Názory k článku Dvojice, které se shodnou na financích, jsou přírodní úkaz

Nedokážu si představit, že bychom s manželkou jeli každý na vlastní účet. Pokud jede každý na vlastní účet, pak to mezi těmi dvěma lidmi nevypadá jako láska a společné soužití, ale spíš jako obchodní vztah, se kterým počítáme, že dříve nebo později skončí. S manželkou máme jednu společnou hromádku peněz a přesně víme, co si můžeme nebo nemůžeme dovolit. Stejným způsobem se pak na jednu hromadu dávají požadavky a potřeby rodiny a ty se uspokojují podle toho, co si můžeme jako rodina dovolit a co ne. Pokud spolu dva lidé žijí, pak spolu musí i hospodařit. Pokud se nenaučí hospodařit společně, pak je jenom otázkou času, kdy se vztah rozpadne, protože např. on pojede na dovolenou, ale ona ne, protože na ni nemá - to je přece blbost a pokud rodina hospodaří jako rodina a ne jako dva jednotlivci, pak takováto situace nikdy nemůže nastat. Jak by to asi dělali s dítětem - nevyděláváš, tak nebudeš jíst ? A to, že se pan psycholog nesetkává se společně hospodařícími páry může klidně být jen důsledek výše popisovaného.

Souhlasím s vámi, příklady uvedené v článku budou asi z knihy toho pana psychologa, protože takové páry rozhodně poradnu potřebují :-). Také si nedokážu představit, že bychom s mojí ženou takhle fungovali a hlavně jaký by to mělo smysl! Máme sice každý svůj bankovní účet, ale to je myslím celkem fuk (a pokud jedna banka zkrachuje, tak aspoň nepřijdem o všechno :-)). Když se něco kupuje, tak vůbec neřešíme, kdo to platí, protože na tom nezáleží - jsou to prostě naše SPOLEČNÉ peníze.

Nesmysl. Míchání peněz a citů je klasická chyba, které se dopouštějí především chudí lidi. Já žiju v pohodovém vztahu už nějakých 12 let a po celou tu dobu máme oddělené účty. Není v tom problém, nic si neúčtujeme, oba máme přibližný přehled o penězích toho druhého a přesně víme, co si můžeme dovolit. I na dovolenou jezdíme společně :)

Mně by naopak urážela společná kasa. Vyděláváme oba, na společné věci se skládáme a každý z nás má své peníze, kterými může po zaplacení nutných a společných věcí svobodně disponovat. Nežijeme v žádné komuně, abychom se museli doprošovat a zdůvodňovat. Ale na druhou stranu, každému vyhovuje něco jiného...

A v cem by vas to urazelo? (mit spolecny ucet)

Já jsem pro kombinaci. Oddělené finance s určitou (u každého páru asi jinou) představou o společném jmění, ale navíc společný účet z kterého se financují veškeré rodinné záležitosti i se na něm spoří přebytky.

Do společného účtu přispívají oba partneři pokud možno shodně a rovnoměrně. Je bráno v úvahu, že v životě jsou období kdy domácnost táhne jen jeden z partnerů, nejlépe ten kdo zrovna může vydělat více peněz a druhý to kompenzuje zase jinak (přináší například jiné, nepeněžní, hodnoty je-li to v jeho aktuálních možnostech).

Oddělené účty jsou především příznakem uraženého ega ("já se přece nebudu nikoho doprošovat") a také indikují fakt, že se svým protějškem nejste úplně smířen nebo spokojen a máte zadní vrátka. Samozřejmě, mít při rozchodu vše oddělené hodně pomůže. Jenže lidé, co se rozejít nehodlají, toto nepotřebují, ať už jsou chudí nebo bohatí (náš celkový příjem domácnosti se pohybuje v několika celočíselných násobcích průměrné mzdy). Naopak, při společné kase se lépe plánuje - máte jeden kotel a z toho se vezme na to, co nějaký člen rodiny potřebuje. Pokud v rodině vládne láska a souhlas, není žádný problém se na prioritách dohodnout, a to včetně věcí, které jsou zdánlivé blbosti - když řeknu, že tu blbost ke kompu opravdu potřebuji, tak ji mám, stejně tak když manželka a dítě chtějí něco z mého pohledu neužitečného, tak to mají také. V rodině to jde snadno, ve společné domácnosti dvou "singles" asi těžko.

A nebo jsou priznakem velmi rozdilnych prijmu a moznosti budouciho prijmu. Btw. osobne neznam rodinu, kde by prijem partnerky stacil uzivit celou rodinu, to mhusi byt hodne dobre situovana partnerka, spise to byva naopak. On zivi a vlastni majetek a ona svuj rodicak spori.

Btw. pokud mate spolecne dluhy / hypoteku a pritom je evidentni, ze prijem druheho partnera nebude nikdy prilis presahovat hranici zivotniho minima, je jasne ze po pripadnem rozchodu spadne cela splatka na toho ktery vydelava vic. paklize nemeli po celou dobu partnerstvi rozdelene prijmy a i vlastnictvi, dopadne ten ktery vice vydelava hodne spatne.

Pokud v rodine vladne LASKA, neni jistota ze bude laska vladnout i za dvacet roku. A pokud v rodine vladne LASKA, neni vubec problem s tim, ze penize a mejetek mame rozdelene, protoze se na jeho uzivani krasne schodneme. Spocelecne jmeni ma smysl az ve chvili kdyz se dva rozchazeji (tedy ma smysl i pro exekutora, ktery pak muze odstavit vsechny prijmy i majetky obou partneru).

