Roman Šmucler: Když má doktor slevu, je to špatné znamení

Možná si řeknete, můžou si za to sami… Chtějí být „krásní, mladí, úspěšní“, lezou dobrovolně pod kudlu a pak spláčou nad výsledkem. Jenže estetická medicína už dnes není řezání, říká Roman Šmucler, lékař, který se zaměřuje „na cestu za krásou a zdravím“. „Jaká myslíte, že je nejčastější odbornost?“ zkouší mě. Netuším. Pak se pustí do líčení poměrů, které panují nejen v české estetické medicíně: „Často vidíme hrůzostrašné věci.“

Estetická medicína na jednu stranu umožní vypadat lépe, na druhou jde přeci jen o zásah do organismu…

Estetická medicína má ohromné spektrum výkonů a procedury se dost liší. Máme například celou řadu biostimulačních procedur, které vlastně nedělají nic jiného, než že se snaží, aby si tělo pomáhalo samo. Botulotoxin představuje zásah do těla, ovšem jenom dočasný. Dále výplně, což je významnější zásah, až po operace. Plasticko-chirurgické operace, které dříve byly symbolem estetické medicíny, jsou dnes minoritní část. Nejčastější odbornost v estetické medicíně je dnes zubař.

Když vynecháme skutečné extrémy (jak zběsilé upravování svého vzhledu, tak jeho naprosté zanedbávání), kde podle vás leží hranice toho, co je rozumné a co nesmysl?

Pacienti mají strašně moc možností a slovo „rozumný“ si musí každý posoudit sám. V České republice se navíc od nového roku změnily zákony týkající se estetické medicíny v tom smyslu, že primární je vůle pacienta a ne jeho prospěch, čili co je dobře a co je špatně si musí rozhodnout on. Čeští pacienti na to nejsou ještě dostatečně vychovaní, jsou hodně zvyklí na paternalistický vztah. Řeknou: „Doktore, něco mi udělejte.“ Lékař má podle nového zákona dělat i věci, které sám považuje za nerozumné, ale pokud nejsou v rozporu s jeho přesvědčením a nepoškozují pacienta, tak by je na přání pacienta provádět měl.

Samozřejmě ty metody musí být prověřené. Hodně pacientů, alespoň v Čechách, má pořád tendenci ptát se, co je nového. To je typické pro země s řekněme méně vzdělanými pacienty, čím dál na východ, tím víc pacienti chtějí jenom novinky. Čili Šmucler řekne: „Tahle metoda je super a funguje deset let,“ ale oni na to: „To nechci, chci to nejnovější, nejmodernější, nejlepší.“ Po spoustě nových metod přitom za rok neštěkne ani pes, protože lidem třeba ubližovaly.

Kdy se dá metoda považovat za dostatečně prověřenou?

Dnes je spousta věcí z estetické medicíny pod menší regulací než v obecné medicíně. V Americe jsou hodně přísní, výplně do obličejů jsou schválené asi čtyři – v Evropě tisíc sedm set! V Evropě, když se neprokáže, že to není vyloženě smrtící jed, tak projde. V USA musí prokázat pozitivní účinky. Co se týče přístrojů, tak Amerika má stejná pravidla, tzn. že přístroj nesmí pacienta zabít, ale už se příliš neprokazuje, jestli mu pomáhá. To většinou dokazuje nějaký doktor, který je akcionářem firmy, na deseti pacientech. Nikdo to moc nekontroluje.

Když se přijde s novinkou, velmi často je neprověřená a řada firem se vůbec netají tím, že za dva měsíce bude zase jiná novinka a je jim jedno, jestli to funguje nebo ne. Jsou více či méně seriózní firmy, takže jde hlavně o výběr doktora. Kdyby poskytl špatné ošetření, může se to jeho kariérou dost táhnout. Lidé by měli chodit spíš za lékaři, kteří mají zkušenost, a obracet se na zavedené kliniky, protože ty mají výhodu, že už toho hodně vyzkoušely. Druhá věc je, když se něco stane – třeba Asklepion vlastní tenhle barák, když uděláme nějaký průšvih, tak se nám bude špatně utíkat. Ale většina doktorů, kteří dělají estetickou medicínu, je někde v pronájmu, nebo jenom dochází třeba do kadeřnictví – když udělají průšvih, už tam nepřijdou, budou chodit do jiného. Garance pro pacienta, pro jeho zdraví je nulová.

Je stanoveno, kdo smí dělat zákroky estetické medicíny?

Ne u všech výkonů. Je to celoevropský problém, protože ta branže se rychle rozvinula, nebylo tolik času, jako v jiných částech medicíny, o to je to dobrodružnější. Pacient si musí uvědomit, že ho nikdo nechrání. Policie a úřady trošku kontrolují hodně seriózní doktory, ale vůbec ne ty ostatní, kteří se mnohdy ani nenahlásí na úřady. Pacienti si myslí, když vidí bílý plášť, že je všechno pod kontrolou, ale to vůbec není pravda.

Vy jste se setkal s tím, že některé zákroky dělá třeba pedikérka nebo kosmetička. To nemusí být lékař?

Samozřejmě to správně dělat nesmí. Ale když to neprovozuje ve zdravotnickém zařízení, stát o tom neví. Lidé mají pocit, že tam chodí nějaká MUDr. a ona je to pedikérka. Mají v první chvíli radost ze slevy a my pak vidíme hrůzostrašné věci. Je třeba o tom mluvit a pacienti musí mít rozum.

