To si člověk řekne, mohl by to být dobrý kuchař a hospodský, a on poton vyzvrací "Vzhledem k tomu, že úspěch v této zemi se neodpouští, tak bych správně měl říct, že se mám strašlivě nedobře a že jsem smutný."
A vše je jasné. Škoda, další reklamou vyhoněná promarněná přžíležitost. Zase jeden z mnoha mrzáčků.
Jednoduše naplivat na Čechy, kteří jsou špatní tu v tom, tu v onom – tu nesnášejí úspěch, tu jsou špatní v tom a onom.
To mě také znechucuje. A hned mě to naladilo proti Romanu Vaňkovi.
Kdyby byl normální a šťastný – řekne jednoduše, cítím se šťastně. Tečka.
Ale on musí – protože je to dnes strašná móda – vyjádřit opovržení Čechy.
Zklamal jste mě, pane Romane Vaňku, velmi mnoho jste mě zklamal.
Ostatně celý rozhovor je založen na tom, že všichni jsou špatní. Tu jsou to špatní Češi, kteří nesnášejí úspěch, Tu jsou špatní uživatelé Androidu, protože nemají platební morálku iPhonistů. Tu dcery „nelegálně“ stahují písničky (ačkoli to máme všichni předplaceno autorskými poplatky povinně placenými každým z nás chca nechca).
V tom případě podle Romana Vaňka existují jen dva druhy Čechů: 1) ti co si pořád stěžujou, 2) ti co si nestěžují, protože chtějí ukázat, že jsou něco více, než ad 1) A on se zařadil do ad 2).
Zřejmě u celebrit je tvrzení „jsem šťastný, abych ukázal, že jsem víc, než ti stěžující“ zhruba asi stejně věrohodné jako „miluji ho, protože je miliardář“ nebo „nikdy bych boxerovi Tysonovi nezkřivil ani vlásek na hlavě“.
Jinak řečeno Roman Vaněk není šťastný.
Spíše jsme pochopil, že Roman Vaněk si svou kariéru postavil na kritice nepřátel, které nutně potřebuje, a tak musí nepřátele – skutečné, nebo domnělé – vytvářet. A nedokáže nbýt jednoduše šťastný – BEZ NEPŘÁTEL. Už nedokáže udělat nic bez toho, že by chtěl někoho setřít.
U šmakulád to bylo na místě. Ale z celého rozhovoru je vidět, že cokoli dělá, potřebuje nepřítele. Tu jsou to stěžující Češi, tu Androidi, tu ti, tu oni.
Ten člověk v rozhovoru neřekl nic, aniž by uvedl hned k tomu, proti kterému nepříteli bojuje.
„U šmakulád to bylo na místě. Ale z celého rozhovoru je vidět, že cokoli dělá, potřebuje nepřítele. Tu jsou to stěžující Češi, tu Androidi, tu ti, tu oni.“
A k tomuto jsem zapomněl dopsat – a najednou tu máme prostého – furt si stěžujícího – Roman Vaňka, který sice na začátku deklaroval, jak si nestěžuje jako Češi, ale odmaskoval se.
Přál bych Vám, až budete (ale Vy nejspíš nebudete) nšco užitečného tvořit a nějací čeští koumáci to budou krást a ještě se smát, že vlastně vůbec nekradou, že je to jejich právo. Pan Vaněk má naprostou pravdu, krást se nemá a šidit v restauracích také ne. Stydím se, že jsem Čech a bohužel, nelepší se to...
Podle zjevně německé adresy předpokládám, že Vám nic neříká OSA, Dilia, Integram, atd., stejně jak český autorský zákon.
Když jsme naposledy kupoval flash disk, tak 40 % jeho ceny šlo na autorské poplatky. Přeloženo: Autoři děl mi sprostě ukradli 40 % za to, že jsem si koupil flash disk.
Pravdou je, že posledních několik let se autorské organizace umravnily a kradou trochu méně, byť rozšířily pole.
Kdybyste jenom tušil, co je ukradeno běžným lidem českými autorskými organizacemi, a jaké velké peníze platíte – aniž byste si poslechl jakékoli dílo, pak byste pochopil, že je to tu ve spí i strany autorů, kteří kradou jako straky.
Mimochodem, napsal jsem velmi úspěšnou knihu. Napsal jsem tisíce článků. Další knihy jsem korekturoval, graficky dodělával a sázel.
Přesto ve mně rozhovor s Romanem Vaňkem nechal ošklivou pachuť. Nejspíše už nikdy jeho rozhovory nebudu číst, abych si toho člověka totálně nezhnusil.
ČLÁNKY DO MAILU