Jako že případný rozchod je v podstatě pohodová věc, a že je jediné, co ho může zkomplikovat, je řešení splátek hypotéky? Uf.

Souhlasím, my máme od počátku všechno společné, ale je na to potřeba mít podobné názory na hospodaření. S mužem, který neudrží korunu, bych společný účet mít nechtěla a nemohla. A pro okolí je většinou divné, že nám nezáleží, z které peněženky se nákup zaplatí.

My dva mame spolecny ucet...
Ja pracuju ona studuje (doktorandka)...
Puvodne jsem mel ucet pro sebe :) a sve drahe propujcil svuj druhy zkusebni u jedne banky ktera byla zdarma... nechtel jsem aby si musela rikat o penize akorat pri me zapometlivosti jsem ji to tam zapominal plnit... a pak jsem sel jednou kolem sve banky...nakouknu dovnitr a zeptal se slecny jestli by sla pridelat jeste jedna karta... :))) Nekdy cloveku jednoduche reseni proste nedojde :)

Stejne tak mam jeste podnikatelsky ucet... k tomu ma ma draha taky pristup... ale kdyz jsme se o tom bavili tak rikala ze vubec netusi kolik tam je ze to je v me rezii :))

Oba vime ze je treba zaplatit najem...telefo­ny...internety­...elektrinu a ze neco musime jist... bylo by mi trapne kdybych ji musel nechavat penize na stole nebo se neustale ptat jestli ma jeste penizky na autobus do skoly...na svacinky... nebo treba na neco hezkeho na sebe...

Podle me je cely problem ve financni gramotnosti lidi... u nas dvou je to naprosto o sdileni financi... kdyz nahodou planuje nekdo nakup neceho drazsiho tak se jen zepta kolik tam musi zustat nebo jestli jsou to penize na neco urcene... :) prijde mi to osvobozujici :)

Zase ma draha ma dve sestry :) jedna je velitelem... drzi kasu a manzelovi upousti kapesnym... jsou taky spokojeni protoze on ma problem si penize naplanovat... a druha sestra tam jsou ucty rozdelene... a nefunguje jim to... (soudim podle toho ze si na to porad ona stezuje)

A pak nechte udelate chybu (prejedete nekoh autem a pojistovna odmitne plnit atd.), ktera udela nekomu velkou skodu. A prijde exekutor a odstavi Vam vas spolecny majetek. A odebere Vam vase spolecne penize. Kdybyste byl dostatecne fianncne gramotny, doslo by Vam, ze rozdelenim penez do vice bankovnich instituci i mezi vice lidi (aspon dva), je nebespeci ze o penize prijdete nizsi.

S pritelkyni mame ucty rozdelene a mame jich nekolik. Oba mame na uctech priblizne stejny obnos. Do dluhu jde vzdycky jenom jeden (ted treba do hypo). Mit spolecny provozni ucet je mozne, ale docela zbytecne. Vsechno se beztak plati z meho a pokud chce pritelkyne koupit neco extra, ma na to dost penez. Hotove penize vybirame cca jednou za dva mesice ve vetsim mnozstvi, a bezhotovostni platby (ktere preferujeme), provadi kazdy svou kreditkou. Spolecny ucet ma smysl snad jenom tam, kde prijmy jednoho partnera nepokryji chod domacnosti, takze by bylo nutne delit pravidelne platby mezi vice uctu (coz muze byt nepohodlne). A melo to smysl v dobe, kdyz se jeste za vedeni a provoz uctu platilo.

Společný účet nebo účty zvlášť podle mne nejsou ani tak o lásce, důvěře apod., ale o tom, kolik daná dvojice dohromady a stabilně vydělává vůči nutným nebo pro ně běžným výdajům a jak jsou jejich příjmy rozdílné.

My s manželkou máme účty oddělené a už na počátku jsme se dohodli, co budeme krýt společně (hypo, provoz domácnosti, běžné nákupy) a co si řeší každý zvlášť (oblečení, svoje zájmy a koníčky, provoz auta). U ne tak každodenních věcí (nové auto, dovolená, úvěr SS ...) se vždy domluvíme, jak to společně zafinancujeme, obecně někde v poměru našich příjmů s tím, že ten kdo to chtěl a "spáchal" se podílí relativně více. A funguje to ...

A to hlavně proto, že i když máme účty oddělené a máme navzájem jen orientační představu o tom, co má druhý za příjmy a kolik má na účtě, bohatě to postačuje na normální fungování domácnosti. To, co je mimo oba víme, že to nerozhazujeme za zbytečnosti a nemáme potřebu se kontrolovat. Pokud si někdo z nás koupí něco dražšího, tak si na to asi nějak vydělal ...

Múj názor je mít účty oddelené a třetí společní. Tam přispívá každý svýma procentama. Aby to bylo reálné, a spravedlivé, nemohou přispívat rovnakou částkou, protože nevydělávají stejne, ale percentuálne by to šlo. A na lidi ja mám instinkt, jen tak by mne partner neobelhal. Já jsem finančník, o společný účet bych se zajímal, ale na vlastní účty partnera nechci dohlížet.

neviem si ani predstaviť oddelené financie. keď som študoval, živil nás 2 roky manželkin plat. teraz pracujeme obidvaja a len vďaka nej a domovu ktorý výtvára, môžem poriadne zarábať.

máme spoločný bežný účet, na ktorý chodia výplaty. z toho ide nájomné, 10% zbytku na charitu, 20 na stravu, 10 pre každého na vlastnú potrebu, fixná čiastka na spoločné večere/kino/divadlo a zbytok na sporivé účty (dovolenka, rezerva, dom/auto) a fondy.

meniť to budeme až keď sa narodí dieťa.