Jsou ty rozdíly v ceně velké?

Když to dělají bez „papírů“, neplatí patnáct procent DPH ani zdravotní a sociální pojištění. Ušetřit se dá dvacet, třicet procent, i při slušné kvalitě, tím, že se okrade stát, podvádí se. A pacient, když má komplikace, tak se nikde nedovolá. Dále, když nekoupíte správnou látku , třeba botulotoxin, ale píchnete vodu (použijete větší ředění), což dělá spousta podvodníků a pak zmizí, ušetříte tisíce. Pacient to hned nepozná, efekt nastupuje po týdnu.

Kdyby mi někdo píchl vodu místo botulotoxinu, ublíží mi to?

Jen v tom, že mu dáte pět tisíc za nic. Ale pak sem jezdí cizinci, kteří si v kufru dovezou nějaké ampulky čehosi, může to být nějaký jed. Z bývalého Sovětského svazu sem chodí bizarní látky, které se píchají lidem do kůže. Viděli jsme hrozné reakce. Rusové to vozí přes podivné italské firmy, prezentují to jako „italskou kvalitu“, to vidíme úplně běžně. A tohle nikdo nekontroluje, stát přichází o miliardy a je mu to úplně jedno.

Navíc se i spousta dosud slušných doktorů noří do ilegality, protože mají strach, že by v téhle konkurenci jinak nepřežili. Je spousta plastických chirurgů, kteří tvrdí, že nejsou plátci DPH, protože nemají tržbu milión korun za rok. To je absurdní, když operace stojí sto tisíc. Ale stát to neřeší. Totální džungle. Hrozně velký problém jsou nelegálové, lidé, o kterých nevíme, jestli jsou vůbec doktoři. Už sem jezdí i ze západní Evropy, nejenom z Ruska. Přijede, provede výkony, sbalí peníze a zas odjede. A když jsou komplikace? Příště jede jinam.

Co by se s tím dalo dělat?

Tohle se musí řešit na úrovni celé Evropské unie. My zatím můžeme řešit alespoň ty české věci, třeba botulotoxiny, aby chodily přes lékárny a pokud ne, tak by měly být strašné pokuty. Takhle stát přichází o hrozně peněz a lidé jsou v ohrožení. Už se blížíme stavu, který je třeba v Londýně, kde je většina doktorů v této branži nelegálních. Tam už je normální být nelegální.

Co byste tedy poradil pacientům?

Podívat se, co kdo dělá, zajímat se o počet aplikací, výkonů. Ve světě je to obecně tak, že dobrých lékařů je nedostatek, takže když má někdo slevu, tak to znamená, že mu to moc nejde, proč by to jinak dělal. Lidi by se měli řídit zdravým rozumem, půjdu do hospody, která má padesátiprocentní slevy a je tam prázdno? Dostanu tam nějaké svinské jídlo? Proč mají pocit, že v medicíně to bude jiné? Bílý plášť si může navléknout každý, doktor, sestřička nebo zedník.

Vy jste předseda odborné lékařské společnosti. U jejích členů je záruka kvality?

To ano, Společnost estetické a laserové medicíny se tu snaží udělat pořádek. Spolupracujeme teď například s brněnskou radnicí, ukazují nám případy, kdy je různě obelhali. Nejsou schopni to odborně posoudit, řeknou jim, že přístroj může používat kosmetička, oni nevědí, jestli je to pravda. Děláme jim posudky, často zjistíte, že i investor je v tom nevinně. Je to třeba inženýr, firma mu prodá přístroj s tím, že ho mohou obsluhovat kosmetičky a sestry, a on neví, že je to přístroj jen pro lékaře.

V Praze je několik zavřených klinik plastické chirurgie, ve kterých někdo utopil miliony, protože měl naivní představy. Podle „Děkujeme, odcházíme“ si myslí, že lékaři dělají za pár korun. Ve státních nemocnicích sice říkají, že mají dvacet tisíc hrubého, ale to je základní plat. Pak zjistí, že doktoři chtějí nějakých sedmdesát, osmdesát tisíc, nebo že to neumí. Estetická medicína se učí roky. Ti špatní doktoři se přelévají. Je to rok co rok stejné, když nějaká takováhle klinika začíná, najme ty samé nekvalifikované doktory. Mají tu třeba jako šéflékaře Rusa, o kterém my víme, že pracuje roky jako kosmetička, protože není schopen udělat naše zkoušky. Jde o velké peníze a lidi podvádějí.

Asklepion je největší klinika v Evropě, provedete sta tisíce zákroků ročně. Překvapí vás ještě něco?

 Já už léčím jenom komplikace, hodně dělám zubní implantáty. Do toho se taky pustil, kdo má ruce, nohy. Dost doktorů jezdí po republice, mají vercajk v tašce, a když jsou komplikace, tak už se neobjeví. Já to pak po někom předělávám a stane se, že implantáty vypadnou i s kusem čelisti. Lidi si myslí, že u nás v klinice je to jen pro hvězdy, nechají se někde ošetřit „za lacino“, oni mu to zkazí a pacient pak draze doplácí nápravu. U špatně provedeného botulotoxinu spadnou víčka, to je jen nepříjemné. Ale když někomu upadne čelist, rekonstruuji to tři roky, musíme tam dát kus z kyčle, kost z mrtvol, to vůbec není legrace. Člověk chce na začátku ušetřit pět tisíc, pak ho to stojí o půl miliónu víc.