Nedokážu si představit, že bychom s manželkou jeli každý na vlastní účet. Pokud jede každý na vlastní účet, pak to mezi těmi dvěma lidmi nevypadá jako láska a společné soužití, ale spíš jako obchodní vztah, se kterým počítáme, že dříve nebo později skončí. S manželkou máme jednu společnou hromádku peněz a přesně víme, co si můžeme nebo nemůžeme dovolit. Stejným způsobem se pak na jednu hromadu dávají požadavky a potřeby rodiny a ty se uspokojují podle toho, co si můžeme jako rodina dovolit a co ne. Pokud spolu dva lidé žijí, pak spolu musí i hospodařit. Pokud se nenaučí hospodařit společně, pak je jenom otázkou času, kdy se vztah rozpadne, protože např. on pojede na dovolenou, ale ona ne, protože na ni nemá - to je přece blbost a pokud rodina hospodaří jako rodina a ne jako dva jednotlivci, pak takováto situace nikdy nemůže nastat. Jak by to asi dělali s dítětem - nevyděláváš, tak nebudeš jíst ? A to, že se pan psycholog nesetkává se společně hospodařícími páry může klidně být jen důsledek výše popisovaného.
Souhlasím s vámi, příklady uvedené v článku budou asi z knihy toho pana psychologa, protože takové páry rozhodně poradnu potřebují :-). Také si nedokážu představit, že bychom s mojí ženou takhle fungovali a hlavně jaký by to mělo smysl! Máme sice každý svůj bankovní účet, ale to je myslím celkem fuk (a pokud jedna banka zkrachuje, tak aspoň nepřijdem o všechno :-)). Když se něco kupuje, tak vůbec neřešíme, kdo to platí, protože na tom nezáleží - jsou to prostě naše SPOLEČNÉ peníze.
Nesmysl. Míchání peněz a citů je klasická chyba, které se dopouštějí především chudí lidi. Já žiju v pohodovém vztahu už nějakých 12 let a po celou tu dobu máme oddělené účty. Není v tom problém, nic si neúčtujeme, oba máme přibližný přehled o penězích toho druhého a přesně víme, co si můžeme dovolit. I na dovolenou jezdíme společně :)
Mně by naopak urážela společná kasa. Vyděláváme oba, na společné věci se skládáme a každý z nás má své peníze, kterými může po zaplacení nutných a společných věcí svobodně disponovat. Nežijeme v žádné komuně, abychom se museli doprošovat a zdůvodňovat. Ale na druhou stranu, každému vyhovuje něco jiného...
Já jsem pro kombinaci. Oddělené finance s určitou (u každého páru asi jinou) představou o společném jmění, ale navíc společný účet z kterého se financují veškeré rodinné záležitosti i se na něm spoří přebytky.
Do společného účtu přispívají oba partneři pokud možno shodně a rovnoměrně. Je bráno v úvahu, že v životě jsou období kdy domácnost táhne jen jeden z partnerů, nejlépe ten kdo zrovna může vydělat více peněz a druhý to kompenzuje zase jinak (přináší například jiné, nepeněžní, hodnoty je-li to v jeho aktuálních možnostech).
Oddělené účty jsou především příznakem uraženého ega ("já se přece nebudu nikoho doprošovat") a také indikují fakt, že se svým protějškem nejste úplně smířen nebo spokojen a máte zadní vrátka. Samozřejmě, mít při rozchodu vše oddělené hodně pomůže. Jenže lidé, co se rozejít nehodlají, toto nepotřebují, ať už jsou chudí nebo bohatí (náš celkový příjem domácnosti se pohybuje v několika celočíselných násobcích průměrné mzdy). Naopak, při společné kase se lépe plánuje - máte jeden kotel a z toho se vezme na to, co nějaký člen rodiny potřebuje. Pokud v rodině vládne láska a souhlas, není žádný problém se na prioritách dohodnout, a to včetně věcí, které jsou zdánlivé blbosti - když řeknu, že tu blbost ke kompu opravdu potřebuji, tak ji mám, stejně tak když manželka a dítě chtějí něco z mého pohledu neužitečného, tak to mají také. V rodině to jde snadno, ve společné domácnosti dvou "singles" asi těžko.
A nebo jsou priznakem velmi rozdilnych prijmu a moznosti budouciho prijmu. Btw. osobne neznam rodinu, kde by prijem partnerky stacil uzivit celou rodinu, to mhusi byt hodne dobre situovana partnerka, spise to byva naopak. On zivi a vlastni majetek a ona svuj rodicak spori.
Btw. pokud mate spolecne dluhy / hypoteku a pritom je evidentni, ze prijem druheho partnera nebude nikdy prilis presahovat hranici zivotniho minima, je jasne ze po pripadnem rozchodu spadne cela splatka na toho ktery vydelava vic. paklize nemeli po celou dobu partnerstvi rozdelene prijmy a i vlastnictvi, dopadne ten ktery vice vydelava hodne spatne.
Pokud v rodine vladne LASKA, neni jistota ze bude laska vladnout i za dvacet roku. A pokud v rodine vladne LASKA, neni vubec problem s tim, ze penize a mejetek mame rozdelene, protoze se na jeho uzivani krasne schodneme. Spocelecne jmeni ma smysl az ve chvili kdyz se dva rozchazeji (tedy ma smysl i pro exekutora, ktery pak muze odstavit vsechny prijmy i majetky obou partneru).
Souhlasím, my máme od počátku všechno společné, ale je na to potřeba mít podobné názory na hospodaření. S mužem, který neudrží korunu, bych společný účet mít nechtěla a nemohla. A pro okolí je většinou divné, že nám nezáleží, z které peněženky se nákup zaplatí.
ČLÁNKY DO MAILU