Názor k článku Roman Vaněk: Vyspělé země by šmejdy ani neprodávaly, my je klidně kupujeme od freddy - Typická diskuse, neustále dokola opakující se názory, které...

Typická diskuse, neustále dokola opakující se názory, které však nejsou názory, pouze donekonečna opakovanými floskulemi, klišé a ideologickými fanatickými výkřiky občanů zmanipulovaných 23letou brutální propagandou východoevropských neoliberálních hokuspokus rádobyekonomů.
Fakta:
Fakt 1. Přestože HDP podle parity kupní síly ČR dosáhl (vinou trvalé stagnace, nikoli jakýmsi dynamickým rozvojem) HDP Portugalska a Řecka, musí se zaměstnanci v ČR smířit se zhruba polovičním (sic!) platem než onen Portugalec. A to si takový (pozor, statistický, to nijak nevylučuje Vás, superveleúspěšné Čechy, kterých jsou plné diskuse) Portugalec zrovna moc vyskakovat nemůže. Potraviny jsou všude ve vyspělých i tzv. rozvíjejících se zemích (mj. ČR) komoditou, na níž se dá ušetřit. Pokud chce tedy průměrná česká rodina žít jako na tom pomyslném Západě, zvládat platit pravidelně nájem nebo poplatky za služby, ošacení, dopravu do práce, školní obědy dětem a občas našetřit na dovolenou či nový nezbytný nábytek či u nás tak oblíbenou domácí elektroniku, musí si doslova odtrhnout od huby (naprosto zbytné výdaje typu výlety za kulturou, návštěvy lepších restaurací už jsou dávno vyškrtnutou položkou, opět statistiky, počty krachujících restaurací, zvláště jak se v Praze s oblibou říká "na venkově"). To že to třeba není zrovna Váš problém, neznamená, že tento problém neexistuje. Zvláště život v Praze pak může některým lidem nasazovat hodně růžové brýle o SKUTEČNÉM stavu naší společnosti. Jde o problém CELÉ postkomunistické východní Evropy, která vstoupila do EU! Např. Polsko je největším producentem hus v Evropě. V samotném Polsku se však sní jen 7 % produkce! Proč? Lidé na husu NEMAJÍ peníze! I u nás došlo loni k dalšímu výraznému poklesu prodeje ovoce (zvláště jižního, rozuměj dražšího) a zeleniny (není nezbytná pro základní výživu, nasycení se), drastickému poklesu prodeje hovězího masa (v létě jsem v jednom nejmenovaném slezském městě marně sháněl hovězí maso, objednává se jen nárazově, sem tam, opět: lidé nemají na dražší maso PENÍZE!), jiné druhy mas (skopové, jehněčí, čerstvé ryby, krůtí, telecí, selečí, kůzlečí) jsou v běžné obchodní síti sci-fi (opět z výjimkou Prahy a částečně Brna). Nákupčí v supermarketu to zkusí objednat jednou, dvakrát, poté, co téměř celou zásilku odešle do kafilerie (to v lepším případě, v tom horším ji odešle na "resuscitaci"), to již podruhé nezkusí. Žeby Češi nechtěli kvalitu, žeby chtěli pořád žrát vepřové stokrát stejně a zase trochu jinak? Žeby si sadomasochisticky nechtěli dopřávat alespoň jednou týdně v neděli nějaké zajímavé jídlo z méně obvyklých surovin? V chudších částech "ostblocku" už to vře. O Maďarsku se u nás raději moc nemluví (otázka potravinové dostupnosti a kvality potravin byla jedním ze stěžejních Orbánových hesel), Bulharsko je čerstvá zkušenost, pokračovat bude Rumunsko, dále zbídačené Pobaltí (HDP Lotyšska kleslo za rok 2012 na stejnou úroveň jako v roce 1990 před rozpadem SSSR!, 20% práceschopné populace odešlo do zahraničí, na venkově žijí jen důchodci hlídající vnoučata, ale ta čísla pro MMF vypadají tak skvěle...), poté Polsko a nakonec my se Slovinskem. Nelze dlouhodobě platit západní ceny za východní platy!
