Kořeny rodinného Včelařství Špaček sahají až do roku 1980. Dědeček Petra Špačka, Ladislav Hrůza, měl dlouho včelín jen jako koníček. Postupem času se dostali na stávajících 150 včelstev, které nyní společně se svým vnukem obhospodařují.
Aby měli co nepestřejší sortiment medů, oddělují snůšky jednotlivých druhů květů a mají také čtyři pojízdné včelíny, s nimiž cestují po české krajině za rozličnými druhy stromů. Historii rodiny včelařů popisuje projekt Regionální potravina v cyklu Příběhů Regionální potraviny.
Od šestnácti profesionálním včelařem
Petr Špaček chodil vypomáhat jako dítě svému dědečkovi s rozmanitými včelařskými pracemi a zde vznikla jeho láska ke včelám. „O včely jsem se začal zajímat přibližně v jedenácti letech. Oficiálně jsem se stal včelařem již v šestnácti, kdy mě zplnoletili, abych mohl v tomto oboru podnikat,“ říká mladý včelař, který v současné době studuje na vysoké škole manažersko-ekonomický obor.
Výroba medu není žádná legrace, málokdo si dovede představit, co všechno obnáší práce včelaře a co je potřeba se naučit.
Včelařův rok
Včelařský rok se láme tehdy, když se vytočí poslední med a včelstva se začínají připravovat na zimu, tedy během srpna a září. „V tuto dobu musíme s dědečkem včelám zajistit dostatek zásob, proto je krmíme a léčíme. Na přelomu roku je zateplíme.“
Přímo se včelami budou Špačkovi pracovat zase začátkem jara. Během zimy chystají spíše materiální věci, jako jsou rámečky, úly a podobně. „Až začne snůška, musíme jim přidat vystavěné rámečky nad plodové hnízdo, aby do nich mohly nosit med. Tam, kde sedí, se totiž med nevytáčí. To je místo, kde matka klade novou generaci a ukládá si zde zásoby, které včelám nikdy nebereme.“ Naplněné plástve se vyndají za tři až čtyři týdny, tedy jakmile je med zralý. Vytočí se a pak se dají zpátky. Proces trvá přibližně od konce května do konce července.
Včelaři čelí také nástrahám počasí. V roce 2021 vyprodukovali Špačkovi celkem 2,5 tuny medu, což je lehký podprůměr. Na vině bylo poměrně chladné jaro. „Nicméně v roce 2020 to byla katastrofa, vytočili jsme jenom první medy a to bylo vše. Následně jsme museli kvůli dešti včely dokrmovat. Takovou bídu nepamatoval ani děda.“
Včely vozí za dobrou „potravou“
Med chutná podle toho, jaké květy včely opylují. S touto zákonitostí si Špačkovi hrají a snaží se dosáhnout co nejpestřejšího sortimentu a chuťově bohatých produktů.
„Abychom zákazníkům nabídli rozličné chutě medů, máme čtyři pojízdné včelíny, s nimiž jezdíme například na akáty. Včely jsou schopné létat v okruhu pěti kilometrů. Prý ale zvládnou uletět až třináct kilometrů a vrátit se zpátky,“ vysvětluje Petr Špaček.
Pastování medu zajistí stálou konzistenci
Kvůli krystalizaci, přirozené vlastnosti medu, se stává čím dál populárnějším tzv. pastový med, který zkrystalizovat nemůže. Pastování medu zajistí rozbití krystalů a vznikne „pastová“ konzistence medu, která se lépe roztírá.
A právě za Med květový pastový získalo Včelařství Špaček ocenění Regionální potravina v Kraji Vysočina v roce 2021. „Zisk ocenění Regionální potravina nám samozřejmě přinesl radost. Věřím, že se díky němu dostaneme více na trhy a jarmarky a o našem medu se rovněž rozšíří povědomí,“ uzavírá včelař.
ČLÁNKY DO MAILU