi o dva roky víc, ona pracovala jako finanční ředitelka, on podnikal. Ačkoli bydleli společně, nakupovali odděleně. Dokonce, i když šli na nákup spolu, měli dva košíky. Její byly horní dvě přihrádky v lednici, jeho spodní. Pokud si navzájem něco snědli, dokoupili to. Ve stejném duchu pokračovali i po svatbě. Problém nastal po narození dítěte, kdy Věra zůstala na rodičovské dovolené.

Autor: Isifa.cz

„Očekávala jsem, že mi Lukáš začne na domácnost přispívat, ale on argumentoval, že si přece můžu k rodičovskému příspěvku přidat patnáct tisíc, které dostávám měsíčně z pronájmu bytu po babičce a které jsem dosud spořila. To ale odmítám,“ říká Věra. Spor mezi nimi došel tak daleko, že když si Lukáš pozval na návštěvu kamarády a opozdil se, neměl jim co nabídnout, protože manželka pro jeho přátele nenakoupila. Tak dohoda nezněla. Když mu ona přinesla z obchodu zmrzlinu, o kterou ji požádal, do koruny ji vyinkasovala. Zdá se, že model, který původně oběma vyhovoval, se Věře začal zajídat. V hádce totiž partnerovi několikrát vpálila, že je pořád sama jen s dítětem a přitom on domů nenosí ani peníze. „Rekonstruoval jsem chatu, abychom tam měli větší pohodlí, stálo mě to půl milionu,“ vysvětluje Lukáš, když na věc přijde řeč.

Jenže se o tom s partnerkou nedohodl, bylo to jeho rozhodnutí. A právě v tom je ten problém. „Hospodařte jakkoli, ale musí to vyhovovat oběma,“ zdůrazňuje psycholog.

Muži stále vydělávají víc

Muži stále vydělávají víc než ženy, tak tomu bylo i dříve, ale v poslední době dochází často k situaci, kdy se muži cítí podvedeni, když od nich partnerka chce, aby do rozpočtu taky víc přispívali. Jejich peníze jsou přece jejich.

Lenka (35) se před pěti lety seznámila s Tondou (41), který měl po rozvodu dceru ve střídavé péči. „Leckdy, když u nás byla a Tonda odjel na služební cestu, starala jsem se o Anetu já,“ vzpomíná Lenka. Ani oni neměli společnou kasu. Tehdy to Lence nevadilo. Neřešila, že ji péče o Anetu leckdy stála dost peněz. Plánovali přece svatbu a společný život. O to víc ji překvapilo, když za ní partner přišel s předmanželskou smlouvou, v níž se ona zříká domu, který spolu začali stavět.

Ženy, které mají větší příjem než jejich partner, jsou u nás stále v menšině, i když jich přibývá. Tradiční modely hospodaření rodiny pak musí hledat nové formy. „Způsob hospodaření, který vám vyhovuje, neměňte jen proto, že kamarádi to dělají jinak,“ radí Petr Šmolka.

Dvaačtyřicetiletá Andrea, manažerka se skvělým platem, se zamilovala do muže, o němž věděla, že nejenže vydělává méně, ale navíc nikdy nežil v trvalém svazku, protože je chorobně šetrný. „Myslím, že je tak vychovaný, on se opravdu vždy přesvědčí, jestli jsem v hotelu k snídani nedostala větší croissant,“ říká s úsměvem a dodává, že jen jednou uvažovala o rozchodu. To když on zaplatil během výletu po Čechách benzin a dohodli se, že ona mu na oplátku nakoupí na víkend. „Jenže pak chtěl účtenku, aby se přesvědčil, že neprodělal. To mě rozbrečelo,“ přiznává Andrea.

Podle odborníků hospodaří většina z nás tak, jak jsme si navykli v původní rodině. Výhodou je, pokud rodiče obou partnerů hospodařili podobně. Na provozních nákladech by se měli podílet oba z páru, není šťastné, když jeden živí a druhý spoří. Domluvit bychom se měli i na částce, kterou potřebujeme na společný provoz a kterou by měl obhospodařovat ten, kdo nejčastěji nakupuje.

V rovnoprávném a fungujícím vztahu by nemělo docházet k situacím, kdy si muž musí říct ženě o peníze na dárek pro ni, nebo když žena musí vyčíslit výdaje do poslední koruny.

Dobrou krev nedělají ani tajné účty. Nedůvěra v partnera totiž vztah rozleptává. Má-li jeden z dvojice tajný účet, na němž navíc dochází k podivným pohybům, a ten druhý na to přijde, může získat dojem, že si třeba muž vydržuje milenku nebo se žena chystá odejít a finančně se na to připravuje.

Komunikace je v jakékoli oblasti vztahu klíčová, v té týkající se financí zvlášť. Muži si často v poradnách stěžují, že nevěděli, co ženě vadí, že jim to neřekla. Jenže poslouchali ji, když se jim to snažila sdělit? Ve filmu Válka Roseových řekl herec Danny DeVito v roli rozvodového právníka krásnou větu: „Když se zeptáte ženy, co se s ní děje, a ona neodpoví, máte problém.“

Společná kasa, nebo oddělené účty? Co je podle vás pro vztah lepší? Bavíte se u vás doma o financích? Kdo rozhoduje?