Fakt 2. Zatímco výše uvedené je společným faktorem pro celou postkom-eu-partičku, pro českého zákazníka nehraje příznivě další česká anomálie: dominance řetězců(a to především diskontů, tedy toho, co u nás považujeme za supermarkety, přitom to žádné supermarkety nejsou - ó, jak já bych si rád nakoupil v El Corte Inglés) a největší plocha velkoprostorových prodejen na obyvatele v celé EU! Tyto řetězce (žádný) nejsou v českých rukou. Velké retailové řetězce dominují i na německém trhu, kde si však masivně konkurují. U nás si tyto řetězce dohánějí ztráty a vylepšují bilanci. Proto ono legendární podivování se páně Vaňka nad tím, jak si může Penny dovolit prodávat u nás čokoládového zajíčka za více peněz a přitom s menší hmotností. Toto se samozřejmě netýká pouze zajíčků, ale téměř všech výrobků. Tyto výrobky jsou nekvalitní, a přitom dražší než v Německu. Pokud je něco v Německu dražší nebo dokonce výrazně dražší, ruku v ruce s tím jde i masivní nárůst kvality (typicky speciální pečivo a chleba, luxusní čokoláda, kvalitní alkohol, vynikající uzeniny atd.). Zlikvidovaný český maloobchod už dávno prohrál a podmínky trhu nastavuje pár hráčů (REWE, Lidl und Schwarz, Tesco Stores a Ahold), kteří již stačili vytvořit dokonalý oligopol. Tento oligopol určuje, co se bude vyrábět, kde se to bude vyrábět, kdo to bude vyrábět, za kolik to bude vyrábět, a tedy ve výsledku co bude 99% Čechů žrát. Nějaké kecy o tom, že si můžeme vybírat, jsou jenom marketingovými žvásty, které mají Čechy odradit od hledání skutečných příčin a vnutit jim krásnou neoliberální představu o tom, že jsou to oni jako zákazníci, kteří určují, co se bude u nás prodávat. Řešení jsou dvě: masivní politický tlak na zahraniční vedení řetězců (samozřejmě skrytý, takové nástroje v diplomacii existují) nebo tlak na vlády zemí, v nichž mají řetgězce sídlo, anebo založení státem (regiony) podporovaného řetězce, ve kterém se bude prodávat pouze české zboží nebo jiné zboží s certifikovanou kvalitou. Jeden zoufalý zákazník vracející v Kauflandu celou bednu zplesnivělých citrónů (ano, byl jsem to já, přitom bedny byly plísní prolezlé úplně všechny) nezmění TRŽNÍ chování nákupčích řetězců, kteří na Východ směřují vyřazené, shnilé, druhojakostní nebo jinak šizené potraviny! Trh bez regulace nevyřeší vše, jediné, k čemu se nakonec dopracuje, je vytvoření oligopolu.
Fakt 3. Třetím a opět výrazně českým problémem je totální devastace zemědělství, započatá v raných 90. létech. Hesla typu zemědělce nepotřebujeme, co nemáme, to si dovezeme atd. Výsledek: v potravinách mírného pásma jsme nyní na 50% soběstačnosti. Zatímco polský zemědělec odvádí oproti normálnímu zaměstnaci soc. pojištění do speciálního fondu KRUS, může odejít dříve do penze a předat vedení rodinného hospodářství do rukou svých potomků, má zelenou naftu, český jen platí, zelenou naftu mu prozíravě zrušili a co je nejdůležitější: je neustále politickými špičkami marginalizována až zesměšňován (už se těším na letošní Tour de France, kde francouzští zemědělci podél trati opět vystaví svá hesla ze slámy, jako např. zemědělci z Vendée jsopu HRDÍ na to, že vás živí). Pokud tedy nevyrábíme, musíme si dovézt. Na to, abychom si mohli dovézt, však musíme mít peníze. Tedy my jako zákazníci. Ale my ty peníze nemáme. Výsledek: těch pár tun kvalitního hovězího vyvezeme do Německa, protože tam jsou zákazníci schopni takové maso zaplatit, zatímco k nám se z Německa dovezou masové odřezky, tuny nekvalitního vepřového atd. Samozřejmě za evropské peníze. Stejné je to v případě ovoce a zeleniny a vlastně všech potravin.
Snad jsem lidem, kteří CHTĚJÍ přemýšlet vyvrátil některá klišé. Ti, kteří pravdu vidět nechtějí, nic jiného nepomůže. Na závěr bych chtěl dodat jediné: pokusme se říkat věci takové, jaké jsou.